Drazí bratři a sestry,
Dnes si v liturgii připomínáme svatou Kláru z Assisi, zakladatelku klarisek, zářnou postavu, o níž budu mluvit v jedné z příštích katechezí. Jak jsem se však již zmínil minulou neděli při Anděl Páně, připomínáme si tento týden také několik světců-mučedníků. Jednak z prvních století církve, např. svatého Vavřince, jáhna, svatého Ponciána, papeže a svatého Hippolyta, kněze, jednak také z doby, jež je nám blíže, totiž svatou Terezii Benediktu od Kříže, Edith Stein, patronku Evropy a svatého Maxmiliána Maria Kolbeho. Chtěl bych se proto krátce pozastavit u mučednictví, formy totální lásky k Bohu.
Na čem se zakládá mučednictví? Odpověď je jednoduchá: na Ježíšově smrti, na jeho nejvyšší oběti lásky, dokonané na kříži, abychom my mohli mít život (srov. Jan 10,10). Kristus je trpícím služebníkem, o kterém mluví prorok Izaiáš (srov. Iz 52,13-15) a který daroval sebe samého jako výkupné za mnohé (srov. Mt 20,28). Vybízí své učedníky, každého z nás, abychom na sebe brali denně svůj kříž a následovali ho na cestě totální lásky k Bohu Otci a k lidstvu: ?kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě ? říká nám ? není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho? (Mt 10,38-39). To je logika pšeničného zrna, které odumře, aby vyklíčilo a přineslo život (srov. Jan 12,24). Ježíš sám je ?pšeničným zrnem, jež přišlo od Boha, božským zrnem, které padá na zem, nechá se ve smrti rozdrtit, rozbít a právě tak se otevírá a může přinášet užitek celému světu? (Benedikt XVI., Promluva při návštěvě luteránského kostela v Římě, 14. března 2010). Mučedník následuje Pána až do konce, svobodně přijímá smrt za spásu světa v nejvyšším důkazu víry a lásky (srov. Lumen gentium, 42).
Ještě jednou tedy. Z čeho se rodí síla podstoupit mučednictví? Z hlubokého a niterného sjednocení s Kristem, protože mučednictví a povolání k mučednictví nejsou jenom výsledkem lidského úsilí, ale odpovědí na Boží iniciativu a povolání; jsou darem Jeho milosti, která dává schopnost nabídnout vlastní život z lásky ke Kristu a církvi, a tím ke světu. Podíváme-li se na životy mučedníků, udiví nás klid a odvaha, s jakou podstupovali utrpení a smrt. Boží moc se plně projevuje ve slabosti, v chudobě toho, kdo se svěřuje Jemu a pouze do Něho vkládá svou naději (srov. 2 Kor 12,9). Je však třeba zdůraznit, že milost Boží nepotlačuje či nedusí svobodu toho, kdo mučednictví podstupuje, nýbrž ji naopak obohacuje a povznáší. Mučedník je osobou svrchovaně svobodnou, svobodnou vůči moci tohoto světa; svobodnou osobou, která daruje Bohu celý život v jediném, definitivním a svrchovaném skutku víry, naděje a lásky. Svěřuje se do rukou svého Stvořitele a Vykupitele, obětuje vlastní život, aby byla totálně sjednocena s Kristovou obětí na kříži. Jedním slovem: mučednictví je velkým skutkem lásky, jež odpovídá na nezměrnou lásku Boží.
Drazí bratři a sestry, jak jsem řekl minulou středu, my pravděpodobně nejsme povoláni k mučednictví, ale nikdo z nás není vyňat z božského povolání ke svatosti, k tomu, aby žil svou křesťanskou existenci podle těch nejvyšší měřítek, což znamená: každodenně na sebe brát kříž. Všichni, zejména v naší době, kdy se zdá, že převažuje sobectví a individualismus, musíme přijmout jako svůj první a základní závazek, že denně budeme růst ke stále větší lásce k Bohu a bratřím, aby byl proměněn náš život a tím byl proměněn i náš svět. Na přímluvu svatých a mučedníků prosme Pána, aby zažehnul naše srdce, abychom byli schopni milovat jako On miloval každého z nás.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
