Kdyby ve Svaté zemi před dvěmi tisíci lety existovaly sdělovací prostředky v takovém rozsahu jako dnes, patrně bychom si z jejich zkratkovitých postřehů o evangelizačních cestách Ježíše Nazaretského učinili podobně laděný obrázek, jaký jsme měli k dispozici v uplynulých dnech o návštěvě Jeho náměstka ve Velké Británii v českém prostředí. Bez zvláštní námahy si lze představit, jak by mohla vypadat zpravodajství a - samozřejmě úměrně obsahu, který se chce sdělit - také ?výmluvné? fotky či filmové šoty, které by ?ilustrovaly? např. ?nevelkou skupinku prostých rybářů, která u Genezaretského jezera naslouchala poněkud exaltovaným slovům samozvaného rabína?; možná bychom se dozvěděli, že ?představitelé farizeů se nechtějí nechat vtáhnout do nebezpečné hry potulného galilejského učitele? anebo zřejmě i to, že ?zásluhou jistého občana z Iškariotu byly zmařeny pokusy galilejských separatistů o státní převrat?.
Benedikt XVI. se rozhodl navštívit Velkou Británii a ta jej přijala velkolepým způsobem ve všech společenských vrstvách, zdaleka ne jenom v rámci katolické církve. Zájem lidí o papežovo magisterium je pochopitelný každému, kdo se s ním alespoň zběžně seznámil. V proslulé Westminster Hall nastaly po promluvě Benedikta XVI. tak mocné ovace, že si co do své délky nezadaly s těmi, kterými před rokem papežovi ve Vladislavském sále odpověděla akademická elita České republiky. Paralel by se našlo jistě i víc, např. v počtu deklarovaných bratří ateistů, kteří v obou zemích žijí. Místo toho jsme se z televizních zpráv dozvěděli o zatčení skupinky údajných atentátníků, přičemž ze stejných zdrojů potom už většinou nebylo dodáno, že je všechny záhy britská policie propustila, neboť šlo jenom o partu hloupě vtipkujících pouličních uklízečů, kteří měli tu smůlu, že si jich všiml policista.
Nedozvěděli jsme se také o šesti stech tisících lidí, kteří se dohromady účastnili všech papežských vystoupení v Británii a to ? jak už to bývá při takových příležitostech ? někdy za cenu nemalého nepohodlí, dlouhého čekání a v případě beatifikační mše také i peněžních výdajů (25 liber) za vstupenku. V každém případě však platí to, co o mediálním obraze katolické církve řekl před lety italský kardinál Ruini: lepší je výsměch než nezájem. Platí to všude.
Česká média reflektovala nejvíce a v mnoha případech jedině ta slova Benedikta XVI., která se týkala skandálu sexuálního zneužívání některými kněžími. A nutno říci, že vcelku věrně, byť ne vždy v úplnosti. Nebylo to poprvé a zřejmě ani naposledy, kdy byl slyšet hlas papeže v této věci. Pochopitelné emoce, které toto téma mezi lidmi vyvolává, jsou na místě, pokud se nesoustředí pouze na prostor církevních institucí. Snahy různých ?odborníků? na sexuální výchovu dětí, kteří zřejmě sami děti nemají, by je totiž měly vyvolávat také.
Slova nesoucí pečeť papežského úřadu mají pochopitelně význam zejména pro katolíky a to nejen tam, kde jsou pronesena. Benedikt XVI. necituje Druhý vatikánský koncil způsobem jaký znají pamětníci totality, kdy se vládnoucí funkcionáři vždycky a do omrzení odvolávali na blíže neurčené závěry x-tého sjezdu KSČ pokaždé, kdy neměli nebo nevěděli, co říci. Benedikt XVI. pojmenovává věci tak, aby jim rozuměl každý, kdo je ochoten přemýšlet, a kdo druhému ponechává právo vyjádřit vlastní přesvědčení. Víru je třeba hlásat i v těch podrobnostech, které moderní svět zamlčuje, protože je odmítá, jak na to poukázal římský biskup v promluvě ke všem britským biskupům.
Podněty Kristova náměstka jsou nabízeny v tomto duchu a každý bude souzen podle zákona svobody, jak podotýká svatý Jakub (2,12) v listě, který je součástí exkluzivního mediálního podání křesťanské víry.
Nutno však také dodat, že britská média, zvláště BBC pokryla veškeré dění mnohem věrněji než má ve zvyku, pokud jde o katolíky. I sem ? podobně jako u nás před rokem - zkrátka zavanulo mystérium instituce, kterou nyní reprezentuje Benedikt XVI.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
