Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

6.1.2010 

Co dnes nejvíce chybí? Evangelní schopnost být v srdci dětmi

Homilie Benedikta XVI. při mši sv., bazilika sv. Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Dnes, na slavnost Zjevení Páně, velké světlo, které vychází z betlémské jeskyně, zaplavuje celé lidstvo prostřednictvím mudrců, přicházejících z Východu. První čtení z knihy proroka Izaiáše a úryvek z Matoušova evangelia, jež jsme před chvílí vyslechli, kladou vedle sebe příslib a jeho naplnění v onom zvláštním napětí, které lze vnímat při následné četbě pasáží ze Starého a Nového zákona. Objevuje se před námi krásná vize proroka Izaiáše, který po poníženích, jichž se mu dostalo od mocných tohoto světa v lidu Izraele, spatřuje chvíli, kdy velké světlo Boha, zdánlivě bezmocné a neschopné hájit vlastní lid, vychází nad celou zemí, takže se před ním sklánějí králové země a kladou mu k nohám své nejcennější dary. A srdce lidu se rozechvívá radostí.

Vzhledem k této vizi se ta, kterou podává evangelista Matouš, jeví jako chudá a prostá. Zdá se nemožné rozpoznat v ní naplnění slov proroka Izaiáše. Vskutku, do Betléma přicházejí nikoli mocní králové země, ale nějací mudrcové, neznámé osobnosti, na něž bylo možná hleděno s podezřením, ale v každém případě nezasluhovali zvláštní pozornost. Obyvatelé Jeruzaléma byli informováni o jejich příchodu, ale nepovažovali za nezbytné se s nimi obtěžovat, ba nezdá se ani, že by se v Betlémě někdo zajímal o narození Dítěte, které mudrci nazývají židovským králem nebo o muže, kteří Ho přišli z Východu navštívit. Krátce poté, když král Herodes dá na srozuměnou, kdo má skutečnou moc, tím že donutí Svatou rodinu utéci do Egypta a podá důkaz své krutosti vraždou neviňátek (srov. Mt 2,13-18), jakoby příhoda s mudrci byla zapomenuta a smazána. Je tedy pochopitelné, že srdce a duše věřících všech dob jsou přitahováni spíše vizemi proroka nežli obyčejným příběhem evangelisty, jak dosvědčují také znázornění této návštěvy v našich betlémech, kde se objevují velbloudi, dromedáři, mocní králové tohoto světa, sklánějící se před Dítětem a kladoucí mu k nohám své dary v drahocenných truhlách. Je však zapotřebí věnovat větší pozornost tomu, co oba texty sdělují.

Co vlastně viděl Izaiáš svým prorockým pohledem? V jediném okamžiku zahlédl skutečnost, poznamenávající celé dějiny. Ani událost, kterou popisuje Matouš, však není nějakou krátkou opominutelnou příhodou, která se končí spěšným návratem mudrců do jejich vlasti. Naopak, je to počátek. Ony osobnosti, pocházející z Východu, nejsou poslední, nýbrž první z dlouhé řady těch, které v průběhu všech dějinných období umějí rozpoznat poselství hvězdy, umějí putovat cestami, které ukazuje Písmo svaté, a dovedou tak nalézt Toho, který je zdánlivě slabý a křehký, ale který má naopak moc darovat srdci člověka radost největší a nejhlubší. V Něm se totiž zjevuje nádherná skutečnost, že Bůh nás zná a je nám nablízku, že jeho velikost a moc se nevyjadřují logikou tohoto světa, ale logikou bezbranného dítěte, jehož silou je pouze láska, která se nám svěřuje. V dějinách se neustále vyskytují osoby, osvícené světlem hvězdy, jež nacházejí cestu a přicházejí k Němu. Všechny a každá svým způsobem žijí tutéž zkušenost mudrců.

Přinesli zlato, kadidlo a myrhu. Nejsou to zajisté dary, které odpovídají na primární nebo všední potřeby. Tehdy by Svatá rodina zajisté potřebovala mnohem více něco jiného než kadidlo a myrhu, ba ani zlato nemuselo být bezprostředně užitečné. Tyto dary však mají hluboký význam. Jsou úkonem spravedlnosti. Podle mentality, jež v té době na Východě panovala, vyjadřovaly uznání, že dotyčná osoba je Bohem a Králem. Jde tedy o akt podrobení. Znamenaly, že jejich dárci patří od té chvíle panovníkovi a uznávají jeho autoritu. Důsledek, jenž z toho vyplynul, byl okamžitý. Mudrcové už nemohli pokračovat svou cestou, nemohli se již vrátit k Herodovi, nemohli už být spojenci mocného a krutého vládce. Vydali se navždy cestou Dítěte, které je povede mimo velké a mocné tohoto světa. Povede je k Tomu, který čeká mezi chudými, cestou lásky, která jedině může proměnit svět.

