Jakoby se stezka víry v tomto světě stávala stále těsnější při pohledu na poslední vývoj událostí. Belgie, která je sídlem institucí Evropské unie, se před rokem rozhodla diplomatickou cestou protestovat u Svatého stolce proti církevní nauce v oblasti víry a morálky v podání Benedikta XVI. během jeho cesty do Afriky. Jedním z hybatelů této bizardní diplomatické iniciativy byl tehdejší belgický premiér Herman Van Rompuy, který se později stal prvním prezidentem EU.
Před několika dny belgické státní instituce přistoupily k dalšímu obstrukčnímu kroku, proti kterému se Svatý stolec tentokrát ozval diplomatickou cestou. Belgické orgány činné v trestním řízení totiž předstíraly, že hledají v hrobech zesnulých arcibiskupů Bruselu-Mechelen jakési listinné důkazy o zatajování pedofilních deliktů kněží. Ano, je třeba říci ?předstíraly, že hledají?, protože zdravý lidský rozum stěží může myslet vážně, že někdo, kdo kryje zločince, si o tom pořizuje písemné důkazy a navíc si je bere s sebou do hrobu.
Situace za velkou louží není o mnoho útěšnější vzhledem k nedávnému rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států, který neuznal odvolání a nepotvrdil mezinárodní právní imunitu Svatého stolce, od něhož se před soudem ve státě Oregon začali domáhat odškodnění američtí advokáti, specializovaní na občansko-právní procesy proti církvi. Díky odškodněním, které někteří američtí biskupové začali vyplácet jejich klientům-obětem pedofilních deliktů, stali se z nich několikanásobní milionáři. S jídlem roste chuť a Vatikán, což přece každý ví, je zlatý důl. Promlčecí lhůta se totiž ve Spojených státech vztahuje pouze na potrestání zmíněného zločinu, ale nikoli na odškodné, které ovšem neplatí zločinci a to nejen proto, že mnozí z nich už dávno stanuli před Božím soudem.
Podle zmíněných amerických advokátů by totiž Vatikán měl také platit odškodnění za delikty, kterých se někteří kněží měli dopustit, i přesto, že nebyli potrestáni světskou spravedlností, a to zkrátka proto, že je zaměstnavatelem kněží celého světa. Právní zástupce Svatého stolce bude proto muset u soudu dokazovat opak. Nemělo by to být nijak obtížné, ale samotný fakt, že podobná argumentace může být institucemi brána vážně, je poněkud zarážející. Nebylo by proto také od věci otázat se, byť s určitou nadsázkou, kdy se zmínění advokáti obrátí s podobným požadavkem o odškodnění na prezidenta Obamu jakožto hlavu státu, který nepotrestal pachatele zmíněných zločinů.
Také v americkém státě Kentucky tito chytří advokáti vytáčejí jeden z mnoha dalších procesů proti církvi, dokonce chtějí předvolat k soudu ke svědecké výpovědi papeže a některé kardinály. Ze stejného důvodu, jako v předchozím případě. A tímto důvodem - paradoxně ? není nic jiného než víra v mystické tělo Kristovo, církev založenou na Petrovi. Právě tato pravda víry je totiž zneužívána k argumentaci na zcela nepatřičné rovině. Bez ohledu na pravděpodobnou nevěru oněch verbálních eskamotérů, kteří vytvářejí tyto argumenty, tak vychází najevo skutečná tvář či režie oněch útoků na zdravý lidský rozum.
Ukazuje se, že věřit je dnes těžké právě proto, že rozum hyne na úbytě. A ušetřeny nejsou ani instituce. Pro církev přirozeně tato situace není ani nová, ani katastrofální. Může se však takovou jevit tomu, kdo se domníval nebo snad ještě domnívá, že ?v dnešní době? je už církev jiná a že ?v moderním světě? už církev vyšla ze své údajné ?zabedněnosti? a otevřela se světu. Může se to tak jevit tomu, kdo zaměnil misijní poslání církve za přizpůsobení se tomuto světu.
Výše zmíněné události poskytují věřícímu mnoho podnětů pro přehodnocení některých postojů a vizí, které se rozšířily v samotné církvi, nikoli ovšem v jejím magisteriu. V tomto světě totiž církev opravdu zůstává Božím královstvím ve fázi zrodu a růstu. Není z tohoto světa a nikdy nebude. A naopak: to co vzejde z tohoto světa, nebude nikdy Božím královstvím, které již ustanovil a nese k jeho dovršení Kristus.
Církev se zkrátka stále musí reformovat především tím, že si každý pokřtěný stále více bere k srdci leitmotiv Ježíšových kázání: ?Obraťte se a věřte evangeliu?. Také dění v tomto světě je proto třeba chápat jako příležitost ke skutečnému zrání víry. Tuto drahocennou perlu je třeba chránit nejen před nadutostí a povýšeností, ale také před stydlivostí a lhostejností.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
