29. 9. 2016

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.1748
Poslechem z webových stránek.1097
Četbou textů na webových stránkách.2023
Poslechem i četbou.1082


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Beatifikace „Anděla z Dachau“

Na útoky démona lze odpovídat jedině Božími skutky: odpuštěním, láskou a úctou

Marnivost je duševní osteoporóza




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

7.2.2010 

Otázka liturgické hudby

Milan Glaser

Ačkoli se spor o liturgickou hudbu po papežské mši ve Staré Boleslavi může zdát z různých hledisek přebytečným, je pro věřící - a kupodivu nejen pro ně - zcela evidentní a to přinejmenším na odborné či akademické rovině. Tvrdit, že neexistuje, by byla arogance nebo čirá neznalost podstaty otázky. Emoce na obou stranách ostatně dosvědčily, že nejde o fikci. Má tedy smysl hledat jeho příčinu. Studijní den o liturgické hudbě, pořádaný 23. ledna interdiecézní liturgickou komisí v Praze, byl slibným pokusem o kultivaci a formaci liturgického cítění i poznání.

Problém formuloval roku 2003 Jan Pavel II. slovy: ?význam kategorie ?liturgická hudba? byl v současnosti rozšířen natolik, že zahrnuje repertoár, který nemůže vstoupit do slavení liturgie, aniž by znásilňoval jejího ducha a její pravidla.? Tato jednoznačná konstatace Jana Pavla II. v dokumentu[1], který napsal ?z vlastního popudu? při příležitosti 100. výročí vydání motu proprio papeže Pia X. o sakrální hudbě (Tra le sollecitudini), svědčí dostatečně jasně o tom, že současná liturgická hudba má problém. A to na rovině praktické i teoretické.

Ze slov Jana Pavla II. také plyne, že liturgická hudba není hudba, která je alespoň jednou použita při liturgii, jak by bylo možno se ukvapeně domnívat, nýbrž hudba, která má určitého ducha, tedy velice specifický účel a smysl. A je-li zdařilá, má také zcela specifické účinky.

Ty popisuje např. sv. Augustin ve svých Vyznáních těmito slovy: ?Často jsem plakal při hymnech a zpěvech, hluboce dojat něžně se linoucími hlasy tvé církve. Vcházely mým sluchem, vlévaly pravdu do mého srdce, probouzely ve mně pocity zbožnosti, přičemž mi kanuly slzy, které mi dělaly dobře? (Conf. IX, 6,14, cit. in Joseph Ratzinger, La festa della fede, vyd. Jaca Book, Milano 1990, str. 92.) Více jak tisíc let po sv. Augustinovi pociťoval totéž při liturgickém zpěvu sv. Ignác z Loyoly a ve dvacátém století přivedl ke konverzi např. známého francouzského publicistu André Frossarda.

Vedle tohoto typu pohnutí, ovšem existuje i druhé, zcela odlišné dojetí, takové, které můžeme zakusit, např. shlédneme-li nějaký romantický film z holywoodské produkce. Rozdíl mezi oběma těmito stavy duše je doslova nebetyčný. Stěží však lze něco vytýkat někomu, kdo nezakusil žádný nebo jenom ten druhý. A tím spíše by bylo nespravedlivé se kvůli tomu na dotyčného hněvat.

Onen specifický druh duchovní útěchy, která zušlechťuje, totiž dojetí láskou k Bohu z bolesti nad vlastními hříchy nebo nad utrpením Páně musí mít v liturgické hudbě vždycky své místo, protože je pro člověka základem jeho křesťanského vztahu k Bohu. Hudba, která pro tento pocit místo nemá, liturgickou hudbou není, i kdyby byla dojemná a zněla třeba při liturgii.

Rezignace na tento asketicko-pedagogický smysl liturgické hudby je příčinou jejích dnešních problémů, a souvisí ? jak ukazuje Josef Ratzinger ? se špatným pochopením pokoncilní liturgické reformy. Rytmická extáze, smyslné sugesce, subjektivní sentimentalismus, lehkomyslné stádní povyražení zkrátka nekultivují člověka, nevytvářejí společenství věřících, nýbrž rozpouštějí individualitu a vydávají lidskou osobu napospas pudům a prázdnotě. Nevedou k integrálnímu rozvoji člověka, tím méně pak mladého, a už vůbec nemohou být ani v náznaku zahrnuty do rejstříku pastoračních prostředků. ?Nikoli tedy z estetických důvodů, píše Ratzinger, nikoli z konzervativní umíněnosti či neochoty ke změně, nýbrž ze zásadních antrolopologických důvodů musí být tento typ hudby z církve vyloučen.? (Josef Ratzinger, Cantate al Signore un canto nuovo, str.150).

