Už dva měsíce proudí ropná řeka do Mexického zálivu v důsledku hlubinného vrtu, který byl otevřen po výbuchu ropné těžební plošiny společnosti British Petroleum. Dimenze katastrofy jsou těžko odhadnutelné, ale zcela určitě jsou enormní a každým dnem hrozivě narůstají. V této souvislosti se vybavují v mysli i další ekologické pohromy, způsobené lidskou činností jako např. havárie chemické továrny v Bhópálu v Indii roku 1984 nebo výbuch jaderné elektrárny v Černobylu na Ukrajině roku 1986, které přinesly nemalý počet obětí a obrovské škody. V tomto případě však zaráží především bezmocnost a neschopnost nalézt pohotové řešení této katastrofy jednou z nejmocnějších a technicky nejlépe vybavených nadnárodních ropných společností a zároveň i nejmocnější zemí světa. Má to v sobě cosi neuvěřitelného, ale je to fakt. Nejde o erupci nějakého vulkánu, ale poměrně nevelký otvor, vytvořený člověkem na mořském dně. A přece se vědci a vysoce specializovaní technici marně snaží ho nějak ucpat.
Dovedeme se z toho poučit, přijmout lekci rozvážnosti a opatrnosti při využívání pozemských zdrojů? Zajisté se mnohé změní na poli těžby ropy, pokud jde o zlepšení bezpečnostních opatření. Může to však být také lekce pokory. Technika koná neustálé pokroky. Pokud se však v poměrně jednoduchých výrobních procesech ukazuje tak bezmocnou, co pak, když se nám vymknou z ruky procesy mnohem složitější jako např. jaderná energetika nebo a ještě více zásahy do biologických pochodů? Ukazuje se, že Benedikt XVI. velmi trefně uzavřel svou poslední encykliku o velkých problémech dnešního lidstva kapitolou o odpovědnosti za používání moci techniky.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
