Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Jak víte, minulou sobotu a neděli jsem podniknul apoštolskou cestu na Maltu, u níž bych se dnes chtěl krátce pozastavit. Příležitostí k mojí pastorační návštěvě bylo 1950. výročí přistání apoštola Pavla u břehů maltského souostroví a jeho přibližně tříměsíčního tamějšího pobytu. Událost spadá přibližně do roku 60 a je s mnoha podrobnostmi popsána v knize Skutky apoštolů (kap. 27-28). Stejně jako se to přihodilo svatému Pavlovi, mohl jsem i já zakusit vskutku mimořádně vřelé přijetí Malťanů, za což bych znovu rád vyjádřil své nejhlubší a srdečné uznání prezidentovi republiky, vládě a ostatním státním představitelům. Můj bratrský dík patří biskupům této země a rovněž všem, kteří spolupracovali na přípravě tohoto radostného setkání Petrova nástupce a obyvatel Malty. Dějiny tohoto lidu jsou téměř dva tisíce let neoddělitelné od katolické víry, která charakterizuje jeho kulturu a jeho tradice. Říká se, že na Maltě je prý 365 kostelů, ?jeden na každý den v roce? - viditelné znamení hluboké víry!

Všechno se začalo oním ztroskotáním. Loď, která převážela apoštola Pavla a mnohé další osoby do Říma, byla dva týdny dní unášena proudem, hnána větrem a nakonec vržena na mělčinu u ostrova Malta. Po velmi srdečném setkání s prezidentem republiky v hlavním městě La Valletta, které bylo zasazeno do krásného rámce radostného pozdravu velkého množství dětí, jsem proto nejprve putoval do tzv. ?jeskyně svatého Pavla? u Rabat k intenzivnímu usebrání v modlitbě. Tam jsem mohl pozdravit také početnou skupinu maltských misionářů. Myšlenka na ono nepatrné souostroví uprostřed Středomoří a na to, jakým způsobem se tam dostalo semeno evangelia, bezděčně vyvolává projevy vděčnosti Pánu a také svatému Pavlovi, který si uprostřed oné prudké bouře zachoval důvěru a naději a předával ji také svým druhům během cesty. Z onoho ztroskotání, nebo přesněji z následného Pavlova pobytu na Maltě, se zrodila horlivá a pevně založená křesťanská komunita, která je po dvou tisíci letech stále věrna evangeliu a snaží se ho snoubit se složitými otázkami soudobé epochy. To přirozeně není vždy snadné, ani samozřejmé, ale maltský lid umí v křesťanském pohledu na život nalézat odpovědi na nové výzvy. Příkladem toho je i skutečnost, že si uchoval neporušený hluboký respekt k nenarozenému životu a k posvátnosti manželství a rozhodl se nezavádět interrupce a rozvod do právního rámce této země.

Moje cesta tedy měla za cíl utvrdit ve víře církev, která je na Maltě: velice vitální a dobře sehranou realitu přítomnou na území ostrovů Malta a Gozo. Celé toto společenství se sešlo ve Florianě, na obilném náměstí před kostelem svatého Publia, kde jsem sloužil mši svatou, které se s velkou vroucností účastnilo. Byl to pro mne důvod radosti a také útěchy, vnímat výjimečnou vřelost tohoto lidu, který působí dojmem jedné velké rodiny, sdružené vírou a křesťanským pohledem na život. Po bohoslužbě jsem se chtěl setkat s několika osobami, které se staly oběťmi zneužití některými členy kléru. Sdílel jsem s nimi jejich utrpení, s dojetím jsem se modlil spolu s nimi a ubezpečil je o aktivním postoji církve.

Třebaže Malta působí jako velká rodina, netřeba se domnívat, že je vzhledem ke své zeměpisné poloze společností ?izolovanou? od světa. Není tomu tak a je to zřejmé například z množství vztahů, které udržuje s různými zeměmi a také z toho, že v mnoha zemích působí maltští kněží. Rodiny a farnosti Malty totiž dovedly vychovat množství mladých ke smyslu pro Boha a církev, takže mnozí z nich velkoryse odpověděli na Ježíšovo povolání a stali se z nich kněží. Mnozí z nich přijali misijní poslání ad gentes ve vzdálených zemích, čímž přijali odkaz apoštolského ducha, který vedl svatého Pavla nést evangelium tam, kam dosud nepřišlo. A právě tento aspekt jsem s potěšením zdůraznil, že totiž ?víra se umocňuje předáváním? (Redemptoris missio, 2). Na základě této víry se Malta rozvinula a nyní se otevírá různým ekonomickým, sociálním a kulturním iniciativám, kterým poskytuje cennou oporu.

Je zřejmé, že Malta se v průběhu staletí musela často bránit, jak je vidět z jejího opevnění. Strategická pozice malého ostrova přitahovala pozornost různých politických a vojenských mocností. Přesto je však tím nejhlubším povoláním Malty křesťanství, to znamená univerzální povolání k pokoji! Proslulý Maltézský kříž, s nímž všichni spojují tento národ, častokrát vlál uprostřed konfliktů a sporů, ale, díky Bohu, nikdy neztratil svůj autentický a nepomíjivý smysl, kterým je znamením lásky a smíření. To je pravé poslání národů, které přijímají a objímají křesťanské poselství!

Jako přirozená křižovatka je Malta středem migračních tras. Muži i ženy přistávají u maltských břehů stejně jako v dobách svatého Pavla, někdy pohnuti značně nepříznivými životními podmínkami, násilím a pronásledováním, což s sebou přirozeně nese složité problémy na rovině humanitární, politické a právní. Problémy, které mají nesnadná řešení, jež je třeba vytrvale a houževnatě hledat ve společných krocích na mezinárodní úrovni. Bylo by dobré, aby se tak postupovalo ve všech zemích, které mají křesťanské hodnoty v základech své ústavy a kultury.

Výzva spojovat se složitostí dneška nepomíjivou platnost evangelia je přitažlivá pro všechny, zejména pro mladé lidi. Nové generace ji totiž vnímají silněji a proto jsem si přál, aby také na Maltě navzdory krátkosti mojí návštěvy nechybělo setkání s mládeží. Byla to chvíle hlubokého a intenzivního dialogu, jehož krása byla ještě umocněna prostředím, ve kterém se konalo ? přístavem Valletta ? a nadšením mladých. Nemohl jsem jim nepřipomenout zkušenost svatého Pavla z jeho mládí; mimořádnou, jedinečnou zkušenost, která je nicméně schopná promlouvat k novým generacím každé doby onou radikální proměnou, jež následovala po setkání se vzkříšeným Kristem. Hleděl jsem tedy na mládež Malty jako na potenciální dědice duchovního dobrodružství svatého Pavla, povolané stejně jako on objevit krásu Boží lásky, jež nám byla darována v Ježíši Kristu, obejmout mystérium jeho kříže; být vítězi právě ve zkouškách a souženích, nemít strach z ?bouří? života a ani ze ztroskotání, protože plány Boží lásky jsou ještě větší než bouře a ztroskotání.

Drazí přátelé, toto je souhrn poselství, které jsem přinesl na Maltu. Ale jak jsem naznačil, je také tím, co jsem já sám přijal od oné církve, od onoho Bohem požehnaného lidu, který dovedl účinně spolupracovat s jeho milostí. Na přímluvu apoštola Pavla, svatého Gorga Preky, kněze a prvního maltského světce, a Panny Marie, kterou věřící ostrovů Malty a Gozo tak zbožně ctí, ať se nadále rozvíjí v pokoji a prosperitě.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience