Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Rád jsem přijal pozvání k návštěvě Hospice spravovaného Nadací Řím, a jsem velmi rád, že jsem mezi vámi. Srdečně zdravím kardinála vikáře Agostina Valliniho, nejdůstojnější pomocné biskupy a přítomné kněze. Vřele děkuji prof. Emmanuele Emanuele, prezidentovi Nadace Řím a don Leopoldovi z vévodů Torlónských, předsedovi Kroužku sv. Petra za výmluvná slova na uvítanou. Spolu s nimi zdravím také vedení Hospice, jejího prezidenta ing. Alessandro Faleze, zdravotnický, ošetřovatelský a administrativní personál, sestry a všechny, kteří se různým způsobem podílejí na díle této záslužné instituce. Zvláštní zmínka pak patří dobrovolníkům z Kroužku sv. Petra, jejichž horlivost a velkodušnost, s níž pomáhají přinášet útěchu nemocným a jejich příbuzným, je mi dobře známa. Hospic Nadace Řím vznikl roku 1998 s názvem Hospic Nejsvětějšího Srdce z iniciativy tehdejšího generálního představeného Kroužku sv. Petra, don Marcella z markýzů Sacchetti, které uctivě a vřele zdravím. Posláním této instituce je péče o pacienty v terminálním stadiu ve snaze ulehčit, jak jen to je možné, jejich utrpení a s láskou je provázet během jejich nemoci. Počet hospitalizovaných během jedenácti let vzrostl ze tří na více než třicet a jsou pod denním dohledem lékařů, ošetřovatelů a dobrovolníků. K nim je třeba připočíst dalších devadesát, kteří jsou v domácí péči. To všechno činí z Hospice Nadace Řím, který se mezitím rozrostl o oddělení pro nemocné Alzheimerovou chorobou a o experimentální asistenční program pro osoby postižené sklerózou multiplex, obzvláště významnou instituci v rámci římské zdravotnické péče.

Drazí přátelé! Víme, že některá závažná onemocnění vyvolávají nevyhnutelně u nemocných momenty krize, opuštěnosti a vážné konfrontace s jejich osobní situací. Pokroky lékařské vědy často nabízejí nástroje nezbytné k vyrovnání se s touto situací, alespoň pokud jde o fyzickou stránku. Nicméně, ne vždy je možné nalézt lék na každou nemoc a v důsledku toho se nemocnice a zdravotnická zařízení celého světa vydatně potýkají s utrpením mnoha bratří a sester nevyléčitelně nemocných, kteří se již ocitli v terminálním stádiu. Dnes převládající mentalita efektivnosti má často tendenci vytlačovat tyto osoby ze středu pozornosti a považovat je za obtíž a problém pro společnost. Kdo však má smysl pro lidskou důstojnost ví, že je třeba respektovat je a podporovat, když musí čelit těžkostem a utrpením, spojenými s jejich zdravotním stavem. Za tímto účelem se dnes stále více užívá paliativní medicíny, která je s to ulevit jim v bolestech, jež plynou z onemocnění, a pomáhat je nemocným osobám důstojně snášet. Nicméně, vedle nezbytné klinické péče je třeba nabízet nemocným konkrétní gesta lásky, blízkosti a křesťanské solidarity a vycházet vstříc jejich potřebě porozumění, útěchy a stálého povzbuzení. Právě to je blahodárně realizováno zde v Hospici Nadace Řím, který se soustředí na péči a laskavé přijetí nemocných a jejich blízkých v souladu s tím, co učí církev, která se během staletí vždycky projevovala jako laskavá matka těch, kteří trpí na těle i na duchu. Mám radost z tohoto chvályhodného díla a rád bych povzbudil všechny, kteří konkrétně napodobují dobrého samaritána, jenž ?pocítil soucit a ujal se péče o bližního? (srov. Lk 10,34) a denně nabízejí klientům a jejich příbuzným odpovídající asistenci pozornou na potřeby každého.

Drazí nemocní, drazí příbuzní, právě jsem se s vámi jednotlivě pozdravil a spatřil ve vašich očích víru a sílu, které jsou vám oporou v těžkostech. Přišel jsem, abych nabídnul každému konkrétní svědectví blízkosti a vnímavosti. Ujišťuji vás svou modlitbou a vybízím vás, abyste hledali oporu a útěchu v Ježíši a nikdy neztráceli důvěru a naději. Vaše nemoc je zkouška bolestná a jedinečná, ale před tajemstvím Boha, který přijal naše smrtelné tělo, dostává svůj smysl a stává se darem a příležitostí k posvěcení. Když utrpení a smutek nabývají největší sílu, myslete na to, že vás Kristus připojil ke svému kříži, protože chce vaším prostřednictvím adresovat slova lásky těm, kteří ztratili cestu života a uzamčeni do svého prázdného egoismu žijí ve hříchu a daleko od Boha. Váš zdravotní stav totiž dosvědčuje, že pravý život není tady, ale u Boha, kde každý z nás nalezne svou radost, pokud s pokorou vykročí po stopách nejopravdovějšího člověka: Ježíše Nazaretského, Učitele a Pána.

Adventní doba, kterou prožíváme, k nám mluví o Božím navštívení a vybízí nás. Abychom mu připravili cestu. Ve světle víry můžeme chápat nemoc a utrpení jako zvláštní zkušenost Adventu, navštívení Boha, který tajemným způsobem vychází vstříc, aby vysvobodil z osamocení a z nesmyslu a proměnil bolest na čas setkání s Ním, na čas naděje a spásy. Pán přijde, je zde, vedle nás! Tato křesťanská jistota kéž nám pomáhá chápat i ?soužení? jako způsob, kterým On může vyjít vstříc a stát se pro každého ?Bohem blízkým?, který osvobozuje a zachraňuje. Vánoce, na které se připravujeme, nám dávají možnost kontemplovat Svaté Dítě, pravé světlo, které přichází na tento svět, aby zjevilo ?dobrotu Boží, která přináší spásu všem lidem? (Tit 2,11). S Mariiným cítěním svěřme všichni sami sebe, náš život a naše naděje Jemu! Drazí bratři a sestry, s těmito pocity vyprošuji každému z vás mateřskou ochranu Ježíšovy Matky, kterou křesťanský lid vzývá v souženích jako Salus infirmorum a uděluji vám ze srdce zvláštní apoštolské požehnání jako záruku duchovní a vnitřní radosti a autentického pokoje v Pánu.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy