Ani Joseph Ratzinger, ani Benedikt XVI. jistě nepotřebuje naši obhajobu. Vážnost a respekt, kterému se tento muž těší i mezi nevěřícími, svědčí o tom, že je živým ztělesněním té nejlepší syntézy katolicismu. Kdo jej zná lépe, ví, jak se v Ratzingerovi profesorovi, biskupovi, kardinálovi prefektovi a papežovi snoubí přísnost a milosrdenství, serióznost a porozumění, respekt vůči normám a pozornost k osobní lidské situaci. Je v něm dávná lidskost mužů církve, kteří z kazatelny otevřeně potírají hřích, ale potom ve zpovědnici s konkrétním hříšníkem široce interpretují Kristovu pozvánku k porozumění a odpuštění.
V jeho dopise církvi v Irsku zní neslýchaná nesmlouvavost: bolest a rozhořčení kvůli zradě evangelia nejsou ředěny žádným teologicky korektním pokrytectvím. V těchto dramatických řádcích se Benedikt XVI. nepokouší umenšovat vinu připomenutím pochybné úrovně kazatelen, ze kterých znějí kázání. Ani slůvko o pokrytectví stárnoucích apoštolů osmašedesátnické ?sexuální revoluce?, kteří se oděli do talárů pohoršených a zachmuřených moralistů. Papež mlčí o obraně, kterou maličkým poskytují ti, kteří zároveň káží o nedotknutelném právu na svévolnou likvidaci těch ještě menších. V dopise není ani náznakem zmíněn ekonomický apetit anglosaských právníků, kteří publikují inzeráty tohoto znění: ?Chceš se stát milionářem? Pošli svého syna na rok do semináře a potom přijď k nám?. Americké právo totiž připouští, aby si advokáti dělili s klientem na půl enormní odškodnění, které se jim dostává. Agenti těchto právníků bezostyšně pořizují seznamy starců, které přesvědčují, aby podali udání. Pokud jsou obvinění kněží už mrtví, tím lépe, protože biskupové a představení řeholních řádů zaplatí stejně, aby se vyhnuli případnému vláčení v médiích. Tzv. ?pedofilní kněz? je totiž ve Spojených státech už roky protagonistou obrovského byznysu, který přivedl k bankrotu opulentní diecéze a řády.
Přesto však Benedikt XVI. nehledá žádné polehčující okolnosti, jakkoli jsou legitimní a odůvodněné. Jeho prst neukazuje mimo církev, ale pouze na ty její syny, kteří ji zradili. Pro ně má hrozná slova, v nichž zaznívá rozhořčení biblických proroků. Po odsouzení však následuje naděje, totiž odkaz na Boží milosrdenství, které dovede přeměnit zlo na dobro, vybízí viníky, aby zaplatili, co dluží, ale nezoufali před Kristovým odpuštěním. Žádný hřích není tak veliký, aby vyčerpal milosrdenství Boha; lítost a pokání mohou tomu, kdo chce, otevřít cestu ke smíření.
V tomto synu starého katolického Bavorska je přítomno to, čím se vyznačuje autentický katolicismus. Odmítá nelidskou ?jakobínskou? krutost; nepřijímá rozsudek bez možnosti odvolání, spravedlnost, která vylučuje porozumění, právo bez slitování. O této moudrosti, kterou se vyznačuje dvoutisíciletá zkušenost církve, nic nevědí ti, kteří se nyní - kromě mnoha jiných pochybení a manipulací - snaží posadit papeže na lavici obžalovaných.
Těm, kteří obviňují bývalého prefekta Kongregace pro nauku víry, že zamlčoval a tutlal, je třeba připomenout mimo jiné ono ?bolestné tajemství?, kterým je případ Marcial Maciela Degollada. Kongregaci Legionářů Kristových, kterou založil jmenovaný mexičan, měl v oblibě Jan Pavel II. a mnozí další v jeho okolí. Zatímco staré řeholní rodiny skomíraly či stárnuly, vynořila se najednou tato řada mladých nadšenců a obránců pravověrnosti. Hlasy, které přicházely do Říma a tvrdily, že don Maciel sexuálně obtěžoval seminaristy, byly posuzovány s opatrností papežem Wojtylou, který si pamatoval, že v Polsku byla podobná obvinění používána komunisty, kteří chtěli pošpinit církev.
V každém případě však jedno z prvních opatření, které přijal Ratzinger, jakmile se stal papežem, bylo právě rozhodnutí, kterým onomu zakladateli uložil, aby se stáhl do ústraní a věnoval se po zbytek života pokání a modlitbě. A nejenom to: Benedikt XVI. také pohotově zrušil čtvrtý řeholní slib Legionářů, který se týkal tzv. ?diskrétnosti? a zavazoval k mlčení o chování představených, což bránilo Svatému stolci ve vyšetřování. A mezi Legionáři dokonce nechyběli takoví, kteří podezřívali papeže Ratzingera z toho, že má špatné rádce nebo že se dokonce podílí na komplotu proti této řeholní kongregaci, která se mezitím stala velice vlivnou a bohatou. A tak muž, který je zvnějšku obviňován z toho, že ?nejednal?, je zvnitřku církve viněn z toho, že ?jednal až příliš?. A to nejenom vůči Legionářům, ale i v mnoha dalších případech, kdy se podezření o sexuálním zneužívání potvrdilo. Toto je paradox nejenom neznámý, ale také velmi výmluvný.
Z deníku Corriere della Sera, 27.3.2010
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
