RadioVaticana.va

   23. 9. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3356
Poslechem z webových stránek.2187
Četbou textů na webových stránkách.3919
Poslechem i četbou.2247


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Papežský institut Jana Pavla II. mění název i statuta

Výchova k naději

Zemřel ostrakizovaný koncilní protagonista a mariolog René Laurentin




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

7.2.2010 

Otázka liturgické hudby

Milan Glaser

Ačkoli se spor o liturgickou hudbu po papežské mši ve Staré Boleslavi může zdát z různých hledisek přebytečným, je pro věřící - a kupodivu nejen pro ně - zcela evidentní a to přinejmenším na odborné či akademické rovině. Tvrdit, že neexistuje, by byla arogance nebo čirá neznalost podstaty otázky. Emoce na obou stranách ostatně dosvědčily, že nejde o fikci. Má tedy smysl hledat jeho příčinu. Studijní den o liturgické hudbě, pořádaný 23. ledna interdiecézní liturgickou komisí v Praze, byl slibným pokusem o kultivaci a formaci liturgického cítění i poznání.

Problém formuloval roku 2003 Jan Pavel II. slovy: ?význam kategorie ?liturgická hudba? byl v současnosti rozšířen natolik, že zahrnuje repertoár, který nemůže vstoupit do slavení liturgie, aniž by znásilňoval jejího ducha a její pravidla.? Tato jednoznačná konstatace Jana Pavla II. v dokumentu[1], který napsal ?z vlastního popudu? při příležitosti 100. výročí vydání motu proprio papeže Pia X. o sakrální hudbě (Tra le sollecitudini), svědčí dostatečně jasně o tom, že současná liturgická hudba má problém. A to na rovině praktické i teoretické.

Ze slov Jana Pavla II. také plyne, že liturgická hudba není hudba, která je alespoň jednou použita při liturgii, jak by bylo možno se ukvapeně domnívat, nýbrž hudba, která má určitého ducha, tedy velice specifický účel a smysl. A je-li zdařilá, má také zcela specifické účinky.

Ty popisuje např. sv. Augustin ve svých Vyznáních těmito slovy: ?Často jsem plakal při hymnech a zpěvech, hluboce dojat něžně se linoucími hlasy tvé církve. Vcházely mým sluchem, vlévaly pravdu do mého srdce, probouzely ve mně pocity zbožnosti, přičemž mi kanuly slzy, které mi dělaly dobře? (Conf. IX, 6,14, cit. in Joseph Ratzinger, La festa della fede, vyd. Jaca Book, Milano 1990, str. 92.) Více jak tisíc let po sv. Augustinovi pociťoval totéž při liturgickém zpěvu sv. Ignác z Loyoly a ve dvacátém století přivedl ke konverzi např. známého francouzského publicistu André Frossarda.

Vedle tohoto typu pohnutí, ovšem existuje i druhé, zcela odlišné dojetí, takové, které můžeme zakusit, např. shlédneme-li nějaký romantický film z holywoodské produkce. Rozdíl mezi oběma těmito stavy duše je doslova nebetyčný. Stěží však lze něco vytýkat někomu, kdo nezakusil žádný nebo jenom ten druhý. A tím spíše by bylo nespravedlivé se kvůli tomu na dotyčného hněvat.

Onen specifický druh duchovní útěchy, která zušlechťuje, totiž dojetí láskou k Bohu z bolesti nad vlastními hříchy nebo nad utrpením Páně musí mít v liturgické hudbě vždycky své místo, protože je pro člověka základem jeho křesťanského vztahu k Bohu. Hudba, která pro tento pocit místo nemá, liturgickou hudbou není, i kdyby byla dojemná a zněla třeba při liturgii.

Rezignace na tento asketicko-pedagogický smysl liturgické hudby je příčinou jejích dnešních problémů, a souvisí ? jak ukazuje Josef Ratzinger ? se špatným pochopením pokoncilní liturgické reformy. Rytmická extáze, smyslné sugesce, subjektivní sentimentalismus, lehkomyslné stádní povyražení zkrátka nekultivují člověka, nevytvářejí společenství věřících, nýbrž rozpouštějí individualitu a vydávají lidskou osobu napospas pudům a prázdnotě. Nevedou k integrálnímu rozvoji člověka, tím méně pak mladého, a už vůbec nemohou být ani v náznaku zahrnuty do rejstříku pastoračních prostředků. ?Nikoli tedy z estetických důvodů, píše Ratzinger, nikoli z konzervativní umíněnosti či neochoty ke změně, nýbrž ze zásadních antrolopologických důvodů musí být tento typ hudby z církve vyloučen.? (Josef Ratzinger, Cantate al Signore un canto nuovo, str.150).

Dramatičnost problému pak odlehčuje citátem ze spisu mučedníka 3. století, sv. Cypriána, z jehož slov lze vytušit, že problémy s liturgickou hudbou nejsou výsadou současnosti: ?Součástí slov a postojů modlitby je určitá disciplina, která obsahuje také ztišení a úctu. Myslíme na to, že stojíme před Božím zrakem. V Božích očích je třeba získat si přízeň také tělesným postojem a ovládáním svého hlasu. Nedostatek studu se vyjadřuje křikem, zatímco ti, kteří mají bázeň Boží, se modlí slovy nesmělými... Když se spolu s bratřími shromažďujeme a s knězem Páně sloužíme božskou oběť, nemůžeme rozechvívat prostor povykem postrádajícím formu, ani zahrnovat Boha modlitbami ve formě rozpustilého brebentění. Modlitbu bychom měli prezentovat naopak s pokorou, poněvadž Bůh? nepotřebuje, abychom se mu halasně připomínali.? (sv. Cyprián, De dominica oratione, 4 CSEL III., cit. Josef Ratzinger, Cantate?, str. 165-6).

Při kompozici a výkonu liturgické hudby nejde ani tak o dodržování daných pravidel na způsob zadání školní úlohy, ani o kreativitu za každou cenu, nýbrž právě o disciplinovaný výraz ?ducha liturgie?, jak na to poukázal Jan Pavel II. Také tehdejší kard. Ratzinger vydal roku 2000 knihu Duch liturgie (česky Barrister & Principal, Brno 2006), v níž shrnuje své pohledy i na liturgickou hudbu. Mnozí dnešní specialisté na liturgii však přistupují k tomuto dílu se zarážející přezíravostí a často ji ani neuvádějí v odborných bibliografiích.

Když Jan Pavel II. ve výše citovaném dokumentu z roku 2003 napsal, že liturgická hudba současnosti zahrnuje i takový repertoár, který protiřečí duchu liturgie, a že ?je nutné znovu promyslet zásady, které musí být základem přípravy a šíření kvalitního repertoáru?, učinil tak na sklonku svého pontifikátu, tedy po dlouholetých zkušenostech s liturgiemi Světových dnů mládeže, které však nezmiňuje ani slůvkem jakožto vhodný příklad správného provedení liturgické hudby, což by jistě učinit mohl, pokud by tento - z hlediska liturgické hudby na první poslech zcela výjimečný - zjev pastorační praxe opravdu sám považoval za následováníhodný vzor. Daleko spíše se lze domnívat, že tento druh hudební produkce při svých liturgiích pouze toleroval, tak jako to činí jeho nástupce Benedikt XVI. a mnozí další pastýři. Neznamená to však, že by se o problému nesmělo mluvit, protože by to snad škodilo lásce či jednotě. Právě opak jí škodí. Škodí nejen lásce, ale i jejímu vlastnímu prameni, tedy víře.

Účel liturgické hudby úzce souvisí s asketickým výstupem člověka k Bohu. Chválením a oslavou Boha totiž člověk vystupuje k Bohu, posvěcuje se, jeho nitro se probouzí, jak praví sv. Tomáš Akvinský, přičemž dodává: ?liturgický zpěv přivádí nás i ty, kteří naslouchají, k uctivé bázni Boží? (ST, II-II, q.91, a.1, cit. in Joseph Ratzinger, La festa della fede, str. 92).


[1] Dokument Jana Pavla II. u příležitosti 100. výročí motu proprio Pia X. ?Tra le sollecitudini? o posvátné hudbě, par. 4; český překlad dokumentu je k nahlédnutí na adrese http://zpravodaj.sdh.cz/files/ps_5_09.pdf.


Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.2.17 Kardinál Ravasi: nerezignovat na kvalitu církevní hudby
24.12.16 „Tichá noc“ se dožívá dvou set let
14.11.16 Ennio Morricone: Také krása patří ke skutkům milosrdenství
9.3.16 Chvála věrnosti
7.3.16 Zesnul Nikolaus Harnoncourt: Umění jako pupeční šňůra k Bohu



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Svatý otec k trapistům: Kontemplativní život je výrazem lásky k Bohu

Beatifikován první rodilý mučedník z USA, zavražděný v Guatemale

Papež navštívil rehabilitační centrum Fondazione Santa Lucia

Kardinál Parolin: severokorejská krize vyžaduje multilaterální řešení

Papež: vydejte svědectví o nezlomnosti lidského ducha

Katolická církev loni věnovala obětem syrského konfliktu 200 milionů dolarů

Papež František k otázce migrantů: kéž je váš hlas vždy pohotový a prorocký

Papežská pomoc pro Mexiko stižené zemětřesením

Petrův nástupce přijal peruánského prezidenta

Kardinál Versaldi: Katolické školy nejžádanější v nekřesťanských mimoevropských zemích

Náměstí sv. Petra vyklizeno, bezdomovci pouze na noc

Apel korejských biskupů: dialog je vždycky možný

 Nově na webu
Svatý otec: Výchova k naději

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O geopolitice a spiknutí mezinárodního terorismu

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Nikoli zdi či mosty, migrace je otázkou způsobů

Rozhovory: Nerozumím světu geopolitiky

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv září 17
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě