Nový portál Vatikánského rozhlasu

Kříž v učebně státní školy narušuje neutralitu státu v náboženských záležitostech. Tímto verdiktem štrasburského soudu vzpomeňme jedno z největších pokrytectví loňského roku. Od soudního rozhodnutí už uplynul nějaký čas, ale jde o téma stále aktuální. Nedávno ho u nás vrátila do veřejné debaty Česká biskupská konference odmítnutím tohoto výroku nebo církevní historik, pedagog a publicista Radomír Malý obsáhlým článkem na webu internetového magazínu Skleněný kostel. Malý zde píše: ?Celá záležitost je svým způsobem ojedinělá. Ne snahou odstranit kříž z veřejných prostor ? to ostatně dělali v nedávné minulosti liberálové, nacisté i komunisté ? ale způsobem argumentace. [...] Trvat na kříži ve veřejných prostorách pouze proto, že je součástí civilizace a symbolem hodnot moderní demokratické společnosti, představuje objektivně velmi slabý argument. Zamlčujeme to, co je u kříže nejpodstatnější: smrt Bohočlověka za naši spásu. Bojíme se, že současná pluralitní společnost by to mohla chápat jako ?netolerantní vnucování jednoho náboženství?. V praxi to znamená, že považujeme současnou ?diktaturu relativismu?, odmítající v křesťanství právě to nadpřirozené, za legální a jsme ochotni ji přijmout jako něco pozitivního. Pak ovšem jejím stoupencům bezděčně dáváme za pravdu, že do takové státní formace kříž, který symbolizuje především nadpřirozenou rovinu Boží lásky a také ochranu lidského života od početí až k přirozené smrti a nerozlučitelnost manželství, prostě nepatří. Oni tyto hodnoty pokládají za odporující pluralismu, multikulturalismu a etickému relativismu, proto je kříž tolik dráždí. Představuje něco, co se s tím neslučuje, proto je pro ně ?znamením, jemuž budou odporovat?, jak řekl už stařec Simeon (Lk 2, 34).?

Malý vystihl jeden podstatný rozměr, v němž se debata o ?školních křížích? vůbec nevede. Dovolím si ho ještě trochu doplnit a rozvést dalším možným směrem.

U nás na Moravě se v podobných případech říká: ?Buď je hlúpý nebo navedený.? Nechci sahat do svědomí paní Albertinové, Italky finského původu, která svou stížností celou kauzu odstartovala, a rád bych optimisticky věřil, že pro členy štrasburského soudu existuje ještě nějaká třetí možnost. Bohužel, lidová moudrost o ničem takovém nehovoří.

Stále se debatuje o kořenech Evropy, mnozí zmatení euroobčané si snaží udělat jasno v tom, co to vlastně křesťanství je a jak se může dnes promítat do jejich životů, když přece oni do kostela nechodí... Nemusíme se ani uchylovat k hlubokým filosofickým nebo historickým debatám o podílu katolické církve na vzniku a rozvoji univerzit, národních jazyků, kanonických uměleckých děl nebo morálního vědomí. Stačí nám tak obyčejná a všední věc jakou je kalendář. Rokem nula je rok narození Ježíše Krista, den pracovního klidu je neděle, kdy si připomínáme Kristovo zmrtvýchvstání, největší svátky jsou Velikonoce a Vánoce, a i přinejmenším další dva státní svátky tady v České republice - sv. Cyrila a Metoděje a Upálení Jana Husa - jsou spojeny s křesťanstvím. Jedině u těchto svátků se pravidelně dočkáme rozsáhlých mediálních meditací nad jejich podstatou a skutečným smyslem. Tyto svátky většina našeho národa skutečně slaví, dobrovolně a s nadšením. Naproti tomu svátek práce, osvobození republiky, vstup do EU nebo i vznik samostatného československého státu bereme jako příjemné dny volna, které každý využívá úplně jinak. A jejich slavení? Kolik znáte lidí pod padesát, kteří 28. října vyvěsí státní vlajku?

A kdybychom měli skutečně dodržovat multikulturní, nábožensky neutrální a tolerantní oficiálně proklamovanou politiku Evropské unie, která údajně nemá křesťanské kořeny, proč tedy neslavíme i islámský ramadán, židovský Jom Kippur, buddhistický Saga Dawa nebo hinduistický Svátek džbánů?

Kříž je zástupným problémem. Kdybychom totiž trvali na náboženské neutralitě státu a na tom, že pohled na symboly víry může někoho urážet, jak to o kříži prohlašuje zmíněná paní Albertinová, pražský magistrát by musel nařídit likvidaci soch světců na Karlově mostě, a vůbec většina tuzemských památek by u vstupu musela nést varování: Pozor, vystavená umělecká díla mohou urážet vaše ateistické smýšlení. Jak ovšem ateistu může urážet něco, co podle něj neexistuje, to zatím nikdo neobjasnil.

Často lze z úst řady filosofů a sociálních vědců zaslechnout, že náboženství je jen jedna z řady ideologií. Pokud tedy z čistě experimentálních důvodů budeme na chvíli souhlasit s tím, že křesťanství je ideologie jako každá jiná, ptejme se, proč by to snad měla být ideologie škodlivá, která si zaslouží vymýcení ze školních budov. Proč by měla být ?křesťanská ideologie? horší než ideologie jazykového nacionalismu, než ideologie státotvorných mýtů, než ideologie sjednocené Evropy?

Kdyby byla Evropská unie skutečně nábožensky tolerantní, nezakázala by ve státních třídách vyvěšení kříže, naopak - ctila by víru školních dítek a vedle kříže by jim dovolila vyvěsit symboly jejich vlastní víry - pro toleranci, úctu a pochopení druhého by tak udělala maximum možného, neboť tyto ?podivné? symboly by jistě vzbudily zájem a otevřený dialog mezi spolužáky o podstatě jejich náboženství. Zákazem náboženských symbolů ale stát straní jediné ideologii - ideologii ateismu.

Kříž je tedy zástupným problémem. Tím skutečným je fakt, že dosud v Evropě přetrvává učení Bohočlověka, který po lidech požaduje změnu smýšlení, změnu chování, který vyžaduje víru podepřenou skutky. A všemu navzdory to i po dvou tisících letech stále funguje.

Dokonce i v těchto dnech jsme svědky, že celý euroatlantický prostor vychází z křesťanské tradice, z oné ?křesťanské ideologie?, ztělesňované křížem. Mezinárodní humanitární pomoc přírodní katastrofou sužovanému Haiti úzce souvisí s druhým největším přikázáním následovníků Krista: Miluj bližního svého jako sám sebe.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"