Milý příteli,
ptáš-li se mě, jakým způsobem umlčet hlas těch, kdo kladou překážky mnoha tvým pokrokovým plánům, mám pro tebe dobrou zprávu. Zdá se, že jsme na správné cestě. Prozatím není třeba žádných viditelných akcí, stačí jen pokračovat v nastoupených trendech. K poražení církví můžeme využít jejich vlastních zbraní, pozměněných ovšem k našemu obrazu, a tak je až do poslední chvíle vodit za nos, že máme stejný cíl: blaho lidstva.
Jaké zbraně mám na mysli? Lidská práva, rovnost, rodinu a školství.
Lidská práva jsou velkým výdobytkem křesťanského chápání světa. V očích církve jsou založeny nezměnitelným přirozeným zákonem a lidskou důstojností. Proto v každém úsilí o ochranu lidských práv můžeme počítat s podporou křesťanů. Pro naše účely pak postačí málo: tu a tam změnit nějakou definici, sem tam nové lidské právo ?objevit? a postavit vedle stávajících. Tak lze potichu a bez většího odporu zcela pozměnit hodnotovou orientaci celého systému. Mnoha úspěchů bylo v této oblasti již dosaženo. Památný rozsudek Nejvyššího soudu USA ve věci Roe v. Wade, kterým došlo k uznání práva na potrat, je jistě velkým krokem vpřed. Jako efektivnější se mi ovšem jeví vytváření nových na první pohled nicneříkajících pojmů, jako například reprodukční zdraví. Kdo rozumný může být proti péči o lidské zdraví? V dalším kroku pak mohou soudy dovodit, že právo na respektování soukromého života či právě ono právo na reprodukční zdraví, které se mezitím vpašuje do nejedné mezinárodní smlouvy, nikdy neznamenalo nic jiného, než právo matky potratit vlastní dítě. Mnohé státy již mají tuto fázi za sebou. I řada katolíků je již na naši straně. Osobně sice s něčím takovým nesouhlasí, ale právo na potrat prý ženě odepřít nelze. Jak roztomilý protimluv!
Zde je ovšem třeba důslednosti. Existuje-li nějaké právo, nemůže přeci existovat pouze na papíře, ale musí být reálně dostupné a vymahatelné. Každý rozumný člověk s takovou tezí souhlasí. Musí se na to jít pomalu, ovšem dotaženo do důsledků to v našem případě znamená zakotvit právní povinnost každého zdravotnického zařízení i každého lékaře tyto zákroky provádět. Odmítnutí by přeci znamenalo odporné pošlapávání lidských práv, a něco takového nemůže humánní demokratická společnost připustit.
Co se týče rovnosti všech lidí, i k této hodnotě se křesťané hlásí. Šikovně ji lze ovšem využít proti nim. Stačí vytvořit mýtus utiskované a dlouhodobě týrané menšiny a vyhlásit celoplanetární boj za její zrovnoprávnění a osvobození. I na tomto poli se již mnohé zdařilo. S jakou hrdostí se o svá domnělá práva přihlásili všichni ti genderoví aktivisté, homosexuálové, bisexuálové, intersexuálové, translidé a jak jinak si ještě říkají. Jejich úsilí je třeba podporovat a odlišné hlasy z odborných kruhů zesměšňovat. Nejdříve je třeba hrát na struny lidskosti a soucitu. Ani ten nejvíce pověrčivý křesťan nezpochybní, že homosexuálové jsou lidé a mají svoji důstojnost. A mají snad lidé nezaslouženě trpět pro něco, za co nemohou? Po té je třeba homosexuální jednání legitimizovat, představit jako zdravý alternativní životní styl, ba co víc, učinit jej novým lidským právem. Každý má přeci právo jít za svým štěstím. A nakonec je třeba z nesouhlasících udělat nesnášenlivé osoby, homofoby, xenofoby, málem rasisty a nepřátele humanity a lidskosti.
Klíčovou institucí pro dosažení trvalého úspěchu je ovšem rodina. Umělý potrat ničí rodinu v samém jejím zárodku a jako lavina tak rozkládá pouto mezi rodiči a dětmi. Ruku v ruce s tímto je třeba zaútočit na chápání manželství. Nerozlučitelnost či trvalost již takřka nikdo za podstatný znak manželství nepokládá, proto je třeba učinit další krok a otevřít manželství osobám stejného pohlaví. Naše logika musí být neúprosná. Jestliže je homosexuální jednání plnohodnotnou životní alternativou a není-li dovoleno diskriminační zacházení z důvodu sexuální orientace, nemůže přeci ani tak úctyhodná instituce být postavena na diskriminačních základech. Je zřejmé, že lidskoprávní zásada rovného přístupu volá po uznání stejnopohlavních manželství. A nejen to. Nedílnou součástí štěstí manželského páru jsou děti. A protože tato nová manželství nemohou mít děti přirozeným způsobem, je třeba jim citlivě a s plným pochopením pomoci a trvat na možnostech adopce a na nejrůznějších alternativních metodách produkce dětí.
Za této situace se před církvemi pomalu otevírají jen dvě možnosti: přizpůsobit se, nebo pomalu odejít do katakomb. Proč? Demokratický stát nemůže připustit snížení standardu dosažených lidských práv, a proto musí potírat všechny nedemokratické a extremistické skupiny. Je-li potrat lidským právem, nemůžeme strpět vystupování církví proti potratům; je to útok na lidskou důstojnost. Mají-li osoby stejného pohlaví právo na manželství, budou to muset akceptovat i církve. Buď budou oddávat všechny nediskriminačním způsobem, anebo nikoho. Vylučovat kohokoliv z možnosti uzavřít sňatek je čirou homofobií, a tu je třeba vykořenit. A toho vykořeňování diskriminace bude muset být ještě víc. Rovný přístup ke kněžské službě a církevním úřadům musí být zajištěn všem: nejen ženám, ale i sexuálním menšinám. Je toho více, co se dá podniknout, ale na to přijdeš jistě sám.
Velkou kapitolou je pak i školství. Snad budu mít někdy příležitost důkladně ti vysvětlit, jakou neocenitelnou zbraň poskytuje státní monopol na vzdělání.
Nevím, kdy budeme moci zrealizovat vše, o čem jsem psal, ale jak jsem uvedl již na začátku: jsme na dobré cestě. Stačí jen pokračovat v nastoupených trendech a začít být více důsledný.
Vše dobré ti přeje tvůj poradce.
Vážení posluchači, právě skončený dopis neexistujícího poradce neexistujícímu politikovi je fikcí. I když... Jeho účelem není hledat tajemné spiknutí v politických kruzích, ale poukázat na jasné trendy ve vývoji zákonodárství v západním civilizačním okruhu. Trendy, které jsou silné a které mohou mít tragické následky. Pro křesťana ovšem představují výzvu, nikoliv důvod k zoufání. Výzvu k větší angažovanosti ve veřejných záležitostech i k modlitbě.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
