Nový portál Vatikánského rozhlasu

Pane prezidente,
Dámy a pánové!
1. S velkým potěšením jsem přijal pozvání pana Jacques Diouf, generálního ředitele FAO, abych promluvil na úvodním zasedání tohoto světového summitu o potravinové bezpečnosti. Srdečně ho zdravím a děkuji za jeho milá slova na uvítanou. Zdravím také přítomné autority a všechny účastníky. Rád bych v návaznosti na své ctěné předchůdce Pavla VI. a Jana Pavla II. znovu vyjádřil uznání činnosti FAO, kterou církev a Svatý stolec pozorně sledují a zajímají se o každodenní službu těch, kteří tam pracují. Díky vaší velkodušné práci, kterou shrnuje motto Fiat panis, zůstávají rozvoj zemědělství a potravinová bezpečnost mezi primárními cíli mezinárodní politické činnosti. Jsem si jist, že v tomto duchu budou orientována rozhodnutí nynějšího summitu, jakož i ta, která budou brzy přijata společně za účelem boje proti hladu a podvýživě světa.

2. Mezinárodní společenství se v těchto dnech vyrovnává se závažnou ekonomicko-finanční krizí. Statistiky dosvědčují dramatický růst počtu těch, kteří trpí hladem a s tím souvisejí růst cen potravinových produktů, snížení ekonomické disponibility nejchudších populací a omezený přístup na trh a k potravinám. To vše se děje v době, kdy je prokázáno, že země je schopna dostatečně uživit všechny její obyvatele. Třebaže totiž v některých regionech přetrvávají nízké hodnoty zemědělské produkce i v důsledku klimatických změn, globálně tato produkce stačí pro uspokojení jak aktuální, tak předpokládané budoucí poptávky. Tyto údaje vyjadřují absenci kauzálního vztahu mezi růstem počtu obyvatelstva a hladem a dokazuje to také politováníhodné ničení potravinových přebytků za účelem ekonomického zisku. V encyklice Caritas in veritate jsem poznamenal, že ?hlad neplyne tolik z materiálního nedostatku, jako spíše z nedostatku společenských zdrojů ? a ten nejzávažnější má institucionální povahu. Chybí totiž řádně etablované ekonomické instituce, které by byly schopny jednak zaručit pravidelný a z hlediska potřeb dostatečný přístup k jídlu a vodě, jednak řešit nouzové situace, kdy je třeba zajistit primární potřeby během skutečných potravinových krizí..? A dodal jsem: ?Problém potravinové nejistoty je zapotřebí řešit v dlouhodobější perspektivě odstraňováním strukturálních příčin, které ji vyvolávají, a podporou zemědělského rozvoje v nejchudších zemích. To se může dít investicemi do venkovské infrastruktury, do zavodňovacích soustav, dopravy, organizace trhů, vyvíjení a šíření zemědělských technik, které by byly schopné lépe využívat lidské, přírodní, společenské a ekonomické zdroje přímo na místě, čímž by se zajistila jejich dlouhodobá udržitelnost? (č.27). V této souvislosti je také nezbytné postavit se na odpor určitým formám dotací, které působí vážný zmatek v zemědělském sektoru, proti přetrvávajícím modelům výživy, které jsou orientovány na konzum a zbaveny vyhlídek na širší dostupnost a zejména proti egoismu, který umožňuje spekulovat dokonce na akciových trzích, kde je s potravinami nakládáno stejně jako s každým jiným zbožím.

3. Samo svolání tohoto summitu v jistém smyslu potvrzuje slabost aktuálních mechanismů potravinové bezpečnosti i nezbytnost jejich opětovného promyšlení. Ačkoliv jsou totiž nejchudší země integrovány do světové ekonomiky v míře mnohem větší než v minulosti, stávají se mnohem zranitelnější v důsledku dění na mezinárodních trzích a jsou nuceny žádat o pomoc mezivládní instituce, které bezpochyby poskytují cennou a nezbytnou pomoc. Avšak pojem spolupráce musí být koherentní s principem subsidiarity: je nezbytné, aby ?místní komunity rozhodovali o tom jak a která půda se bude využívat? (ibid.), protože integrální lidský rozvoj vyžaduje zodpovědná rozhodnutí všech i solidární postoj, který nebude rozvojovou pomoc nebo nouzi považovat za nástroj těch, kteří dávají k dispozici zdroje anebo elitních skupin, které se vyskytují mezi dárci. Mezinárodní společenství tváří v tvář zemím, které vykazují potřebu zahraniční pomoci, má povinnost podílet se svými nástroji na spolupráci a cítit se spoluodpovědné za jejich rozvoj, ?solidaritou, vyjádřenou přímo na místě, doprovázením, vzděláváním a projevováním respektu? (č.47). Do tohoto kontextu odpovědnosti se řadí právo každé země definovat svůj vlastní ekonomický model a volit způsoby záruky vlastních svobodných rozhodnutí a cílů. V takovéto perspektivě se spolupráce musí stát účinným nástrojem, oproštěným od pout a zájmů, které mohou pohltit nezanedbatelnou část zdrojů určených na rozvoj. Kromě toho je nezbytné zdůraznit, že solidarita s rozvojem chudých zemí může být východiskem ze stávající globální krize. Podporovat ekonomicky chudé země financováním, jež je prodchnuto solidaritou ? s cílem, aby poptávku svých občanů po spotřebním zboží a rozvoji uměly uspokojit ony samy ? může vést nejen k jejich ekonomickému růstu, ale může mít také pozitivní dopad na integrální lidský rozvoj v ostatních zemích (srov. č.47).

