Neznám dokonalejší obraz štěstí, než Rafaela, mého synovce, na houpačce. Když už se dostatečně nabažil svým oblíbeným sportem, jen sedí a kývá nohama v rytmu posledních vyhoupnutí. Zdá být v harmonii s celým vesmírem. Při té podívané se mi vynořil v mysli německý výraz pro maximální pohodu, jakou lze jen očekávat od prázdnin:
die Seele baumeln Lassen ? dopřát duši houpat se. Nic nedělat, jen pozorovat svět, s duší otevřenou pro všechno, co ladí s naším smyslem pro dobro a pro krásu. Prostě, dopřát duši být jak Rafael na houpačce. Hlásí se tu touha po spojení s Bohem, po míru sama se sebou a po duchovním nazírání přírody, která je podle sv. Bazila otevřenou knihou Boží moudrosti pro toho, kdo v ní umí číst.
Ne náhodou patří četba pro řadu lidí k ideální dovolené, kde duše i tělo si oddychnou: mít konečně čas vzít do ruky knihu! Odpočinout si četbou! Nemohla by se ale takovým pohodovým čtením místo detektivek, hororů a Šifer mistra Leonarda stát četba duchovní? Františkán Jan Evangelista Urban, v roce 1935 vydané, avšak stále aktuální, příručce K Bohu ? Vůdce duchovního života katolické inteligence píše: ?Duchovní četba jest jedním z předních prostředků života duše. Vždyt? žijeme z toho, čím naplníme svou mysl! (?) A čím je plna mysl, tím se zabývám, to přeplývá do mých citů, názorů, slov a jednání, do tónu mého vystupování a konečně přetváří celou mou osobnost.? (str. 380)
Co číst? ?Prvním pramenem duchovní četby je Písmo sv. ? vážností, nikoliv postupem?, upřesňuje autor. Začít lze tedy životopisy světců či spisy svatých Otců, nebo jinou duchovní literaturou, tj. takovou, která byla napsána pod vlivem Ducha svatého. Jan Evangelista Urban jmenuje výslovně ?Bohumila?, dříve velmi populární spis sv. Františka Saleského a ?Následování Krista? Tomáše Kempenského. Dnes bychom přidali, kromě jiných duchovních autorů, jméno kardinála Tomáše Špidlíka, třeba i tak drobné jeho dílko do kapsy, jakým je ?Církevní otcové s Tomášem Špidlíkem?. Nejde tolik o to co, ale ?mnoho záleží na tom, j a k duchovně čtu !?, tvrdí Urban: ?Nejprve seberu své myšlenky, potom k l i d n ě, v tichu srdce, poprosím vřele o osvícení a hnutí Ducha svatého. Načež teprve začnu čísti? nabádá autor a shrnuje správný postoj při duchovní četbě do čtyř bodů: číst se má za prvé ?p o z o r n ě, abych zachytil vše, co pro mne Pán nachystal v této chvíli; za druhé p o m a l u, ne abych přečetl mnoho, nýbrž abych poznal a prožil mnoho; za třetí se má číst p o k o r n ě, ne posuzovačně, abych měl srdce učenlivé. Studium ponechám na jindy, v četbě duchovní jde o poučení ducha a srdce; a za čtvrté z b o ž n ě, dávaje pozor na hnutí milosti v sobě, zastavuje se tam, kde pocítím výčitku, lítost, lásku, pokoru, stud, touhu po Bohu, vděčnost, radost? tak dlouho, pokud mi ona věta neb hnutí dává čerpati poučení a posilu. Při tom volám v duchu vroucně k Duchu svatému, aby ve mně zúrodnil a upevnil tato hnutí, touhy a předsevzetí, abych je pak v životě prováděl. Z a k o n č í m pak kratičkou modlitbou?. Tolik Urban.
Zastavme se u každého ze čtyř bodů! Předchází jim výzva KLIDNĚ, usebraně, v tichu srdce, prosit o světlo Ducha sv. než začnu číst. Vyjadřuje přesvědčení, že duchovnímu textu porozumí jen, kdo sdílí téhož Ducha s tím, kdo text psal. Pokoj v srdci oznamuje, že Boží Duch je přítomen; první bod je POZORNĚ: soustředění, pozornost a bdělost, je jedním z nejčastějších požadavků evangelia na toho, kdo se opravdu chce setkat s Pánem. On je ten, který přichází (řecky: erchómenos) stále a vždy jen v přítomném okamžiku. Proto Ho pošetilé panny bez hořících lamp prostě minou (srov. Mt 25, 1-13). Do Božího království se nevchází ani včera, ani zítra, ale dnes! Druhý bod je POMALU: Vybídnutím, být stále bdělý, by se nás mohla zmocnit panika. Nic by však nebylo větším nedorozuměním. Je-li vstupenkou do Božího království přítomný okamžik, je třeba posečkat a náležitě si ho vychutnat. Otcové pouště zakazovali novicům hltat Písmo svaté. Radili jim, spokojit se jen s jedním veršem žalmu a opakovat si ho celý Boží den. Říkali tomu meditace a chápali ji jako ?duchovní přežvykování?, po vzoru přežvýkavců, kteří vytáhnou živiny z každého stébla slámy; třetí bod je POKORNĚ: vědět víc než druzí, dává moc, svádí ke kritice, a má za následek pýchu. Omezit se, i co do množství informací, vyžaduje naopak pokoru. Non multa, sed multum, říkávali latiníci (mnoho, ne mnohé!). V duchovním životě jediné slovo, řečené či přečtené ve správný okamžik, může změnit život člověka. Celé přelouskané knihy jsou naopak na nic, nedotknou-li se srdce. ?Nebot? ? říká svatý Ignác z Loyoly ? nenasycuje a neuspokojuje duši, jestliže mnoho ví, nýbrž pociťuje-li a zakouší-li věci vnitřně? (Duchovní cvičení 2). Čtvrtý bod je ZBOŽNĚ: Věřit, že nekonečný Bůh Otec se mi sdílí celý v jediném slově, je vírou v Logos ? věčné Slovo. Rozjímat o Něm je sedět jak Maria v Betánii u Ježíšových nohou a naslouchat mu (srov. Lk 10, 38-42). Svatý Ignác v Exerciciích (252), uvádí způsob modlitby, při kterém ?člověk, kleče nebo sedě, podle větší dispozice, v které se nachází a jak ho doprovází větší zbožnost, se zavřenýma očima nebo soustředěnýma na jedno místo, aniž by jimi těkal sem a tam, má říci: ?Otče!? A setrvává v uvažování tohoto slova tak dlouho, pokud bude v úvahách tomuto slovu náležejících nacházet významy, přirovnání, chut? a útěchu. Stejným způsobem at? to dělá při každém slovu Otčenáše nebo kterékoliv modlitby?.
Ignác tu pojednává o modlitbě. V tu má ale každá duchovní četba vyústit! Stane se to tehdy, až člověk najde ?chut?? Boha v tom, co čte. A kde ji našel, tam ať setrvá do sytosti, jako Rafael na houpačce. Chce se nám však namítnout: to že má být duchovní relax? To je přece strašně složité! Rafael by se nám vysmál: ale běžte! Já vám řeknu jak to je: nejdřív musíte mít čisté srdce jako já ? Boží dítě. Vaše duše se pak sama bude houpat v pohodě. Všude a nejen o prázdninách.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
