Nový portál Vatikánského rozhlasu

?Nejsem schopen dělat zázraky!? procedil jsem skrz zuby, když mi večer docházely síly a ještě kdosi cosi chtěl. ?To by se od vás milý pane ale čekalo? ? zazněla pohotová odpověď za mými zády. Byla tak odzbrojující, že místo abych explodoval, jsem zjihl. Došlo mi, že na takový smeč jsem dotyčnému sám nahrál. Vždyť popírám evangelium! A to zrovna ? ale ausgerechnet, jak říkávali Pražáci ? to, které se čte tuto neděli. V něm nás totiž k zázrakům Ježíš vysloveně navádí. Referuje Lukáš (Lk 17,5-10): ?Apoštolové prosili Pána: ?Dej nám více víry!? Pán řekl: ?Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: ?Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!?, poslechla by vás.?

Tak a co s tím? Zní to, jako kdyby z Apoštolů, potažmo z nás, si Ježíš tak trochu utahoval. Co je to vlastně ta víra, o kterou Apoštolové prosí, protože, jak jim Ježíš stvrzuje, jí nemají ani špetku?

Co to takhle vyzkoušet? Tak já se postavím u nás na chalupě na zahradu ? moruše nemáme, tak před nějakou jabloň nebo švestku ? a řeknu: ?Tak hele, ty mi tady překážíš, seber se a marš o kus dál!? A když se zázrak nestane, tak je to proto, že nemám dost víry? Pak by ale víra byla totéž, co magie, jak ji potkáváme v pohádkách. Tam stačí znát kouzelné slovo, jako například Sesame otevři se a i tvrdá skála se rozestoupí. Kouzlo úspěchu ? jak známo ? tu spočívá v magické šifře. Ta totiž sama v sobě skrývá nadpřirozenou sílu a nevydá ji, dokud ji člověk správně nevysloví. Jak toto magické pojetí víry přitahuje i lidi vědecko-technické civilizace dokládá nevídaný úspěch knihy Dana Browna? Šifra mistra Leonarda. Slibuje nám tedy Ježíš, že když se dáme k němu, z nás udělá kouzelníky?

Ale to Pán Ježíš nemyslí, namítnete mi. Evangelium není žádná pohádka! A magie už vůbec ne! Vírou v Písmu se míní přesvědčení o správnosti Ježíšova učení. Opravdu? Tím by ovšem víra závisela od rozumové úvahy, tedy výpočtu, že to, co vypadá jako ?zázrak?, je ve skutečnosti vědecky vysvětlitelné a technicky možné. Platí zde úsloví, na kterém je postaven moderní svět: ?Hledáš-li pomocnou ruku, hledej ji na konci své paže!? Stačí znát přírodní zákony a ovládat je, a postavím si bagr, který tu mou jabloň přesadí jedním záběrem. Není to právem obdivovaný ?zázrak? techniky? Víra v ní dnes není nikterak malá, nýbrž bezmezná.

Ani to není to ono, řeknete mi. Víra je psychologická síla člověka. Když mne jabloň v zahradě neposlechne, je to tím, že jsem pochyboval, nebo že jsem se dost nesoustředil na to, co chci aby se stalo? S takovým chápáním víry coby čistě subjektivního postoje se vypořádává Benedikt XVI. ve své encyklice Spe salvi: Víra, která spoléhá na sebe, byť heroicky, spasit nemůže. Proti tomu staví Benedikt víru jako zkušenost nevysvětlitelného zdroje, z něhož čerpám v té míře, v jaké důvěřuji. A důvěřovat lze pouze Někomu ? tedy živé osobě, kterou jsem poznal jako důvěryhodnou v osobním, živém styku. Zázraky jsou tudíž plodem důvěrného přátelství z Bohem.

V tomto smyslu lze chápat Ježíšovu odpověď Apoštolům asi takto: ?Co ode mne chcete, nestačí vám, že chodíte se mnou?!? Jinými slovy: ?Víc víry, té které myslíte vy, totiž sílu přesvědčení a psychologickou jistotu, vám nedám! Stačí vám třeba jen malinké hořčičné zrnko důvěry ve mne ? a uvidíte věci, proti kterým je přesazení moruše hračka! Bratři a sestry kuráž!?Vždyť Bůh ? ujišťuje nás sv. Pavel Timotea ? nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti!? (2 Tim 1,6-8.13-14). Tu sílu máme používat, vždy ale s vědomím, že to je On ? náš Mistr a Pán, kdo působí skrze nás.

Nyní vysvítá proč Ježíš mluví dále o služebníku, který po návratu z pole nemůže očekávat, že ho jeho Pán začne obsluhovat u stolu, ale bude muset posloužit nejdřív jemu. A nemá nárok, aby se mu děkovalo za to, co je jeho povinnost. Ježíš to shrnuje napomenutím: ?Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ?Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.? Není tato tvrdá řeč v rozporu se Spasitelovým gestem při poslední večeři, kde jedná ?jako ten, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil?? Nikoliv! Ježíš sice myje Apoštolům nohy, ale doprovází to náležitou katechesí. Říká: ?Nazýváte mne Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.? Těmito jasnými slovy staví apoštoly na jejich místo, aby si jeho pokorné gesto nevyložili jako slabost (J 13,13).

V Ježíši Kristu nám Bůh vyšel nevídaně vstříc. Chce nás Kristovou mocí uzdravit z nemoci hříchu, probudit v nás nevídané síly a ve spolupráci s námi obnovit celý vesmír. Co bude, ve svátostech už je. Ve svátostech lidské slovo neomylně zprostředkovává spásu. Kněžské ?Ego te baptizo / Křtím tě ?? skutečně smývá dědičný hřích, ?Ego te absolvo / Já tě rozhřešuji? skutečně smiřuje s Bohem. ?Hoc est enim corpus meum / Toto je mé tělo??, zůstane pro toho, kdo nezná Krista, jen jakýsi magický ?hokuspokus?. Kdo se s Ním naopak spojil, objeví ve svém vlastním slově moc slova Božího, a zakusí neuvěřitelnou sílu modlitby církve. Svátostmi církev předjímá eschatologické naplnění až Kristus bude všechno ve všem. Tak jako se Bourec morušový zakuklí, aby vydal nádherné hedvábí a rozhýbal svá motýlí křídla, tak člověk křtem ponořený do Krista získává moc svobodně mluvit i jednat v jeho síle. ?Na určený čas totiž ještě čeká vidění ? věští prorok Habakuk ? spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně, neboť jistě se splní, nedá se zdržet? (Hab 1,2-3;2,2-4).

Tuto naději vyjadřuje i vstupní modlitba této neděle: ?Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; Smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Amen. ?