Mudrcové se tudíž nejenom vydali na cestu, ale tímto aktem se začalo něco nového. Byla vytyčena nová cesta, na svět sestoupilo nové světlo, které nehasne. Prorocká vize se uskutečňuje: ono světlo už nemůže být ve světě ignorováno. Lidé se vydávají za oním Dítětem a jsou osvíceni radostí, kterou může dát jenom On. Betlémské světlo nadále osvěcuje celý svět. Těm, kteří jej přijali, připomíná svatý Augustin: ?Uznáním Krista za svého krále a kněze, jenž za nás zemřel, jsme jej také my uctili jako bychom přinesli zlato, kadidlo a myrhu; chybí nám jenom dosvědčit jej a vydat se jinou cestou než jsme přišli? (Sermo 202, In Epiphania Domini, 3,4).

Čteme-li tedy příslib proroka Izaiáše a jeho naplnění v Matoušově evangeliu v širokém kontextu celých dějin, ukáže se jasně, že to, co je nám podáno, a co se snažíme reprodukovat betlémem, není sen a není ani planá hra dojmů a emocí, zbavených reality a životnosti, nýbrž jde o Pravdu, která ozařuje svět, třebaže Herodes se zdá být vždycky silnějším a ono Dítě jakoby mohlo být vyhnáno mezi bezvýznamné či dokonce pošlapáno. Jedině v tomto Dítěti se však projevuje Boží moc, která shromažďuje lidi všech dob, aby pod jeho vládou putovali cestou lásky, která proměňuje svět. Ačkoli se však z oněch nemnohých v Betlémě stali mnozí, věřících v Ježíše Krista se zdá být stále málo. Mnozí viděli hvězdu, ale málo je těch, kteří pochopili toto poselství. Znalci Písma z dob Ježíšových znali dokonale slovo Boží. Byli s to bez problémů říci, co se tam nachází ohledně místa, kde se měl Mesiáš narodit, ale - jak říká svatý Augustin: - ?dopadli podobně jako milníky u cesty: ukázali směr putujícím a sami zůstali netečnými a nehybnými? (Sermo 199. In Epiphania Domini, 1,2).

Můžeme se tedy ptát: co je důvodem toho, že někteří vidí a jiní nikoli? Co otevírá oči a srdce? Co chybí těm, kteří zůstávají lhostejnými, těm, kteří ukazují cestu, ale nehýbou se? Můžeme odpovědět: přílišná sebejistota, nárokování si dokonalé znalosti reality, domýšlivost, že již všechno definitivně posoudili, je uzamykají a jejich srdce činí necitlivým pro novost Boha. Jsou si jisti ideou, kterou si o světě vytvořili, a nedovolí, aby se jejich nitra dotklo dobrodružství Boha, který se s nimi chce setkat. Vkládají svou důvěru spíše do sebe sama než do Něho a nepovažují za možné, aby Bůh byl tak velký, že by se mohl stát maličkým, aby se k nám opravdu přiblížil.

To co v posledku chybí, je autentická pokora, která se dovede podřídit tomu, co je větší, ale také autentická odvaha, která vede k víře v to, co opravdu veliké, i když se zjevuje v bezbranném Dítěti. Chybí evangelní schopnost být v srdci dětmi, žasnout, vyjít ze sebe a vydat se na cestu, kterou ukazuje hvězda, na cestu Boží. Pán však má moc uschopnit nás, abychom viděli, a zachránit nás. Prosme Ho tedy, aby nám dal moudré a nevinné srdce, jež nám umožní spatřit hvězdu jeho milosrdenství, vydat se na jeho cestu, abychom ho nalezli a byli obdařeni velkým světlem a pravou radostí, které přinesl na tento svět. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
6.1.21 Život není dokazování zdatnosti, nýbrž pokorná cesta k Tomu, který nás má rád
6.1.20 Pokud se člověk neklaní Bohu, klaní se svému já
6.1.19 Mudrcové nejdou k Pánu brát, nýbrž dávat
6.1.18 Spatřit hvězdu, vydat se na cestu a přinést dary
6.1.17 Věřící je člověk, kterému se stýská po Bohu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti