?Historický zlom?. Jsou úsměvné všechny ty analýzy, plány a předpovědi, které jsou nám čas od času předkládány. Tentokrát se týkaly Číny, jejíž ekonomika nedávno předstihla tu Japonskou. Jako obvykle se předhánějí ?znalci? a odborníci, kteří nám líčí svoje scénáře o budoucnosti Říše Středu. Ke stáří však patří možnost otočit stránku o pár let dozadu, připomenout si žurnalistiku té doby a nechat na pokoji futurologii. Kdo byl - podobně jako já - na přelomu 50. a 60. let minulého století na gymnáziu a univerzitě, je výborně očkován proti prorokujícím znalcům.
Pro začátek stačí jedna osobní vzpomínka. Roku 1961 mělo město Turín, kde jsem žil, jeden milion obyvatel. Sociologové, demografové a ekonomové, které politici brali vážně, s absolutní jistotou předpovídali, že počet jeho obyvatel překoná na přelomu tisíciletí dva miliony. V roce 2000 dosáhl skutečný počet obyvatel Turína výše 865 tisíc. Počátkem osmdesátých let jeden významný dodnes píšící úvodníkář listu La Repubblica, Eugenio Scalfari, prorokoval, že HDP Sovětského svazu na jednoho obyvatele překoná dokonce Spojené státy a západní Evropu. Profesoři politologie k nám hovořili s jiskřícíma očima o divech dekolonizace, která tehdy probíhala. Předpovídali tehdy především ekonomický a kulturní boom černého kontinentu. Afrika nás prý za několik let nechá hluboko za sebou. Mezitím ti nejúctyhodnější sociologové vydávali bestsellery o ?zániku smyslu pro posvátno v sekulárních společnostech?. V nejbližší budoucnosti ? zapřísahávali ? nás čeká úpadek religiosity. Prý také křesťanství vyhasne nebo bude redukováno až k nule, zatímco rozsudek o smrti islámu byl tehdy již vynesen. Tato víra, vzniklá mezi pouštními beduíny, je neschopná konfrontace s moderním světem. Pro její zatuchlé předpisy prý už nebude místo v nových státech Asie a Afriky, které vzejdou z dekolonizace.
Bank tehdy držely především mozkovny těch nejrenomovanějších super-expertů sdružených v tzv. Římském klubu. S jistotou těch, kteří vycházejí pouze ze zaručených údajů, neúprosně ohlašovali ?konec rozvoje?. Během několika let se prý vyčerpají surovinové zásoby, počínaje ropou. Podle nich mělo ještě dávno před rokem 2000 dojít k úpadku, který nás měl vrátit téměř do jeskyní, a to pro nedostatek surovin dodávaných Matkou Zemí. Čekala nás kromě toho také velká doba ledová, tehdy totiž všechno spělo k velkému ?globálnímu ochlazení?. Není to ironická narážka na nynější apoštoly globálního oteplení. Pamatuji si, že jsem byl jako mladý žurnalista poslán na velký mezinárodní kongres a referoval jsem o tehdy jednomyslném mínění klimatologů: v důsledku znečištění atmosféry slábne sluneční energie dopadající na zem a zanedlouho budeme mít ledovec na pobřeží Středozemního moře. V Benátkách prý budeme jezdit na saních a bruslích. Posedlost apokalyptickým ekologismem tehdy zkrátka mířila tímto směr, třebaže byla občas přijímána s nechutí.
Zrodila se elektronika, v níž dominovali experti, kteří vyrůstali na francouzském bestselleru Americká výzva. Byla to škola, která nefandila Sovětskému svazu, ale radovala se naopak z hegemonie Yankeeů. Od těchto znalců pocházela apodiktická tvrzení, týkající se sektoru elektroniky, na který prý měla v celém světě mít monopol jedna jediná firma - IBM. Nikdo jiný prý nebude s to ji připravit o moc a žádný technik, ne-li ten americký, nebude schopen sestavit počítač. Nanejvýš tak ještě Japonci, kteří jsou dobří v kopírování. Imperiální síla USA však prý ovládne také v automobilismus. Tři historické kolosy Generel Motors, Ford, Chrysler si prý už zajistili patenty na všechno, jejich výzkumná centra jsou nedostižná a každý kontinent bude stavět pouze na jejich licencích. Stejně tak tomu prý bude i v letecké dopravě. Všechny dopravní linky se prý stanou jen lokálními filiálkami nepřemožitelného gigantu Pan American. Jen pro připomínku, zmíněná společnost zanikla po dlouhé agónii roku 1991.
Pokud jde o Evropu, shodovali se tehdy žurnalisté i významní akademici na několika věcech: V případě, samozřejmě velmi nepravděpodobném, že by došlo ke sjednocení Německa, tvrdili tehdy, jednalo by se o připojení jeho západní části k té východní, tedy vlastně k Sovětskému svazu, tak prý to vyplývá z ekonomických ukazatelů. Jugoslávie se po desetiletích energické vlády Tita stala kompaktním blokem, jednotou už nedělitelného lidu, říkalo se. Ve Španělsku po smrti Franka znovu vypukne občanská válka a král, který byl již určen za nástupce, bude prý ze země vyhoštěn, ne-li rovnou zastřelen. V každém případě však tato země, znavená frankistickou diktaturou, bude prý nejméně deset let soužena nejenom násilím, ale také obrovskou chudobou. Izrael měla naopak čekat klidná budoucnost: islám se rozloží pod sluncem modernosti a Arabové si čím dál více začnou cenit ekonomických výhod, které přinesli Židé, pod jejichž rukama rozkvétá poušť a kteří hledají pracovní sílu do svých podniků. Jenom několik málo izolovaných muslimských fanatiků se prý postaví proti demokracii, laicismu a tím proti plodnému soužití. Pokud jde o Čínu, byla si média i západní sinologové jistí: marxismus Mao Ce-tunga našel v temperamentu a dějinách Číny ideální prostor. V tak obrovské zemi prý nebude možná žádná konverze na jakoukoli tržní ekonomiku. Podnikání prý není vhodné pro ?čínské mravence?.
Mohl bych v tomto vzpomínání pokračovat dlouho. Věřím však, že tyto příklady dostatečně ospravedlňují úsměv můj i mých vrstevníků, kterému se neubráníme, kdykoli slyšíme z médií něco o ?historickém zlomu?, k němuž se pojí předpovědi, které dějiny dokonale vyvrátí. Mnohem dříve než Hegel totiž hovořili o božské ironii církevní otcové: Všemohoucí si tropí žerty z lidské domýšlivosti, která by chtěla předpovídat budoucnost dějin, jejichž mystérium zná jedině On.
Z deníku Corriere della Sera, 21. srpna 2010,
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
