Drazí bratři a sestry,
Dnes ráno jsem během mše svaté v Sixtinské kapli udělil svátost křtu několika novorozeňatům. Tento zvyk se pojí ke svátku Křtu Páně, kterým se končí liturgické období Vánoc. Křest naznačuje velmi dobře globální smysl Vánočních svátků, v nichž dominuje téma
stát se Božími dětmi díky příchodu jednorozeného Syna do našeho lidství. On se stal člověkem, abychom se my mohli stát dětmi Božími. Bůh se
narodil, abychom se my mohli
narodit znovu. Tyto pojmy se ve vánočních liturgických textech neustále vracejí a představují vzrušující motiv reflexe a naděje. Pomysleme na to, co píše svatý Pavel Galaťanům: ?Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny? (
Gal 4,4-5); nebo znovu svatý Jan v prologu ke svému evangeliu: ?Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi? (
Jan 1,12). Toto podivuhodné tajemství, kterým je naše ?druhé narození? ? znovu zrození lidské bytosti ?shůry?, z Boha (srov.
Jan 3,1-8) ? se uskutečňuje a shrnuje ve svátostném znamení křtu.
Touto svátostí se člověk stává skutečně dítětem, Božím dítětem. Od té chvíle pak cíl jeho života spočívá ve svobodném a vědomém dosažení toho, co od počátku bylo a je určením člověka. ?Staň se tím, co jsi? ? to je základní výchovný princip lidské osoby, vykoupené milostí. Tento princip má mnohé analogie v lidském růstu, kde vztah mezi rodiči a dětmi prochází odloučeními a krizemi od totální závislosti k vědomí, že jsou dětmi, k rozpoznání daru obdrženého života, ke zralosti a ke schopnosti darovat život. Také křesťan zrozený křtem k novému životu začíná svou cestu růstu ve víře, která jej přivede k uvědomělému volání k Bohu: ?Abba ? Otče?, aby se k Němu obracel s vděčností a své bytí dítěte žil s radostí.
Ze křtu vyplývá také určitý model společnosti, společnosti bratří. Bratrství nelze ustanovit ideologií, tím méně pak rozhodnutím jakékoli vládnoucí moci. Jako bratři a sestry se rozpoznáváme na základě hlubokého vědomí svého bytí dětmi jediného nebeského Otce. Díky Duchu svatému, obdrženému ve křtu, máme jako křesťané na způsob daru a závazku žít jako děti Boží a bratři, abychom byli ?kvasem? nového lidství, solidárního a bohatého pokojem a nadějí. V tom nám pomáhá vědomí, že vedle nebeského Otce máme také matku, Církev, jejíž trvalým modelem je Panna Maria. Jí svěřme pokřtěné děti a jejich rodiny a všem vyprošujme radost z každodenního znovuzrození ?shůry?, z lásky Boha, který nás činí svými dětmi a bratry mezi námi.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
