Drazí bratři a sestry,
V srdci křesťanských měst je Maria přítomna způsobem něžným a ubezpečujícím. Svým diskrétním stylem obdarovává všechny pokojem a nadějí ve chvílích existenciálního veselí i smutku. V kostelech, v kaplích, na stěnách paláců: malby, mozaiky či sochy připomínají přítomnost Matky, která neustále bdí nad svými dětmi. Také zde na Španělském náměstí Maria je vyzvednuta vzhůru, aby bděla na Římem.
Co říká Maria městu? Co připomíná svou přítomností nám všem? Připomíná, že ?tam, kde se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost? (Řím 5,20) ? jak píše apoštol Pavel. Ona je Neposkvrněnou Matkou, která také lidem naší doby opakuje: nemějte strach, Ježíš přemohl zlo; potřel ho u kořene a vysvobodil nás z jeho nadvlády.
Jak mocně potřebujeme tuto krásnou zprávu! Každý den je totiž zlo prostřednictvím tisku, televize, rozhlasu vyprávěno, opakováno, zesilováno; pěstuje v nás návyk na ty nejhrůznější věci, činí nás necitlivými a určitým způsobem nás intoxikuje, protože negativa nejsou odstraňována a den za dnem se hromadí. Srdce se zatvrzuje a myšlenky se zachmuřují. Toto město proto potřebuje Marii, která svou přítomností hovoří o Bohu, připomíná nám vítězství Milosti nad hříchem a nabádá nás, abychom i v těch lidsky nejobtížnějších situacích doufali.
Ve městě žijí ? nebo přežívají ? neviditelné osoby, které se čas od času objeví na prvních stránkách novin či televizních obrazovkách a jsou využívány až doposledka, poněvadž zpráva a obraz přitahují pozornost. Je to perverzní mechanismus, kterému lze, bohužel, stěží odolávat. Město nejprve ukryje a pak vystavuje na veřejnost. Bez slitování nebo s falešným soucitem. V každém člověku je však touha, aby byl přijímán jako osoba a považován za posvátnou skutečnost, protože každý lidský příběh je posvátný a vyžaduje tu největší úctu.
Město, drazí bratři a sestry, to jsme my všichni! Každý přispívá k jeho životu a k jeho morálnímu klimatu v dobrém nebo ve zlém. Srdcem každého z nás prochází hranice mezi dobrem a zlem a nikdo z nás se nesmí domnívat, že má právo soudit druhé, nýbrž každý má cítit spíše povinnost sám se polepšit! Masmedia jsou nakloněna vzbuzovat v nás pocit, že jsme ?diváky?, jako by se zlo týkalo jenom těch druhých, a jisté věci jako by se nám nikdy nemohly přihodit. Jsme však naopak všichni ?herci? a naše jednání má v dobrém či ve zlém vliv na druhé.
Často si stěžujeme na znečištění vzduchu, který je v jistých částech města nedýchatelný. To je pravda: je zapotřebí snahy všech, aby se město stalo čistším. Nicméně, existuje jiné znečištění, méně vnímatelné tělesnými smysly, ale stejně nebezpečné. Je to znečištění ducha; to dělá naše tváře méně usměvavé, zachmuřenější a vede k tomu, abychom se mezi sebou nezdravili a nedívali se vzájemně do tváře? Město je tvořeno tvářemi, ale kolektivní dynamika nás, bohužel, může zbavovat vnímavosti k jejich hloubce. Všude vidíme jenom povrch. Osoby se stávají těly, a tato těla ztrácejí duši, stávají se věcmi, předměty bez tváře, které lze zaměnit a spotřebovat.
Neposkvrněná Maria nám pomáhá znovu objevit a bránit hloubku osob, protože v Ní je průzračnost duše v těle dokonalá. Je ryzostí osobně: v tom smyslu, že v ní jsou duch, duše a tělo plně soudržné navzájem i spolu s Boží vůlí. Madona nás učí otevřít se působení Boha a hledět na druhé jako na ně hledí On: od srdce. A hledět na ně milosrdně, s láskou, s nekonečnou něhou, zvláště na ty nejopuštěnější, nejvíce pohrdané, zneužívané. ?Kde se rozmnožil hřích, tam se v míře daleko štědřejší ukázala milost?.
Chci vzdát veřejně hold všem, kteří se tiše, nikoli slovy, ale skutky snaží praktikovat tento evangelní zákon lásky, který posunuje svět kupředu. I tady v Římě jsou mnozí, kteří nepůsobí rozruch. Muži i ženy každého věku, kteří pochopili, že nic neprospěje odsuzovat, stěžovat si, vzájemně se obviňovat, ale že mnohem platnější je odpovědět na zlo dobrem. Tím se věci mění; nebo lépe, mění se osoby a následně se pak lepší společnost.
Drazí římští přátelé, a vy všichni, kteří žijete v tomto městě! Jsme-li zaneprázdněni každodenní činností, dopřejme sluchu Mariině hlasu. Slyšme její tichou, ale naléhavou výzvu. Každému z nás říká: kde se rozmnožil hřích, tam se v míře daleko štědřejší může ukázat milost, vycházejíc právě z tvého srdce a z tvého života! A město bude krásnější, více křesťanské, lidštější.
Díky, svatá Matko, za toto tvé poselství naděje. Díky za tvou tichou, ale výmluvnou přítomnost v srdci našich měst. Neposkvrněná Panno, Salus Populi Romani, oroduj za nás!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