Dramatičnost problému pak odlehčuje citátem ze spisu mučedníka 3. století, sv. Cypriána, z jehož slov lze vytušit, že problémy s liturgickou hudbou nejsou výsadou současnosti: ?Součástí slov a postojů modlitby je určitá disciplina, která obsahuje také ztišení a úctu. Myslíme na to, že stojíme před Božím zrakem. V Božích očích je třeba získat si přízeň také tělesným postojem a ovládáním svého hlasu. Nedostatek studu se vyjadřuje křikem, zatímco ti, kteří mají bázeň Boží, se modlí slovy nesmělými... Když se spolu s bratřími shromažďujeme a s knězem Páně sloužíme božskou oběť, nemůžeme rozechvívat prostor povykem postrádajícím formu, ani zahrnovat Boha modlitbami ve formě rozpustilého brebentění. Modlitbu bychom měli prezentovat naopak s pokorou, poněvadž Bůh? nepotřebuje, abychom se mu halasně připomínali.? (sv. Cyprián, De dominica oratione, 4 CSEL III., cit. Josef Ratzinger, Cantate?, str. 165-6).

Při kompozici a výkonu liturgické hudby nejde ani tak o dodržování daných pravidel na způsob zadání školní úlohy, ani o kreativitu za každou cenu, nýbrž právě o disciplinovaný výraz ?ducha liturgie?, jak na to poukázal Jan Pavel II. Také tehdejší kard. Ratzinger vydal roku 2000 knihu Duch liturgie (česky Barrister & Principal, Brno 2006), v níž shrnuje své pohledy i na liturgickou hudbu. Mnozí dnešní specialisté na liturgii však přistupují k tomuto dílu se zarážející přezíravostí a často ji ani neuvádějí v odborných bibliografiích.

Když Jan Pavel II. ve výše citovaném dokumentu z roku 2003 napsal, že liturgická hudba současnosti zahrnuje i takový repertoár, který protiřečí duchu liturgie, a že ?je nutné znovu promyslet zásady, které musí být základem přípravy a šíření kvalitního repertoáru?, učinil tak na sklonku svého pontifikátu, tedy po dlouholetých zkušenostech s liturgiemi Světových dnů mládeže, které však nezmiňuje ani slůvkem jakožto vhodný příklad správného provedení liturgické hudby, což by jistě učinit mohl, pokud by tento - z hlediska liturgické hudby na první poslech zcela výjimečný - zjev pastorační praxe opravdu sám považoval za následováníhodný vzor. Daleko spíše se lze domnívat, že tento druh hudební produkce při svých liturgiích pouze toleroval, tak jako to činí jeho nástupce Benedikt XVI. a mnozí další pastýři. Neznamená to však, že by se o problému nesmělo mluvit, protože by to snad škodilo lásce či jednotě. Právě opak jí škodí. Škodí nejen lásce, ale i jejímu vlastnímu prameni, tedy víře.

Účel liturgické hudby úzce souvisí s asketickým výstupem člověka k Bohu. Chválením a oslavou Boha totiž člověk vystupuje k Bohu, posvěcuje se, jeho nitro se probouzí, jak praví sv. Tomáš Akvinský, přičemž dodává: ?liturgický zpěv přivádí nás i ty, kteří naslouchají, k uctivé bázni Boží? (ST, II-II, q.91, a.1, cit. in Joseph Ratzinger, La festa della fede, str. 92).


[1] Dokument Jana Pavla II. u příležitosti 100. výročí motu proprio Pia X. ?Tra le sollecitudini? o posvátné hudbě, par. 4; český překlad dokumentu je k nahlédnutí na adrese http://zpravodaj.sdh.cz/files/ps_5_09.pdf.


Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
9.3.16 Chvála věrnosti
7.3.16 Zesnul Nikolaus Harnoncourt: Umění jako pupeční šňůra k Bohu
28.12.15 Šest tisíc Pueri cantores na novoroční mši svaté
23.12.15 Udo Jürgensovi k prvnímu výročí smrti
27.6.14 Pravoslavný sbor ve Svatopetrské bazilice



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2016 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Petrův nástupce: Odsouzenec k smrti je naším vzorem

Papežská kondolence k úmrtí bývalého izraelského prezidenta

Jezuité budou volit svého nového generálního představeného

Papež kázal o tom, co je duchovní neútěcha a jak si při ní počínat

Papež přijal vedení Světového židovského kongresu

Arcibiskup Minassian: papež přijíždí objasňovat, co je pravda, svoboda a pokoj

V Itálii přibývá žádostí o exorcismus, ale chybí exorcisté

Příčinou úbytku řeholníků je špatná interpretace koncilu

Arcibiskup Lahham: Hattarova vražda je politická, nikoli náboženská

Papež přijal prezidenta Demokratické republiky Kongo

Kardinál Parolin při podpisu mírové dohody v Kolumbii

Civilisté umírají v obou částech Aleppa

 Nově na webu
Svatý otec: Odpuštění na kříži

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O lidském spiknutí proti pravdě

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Poslední amen

Rozhovory: Obdaroval mne otcovsko-bratrským vztahem

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv září 16
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Starší zprávy >

Náš tip

Svět je unaven lživými nadšenci

Paměť Boha není harddisk, nýbrž něžné srdce

Amoris laetitia činí krok směrem, kterým se vydal Wojtyla