4. Dosud přetrvává stav nerovného rozvoje v národech a mezi národy, který v mnoha oblastech planety podmiňuje bídu a zvětšuje protiklad chudoby a bohatství. Tato konfrontace se netýká pouze modelů rozvoje, ale také a zejména samotného vnímání, pojícího se k fenoménu potravinové bezpečnosti. Existuje totiž riziko, že hlad bude pojat jako strukturální a integrální součást sociálně-politické reality nejslabších zemí s pocitem rezignované sklíčenosti, ne-li přímo lhostejnosti. Tak tomu není a nesmí být! K boji proti hladu a jeho odstranění je podstatné předefinovat pojmy a principy dosud aplikované v mezinárodních vztazích a odpovědět tak na otázku: co může zaměřit pozornost a následné jednání států na potřeby těch nejposlednějších? Odpověď netřeba hledat v operativním plánu spolupráce, nýbrž v principech, které jej mají inspirovat: jedině ve jménu společné příslušnosti k lidské rodině lze požadovat na každém národu a tím na každém státě, aby byl solidární, tj. ochoten nést konkrétní odpovědnost, vyhovět potřebám druhých a usnadnit opravdové sdílení založené na lásce.

5. Nicméně, ačkoli je solidarita živena láskou, která přesahuje spravedlnost, protože milovat znamená darovat, dávat druhému to, co je ?moje?, nikdy nepostrádá také spravedlnost, která vybízí dávat druhému to, co je ?jeho?, to co mu patří z důvodu jeho bytí nebo jeho jednání. Nemohu ?darovat? druhému ze svého, aniž mu nejprve dám to, co mu náleží podle spravedlnosti (srov. č.6). Usiluje-li se o odstranění hladu, je mezinárodní činnost povolána nejenom usnadňovat vyvážený a udržitelný ekonomický růst a politickou stabilitu, nýbrž také hledat nové parametry. Nejprve etické a pak právní a ekonomické, které jsou s to inspirovat spolupráci při vytváření rovného vztahu mezi státy, jež se ocitly na odlišných stupních rozvoje. To by kromě zmenšení existujícího rozdílu, mohlo vést k uschopnění každého národa, aby se cítil protagonistou, a zároveň by to potvrzovalo, že základní rovnost mezi různými zeměmi koření ve společném původu lidské rodiny, zdroji oněch principů ?přirozeného zákona?, které mají inspirovat rozhodnutí a opatření politické, právní a ekonomické povahy v mezinárodním životě (srov. ibid., 59). Svatý Pavel pronesl v této souvislosti prozíravá slova: ?Nebylo by dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim prospěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu: ?Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek?? (2 Kor 8,13-15).

6. Pane prezidente, dámy a pánové, k odstranění hladu prosazováním integrálního rozvoje je třeba také rozumět potřebám zemědělského světa a vyhýbat se tomu, aby tendence snižování sponzorských darů vytvářela nejistotu při financování aktivit spolupráce: je třeba důrazně varovat před rizikem, aby byl zemědělský svět krátkozrace považován za druhotnou skutečnost. Současně je třeba usnadnit přístup na mezinárodní trh produktům, které pocházejí z chudších oblastí a jsou dnes často odkázány na omezený prostor. Pro dosažení těchto cílů je nezbytné vyprostit pravidla mezinárodního obchodu z logiky samoúčelného zisku a nasměrovat je ku prospěchu ekonomických iniciativ těch zemí, které mají rozvoj nejvíce zapotřebí, aby za použití větších příjmů mohli dosáhnout soběstačnosti, která je předzvěstí potravinové bezpečnosti.

7. Nesmí se přitom zapomínat na základní práva lidské osoby, mezi nimiž vystupuje do popředí právo na dostatek zdravé a výživné potravy a stejně tak na vodu. Ta mají zásadní význam pro uznání dalších práv, počínaje tím prvním, tj. právem na život. ?Je proto nezbytné, aby rostlo solidární vědomí, které bude pokládat výživu a přístup k vodě za univerzální práva všech lidských bytostí, a to bez rozdílu a jakékoli diskriminace? (Caritas in veritate, 27). To co v těchto letech trpělivě uskutečňovala OSN pro výživu a zemědělství (FAO) jednak usnadnilo rozšíření cílů tohoto práva, pokud jde o záruku naplňování primárních potřeb, a jednak ukázalo na nezbytnost její náležité regulace.

8. Metody potravinové produkce mimo jiné nutí k obezřetné analýze vztahu mezi rozvojem a ochranou životního prostředí. Přehnaná a nezřízená touha vlastnit a užívat zdroje planety je první příčinou jakéhokoliv zhoršení životního prostředí. Ochrana životního prostředí je aktuální úkol pro zaručení harmonického rozvoje, respektujícího plán Božího stvoření a tedy schopného chránit planetu (srov. ibid., 48-51). Celé lidstvo je povoláno uvědomit si vlastní povinnosti vůči budoucím generacím a stejně tak platí, že státům a mezinárodním organizacím náleží povinnost chránit životní prostředí jako kolektivní dobro. V této optice je třeba prohloubit existující interakce mezi bezpečností životního prostředí a zneklidňujícím fenoménem klimatických změn a přitom mít na zřeteli ústřední postavení lidské osoby a zejména populace, které jsou oběma fenomény nejvíce ohroženy. Nestačí proto normativy, zákony, plány rozvoje a investice, ale je nutná změna osobních i kolektivních životních stylů, pokud jde o spotřebu a skutečné potřeby, ale zejména je nutné mít na paměti mravní povinnost rozlišovat v lidských skutcích dobro od zla a tak znovu objevit svazky společenství, které pojí osobu a celé stvoření.

9. Důležité je připomenout ? poznamenal jsem také v encyklice Caritas in veritate ? že ?zhoršování stavu přírody jde ruku v ruce s kulturou utvářející lidské soužití; pokud je společností respektována ?ekologie člověka?, pak z toho má prospěch i ekologie životního prostředí. ? A ?rozhodujícím problémem je celkový morální stav společnosti?. Proto ?jsou naše povinnosti vůči životnímu prostředí propojeny s povinnostmi, jež máme k lidské osobě jako takové i ve vztahu k druhým. Nelze vymáhat jedny povinnosti a šlapat po jiných. Zde leží závažný rozpor dnešní mentality a praxe, která ponižuje lidskou osobu, rozvrací životní prostředí a škodí společnosti? (srov. ibid., 51).

10. Hlad je nejkrutějším a nejkonkrétnějším znamením chudoby. Není možné přijímat nadále nadbytek a plýtvání, když drama hladu nabývá stále větších dimenzí. Pane prezidente, dámy a pánové, katolická církev bude vždy pozorně sledovat snahy o odstranění hladu; bude zapojena slovy i skutky do podpory plánované, zodpovědné a regulované solidární pomoci, k jejímuž poskytnutí jsou volány všechny složky mezinárodního společenství. Církev si neklade nároky zasahovat do politických rozhodnutí; respektuje vědecké poznatky a výsledky, jakož i rozhodnutí, přijatá lidským rozumem za odpovědného osvícení autenticky lidskými hodnotami a připojuje se k úsilí o odstranění hladu. To je bezprostřední a konkrétní znamení solidarity oživované láskou, znamení, jež neponechává žádný prostor otálení ani kompromisům. Solidarita využívá techniky, zákonů a institucí, aby vyšla vstříc očekáváním lidí, společností a celých národů, ale nesmí přitom vylučovat náboženskou dimenzi a její velkou duchovní sílu a povznesení lidské osoby. Uznat transcendentní hodnotu každého muže a ženy zůstává prvním krokem pro usnadnění konverze srdce, jež je schopna nést závazek vykořenit bídu, hlad a chudobu ve všech jejích formách.

Děkuji za zdvořilou pozornost a na závěr se přáním všeho dobrého obracím v oficiálních jazycích FAO ke všem členským států OSN (anglicky, francouzsky, španělsky, arabsky, čínsky a rusky):

Ať Bůh žehná snaze zajistit každému člověku vezdejší chléb.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy