Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

5.9.2010 

Mírnost a revoluční moc evangelia

Homilie Benedikta XVI. v rodišti Lva XIII., Carpineto Romano

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Dovolte mi, abych nejprve vyjádřil svou radost z toho, že jsem mezi vámi v Carpineto Romano, a to ve šlépějích mých milovaných předchůdců Pavla VI. a Jana Pavla II! Radostná je také okolnost, která mne sem přivedla, totiž dvousetleté výročí narození papeže Lva XIII., Vincenze Gioacchino Pecci, který přišel na svět 2.března 1810 v tomto krásném městě. Děkuji vám všem za vaše přijetí! Zdravím zejména biskupa Anagni-Alatri, mons. Lorenzo Loppa a starostu Carpineta, kteří mne na začátku mše přivítali, a také ostatní přítomné veřejné činitele. Obracím se zvláště také k mladým, zejména k těm, kteří sem konali diecézní pouť. Moje návštěva je velmi krátká a celá je soustředěna pouze v této eucharistické slavnosti. Zde však nacházíme všechno: Slova i Chléb života věčného, které živí víru, naději a lásku; obnovujeme tu svazky společenství, které z nás činí jedinou církev Pána Ježíše Krista.

Vyslechli jsme Boží Slovo a spontánně jej při této příležitosti přijímáme, abychom se zamysleli nad postavou papeže Lva XIII. a dědictvím, které nám zanechal. Hlavní téma, které vysvítá z biblických čtení je primát Boha a Krista. V úryvku z evangelia, vzatém z Lukáše, Ježíš sám otevřeně předkládá tři podmínky nezbytné k tomu, abychom byli Jeho učedníky: zřeknout se všeho vlastnictví. Ježíš vidí, že ho spolu s jeho učedníky následuje celý zástup lidí a chce být zřetelný vůči všem: následovat Jej je náročné a nemůže záviset na pouhém nadchnutí a oportunismu. Musí to být uvážené rozhodnutí, přijaté ve svědomí po zodpovězení otázky: kdo je pro mne Ježíš? Je opravdu ?Pánem?, zaujímá první místo jako Slunce, kolem něhož obíhají všechny planety? A první čtení z knihy Moudrosti nám nepřímo nabízí motiv tohoto absolutního primátu Ježíše Krista. V Něm se nacházejí odpovědi člověka každé doby, jenž hledá pravdu o Bohu a sobě samém. Bůh přesahuje náš dosah a jeho plány jsou neproniknutelné. On sám se však chtěl zjevit stvořením a především dějinami spásy, aby v Kristu plně zjevil sebe sama a svou vůli. Třebaže je stále pravdou, že ?Boha nikdy nikdo neviděl? (Jan 1,18), známe nyní jeho ?jméno?, jeho ?tvář? a také jeho vůli, protože nám je zjevil Ježíš, jenž je Boží Moudrost, která se stala člověkem. ?A tak ? píše svatopisec ? se lidé naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili? (Mdr 9,18).

Tento základní rys Božího Slova nám umožňuje zamyslet se nad dvěma aspekty života a služby vašeho ctihodného spoluobčana, kterého si dnes připomínáme, papeže Lva XIII. Především je třeba zdůraznit, že byl mužem velké víry a hluboké zbožnosti. To zůstává neustále základem všeho pro každého křesťana, včetně papeže. Bez modlitby, to znamená bez vnitřního sjednocení s Bohem nemůžeme činit nic, jak jasně řekl Ježíš svým učedníkům během poslední večeře (srov. Jan 15,5). Slova a skutky papeže Pecciho vyzařovaly jeho niternou zbožnost, což se odrazilo také na jeho magisteriu. Mezi jeho četnými encyklikami a apoštolskými listy se vinou jako červená nit také listy ryze duchovního charakteru, věnované především růstu mariánské zbožnosti, zejména prostřednictvím posvátného růžence. Jde o ?katechezi? ve vlastním smyslu slova, která je patrná od začátku do konce jeho 25letého pontifikátu. Nacházíme také dokumenty o Kristu Vykupiteli o Duchu svatém, o zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci, o úctě ke svatému Josefovi, o svatém Františkovi z Assisi. Lev XIII. byl obzvláště připoután k františkánské rodině a sám byl členem jejího třetího řádu. Všechny tyto různé prvky s potěšením zdůrazňuji jako záhyby jediné skutečnosti: lásky k Bohu a ke Kristu, před níž nemá přednost absolutně nic. A svou první a principiální kvalitu si Vincenzo Gioacchino Pecci osvojil tady, ve svém rodném městě, u svých rodičů, ve své farnosti.

Je to však také druhý aspekt, který se odvozuje rovněž od primátu Boha a Krista a odráží se ve veřejné činnosti každého pastýře církve, zejména každého papeže, podle charakteristik, jež jsou každému vlastní. Řekl bych, že právě pojem ?křesťanské moudrosti?, který se vynořil už v prvním čtení a v evangeliu, nám podává syntézu působení Lva XIII. Ne náhodou je také titulem jedné jeho encykliky. Každý pastýř je povolán předávat Božímu lidu nikoli abstraktní pravdy, ale ?moudrost?, tedy poselství, v němž se pojí víra a život, pravda a konkrétní realita. Papež Lev XIII. byl schopen to činit s pomocí Ducha svatého v jednom z nejobtížnějších historických období církve, přičemž zůstal věrný tradici a současně se vyrovnával s velkými otevřenými otázkami. Dokázal to právě na základě ?křesťanské moudrosti?, založené na Písmu svatém, na nezměrném teologickém a duchovním odkazu katolické církve a také na pevné a průzračné filosofii svatého Tomáše Akvinského, kterého si svrchované vážil a prosadil v celé církvi.

V tomto bodě, kdy jsem se dotknul základů, tzn. víry a duchovního života, tedy všeobecného rámce poselství Lva XIII., mohu načrtnout jeho sociální učení, které proslulo a stalo se nadčasovým v encyklice Rerum novarum, ale je bohaté na mnohá jeho další vystoupení, jež tvoří organický corpus a první jádro sociálního učení církve. Vezměme si podnět z listu svatého Pavla Filemonovi, který nám dnešní liturgie šťastnou shodou okolností podává právě dnes. Je to nejkratší text z Pavlovy korespondence. Během svého věznění apoštol předal víru Onezimovi, otrokovi, který pocházel z Kolos a který utekl svému pánovi Filemonovi, bohatému občanovi onoho města, a stal se křesťanem spolu se svými příbuznými díky Pavlovu kázání. Apoštol Pavel tedy napsal Filemonovi a vybídnul ho, aby přijal Onezima už ne jako otroka, ale jako bratra v Kristu. Jeho nové křesťanské bratrství překonává separaci mezi otroky a svobodnými a zavádí do dějin princip povýšení osoby, který povede ke zrušení otroctví, ale také k překonání dalších bariér, které dosud existují. Papež Lev XIII. věnoval právě tématu otroctví encykliku Catholicae Ecclesiae v roce 1890.

Z této zvláštní zkušenosti svatého Pavla s Onezimem může vycházet rozsáhlá reflexe o podnětu lidského povýšení, které vneslo křesťanství do dějin civilizace, a také o metodě a stylu tohoto přínosu v souvislosti s evangelními obrazy semene a kvasu: křesťané uvnitř historické reality působí jako jednotliví občané nebo ve formě sdružení a představují blahodárnou a pokojnou sílu hluboké změny, usnadňují rozvoj vnitřních potencí samotné reality. A tuto formu přítomnosti a působení ve světě nabízí sociální učení církve, které je vždycky zaměřeno na dozrávání svědomí jakožto nezbytnou podmínku trvalých transformací.

Nyní se musíme ptát: jaký byl kontext, ve kterém se před dvěma stoletími narodil ten, který se 68 let poté měl stát papežem Lvem XIII.? Evropa prožívala velkou Napoleonovskou bouři, která následovala po Francouzské revoluci. Církev a četné projevy křesťanské kultury byly radikálně zpochybněny (stačí pomyslet například na to, že letopočet nebyl počítán od Kristova narození, ale od začátku nové revoluční éry, anebo na vynětí jmen světců z kalendářů, z názvů obcí a ulic?). Vesnickému obyvatelstvu zajisté tyto znetvořeniny nebyly pochuti a náboženské tradice si ponechávalo. Každodenní život byl tvrdý a těžký: zdravotní a potravinová situace byla velmi chatrná. Mezitím se však začal rozvíjet průmysl a spolu s ním dělnické hnutí, které bylo stále více organizováno politicky. Učitelský úřad církve na své nejvyšší úrovni byl podněcován a nabádán lokálními reflexemi a zkušenostmi k vypracování komplexního a perspektivního výkladu nové společnosti a jejího obecného dobra. Když byl tedy roku 1878 zvolen na papežský stolec, cítil se Lev XIII. povolán dokončit jej ve světle svých rozsáhlých znalostí mezinárodního dosahu, ale také mnoha iniciativ realizovaných ?na tomto poli? křesťanskými komunitami, muži a ženami církve.

Desítky a desítky světců a blahoslavených totiž na konci 18. a na začátku 19. století hledaly a s fantazií lásky se vydávaly rozmanitými cestami uskutečňování evangelního poselství v rámci nových sociálních realit. Tyto iniciativy, oběti a reflexe těchto mužů a žen nepochybně připravily terén pro Rerum novarum a další sociální dokumenty papeže Pecciho. Již v době, kdy byl apoštolským nunciem v Belgii, pochopil, že sociální otázce bylo možné čelit pozitivně a účinně cestou dialogu a prostředkování. V době úporného antiklerikalismu a zavilých protipapežských manifestací dovedl Lev XIII. vést a podporovat katolíky na cestě konstruktivní a obsahově bohaté účasti, pevné ve svých principech a schopné otevřenosti. Hned po Rerum novarum došlo v Itálii a v dalších zemích k opravdovému rozmachu iniciativ: sdružení, zemědělské a řemeslnické spořitelny, noviny, ? i rozsáhlé ?hnutí? , které mělo svého prozíravého organizátora v donu Giuseppe Toniollo. Velmi starý, ale moudrý a prozíravý papež tak mohl do 20. století uvést omlazenou církev se správným postojem k řešení nových výzev. Tento papež byl ještě politicky a fyzicky ?vězněm? Vatikánu, ale ve skutečnosti už svým magisteriem představoval církev schopnou vyrovnat se bez komplexů s velkými otázkami současnosti.

Drazí přátelé Carpineta Romano, nemáme čas tyto argumenty prohloubit. Eucharistie, kterou slavíme, svátost lásky nás volá k podstatnému: charita, láska Kristova, která obnovuje lidi a svět. To je podstatné a dobře to vidíme a jakoby vnímáme ve slovech svatého Pavla z jeho listu Filemonovi. V tomto krátkém listu je totiž cítit veškerá mírnost a zároveň revoluční moc evangelia. Má diskrétní styl a zároveň neodolatelnost lásky, která - jak jsem napsal ve své sociální encyklice Caritas in veritate ? je hlavní hnací silou pravého rozvoje každé lidské osoby i celého lidstva? (č.1). S radostí a vroucností vám tedy zanechávám staré a stále nové přikázání: milujte se jako nás miloval Kristus a s touto láskou buďte solí a světlem světa. Tak budete věrni dědictví svého velkého a ctěného rodáka, papeže Lva XIII. A tak ať je tomu v celé církvi! Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
25.1.21 Modlitba přivádí k lásce, jinak je samolibým rituálem
24.1.21 Papež k neděli Božího Slova: Vypnout televizi a otevřít Bibli
1.1.21 Papež: Ze srdce se rodí dobro
31.12.20 Nešpory na závěr kalendářního roku v bazilice sv. Petra
31.12.20 Papež nepovede obřady na přelomu roku kvůli bolesti zad



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti