?Církev upírá neplodným manželům základní právo a tak je odsuzuje, aby zůstali bez dětí.? To do omrzení opakují ti, kteří jako na povel chválí udělení Nobelovy ceny vynálezci umělého oplodnění. Po pravdě řečeno, pro církev je zrození lidských bytostí vždy radost a důstojnost zrozeného ve zkumavce je stejná jako počatého přirozeně. Problém spočívá jinde. Je dost laických mravních důvodů nesouhlasit s umělým oplodňováním, protože cíl neospravedlňuje prostředky.
Počatý člověk je po všech stránkách lidskou bytostí, a tedy má nesrovnatelnou důstojnost. Kant tvrdil, že věci mají měřitelnou cenu, zatímco člověk má nesmírnou a závratně vysokou cenu. Nuže každý zrozený umělým oplodněním si vyžádá smrt velikého počtu embryí, protože procento úspěchu je velmi nízké, na 100 vyrobených embryí, nejméně 80 je určeno ihned zemřít nebo ještě hůře je zmrazeno a používáno k pokusům. Kromě toho k plození IVF (in vitro fertilizace) nedochází v rámci vzájemného darování se, jak by to mělo bý při manželském styku, nýbrž je přeměněno na výrobu člověka, a lidská bytost je snížena na úroveň věci, s níž se zachází jako s produktem, který se vyrábí ze zištných důvodů. Embryo se stává předmětem a je zbaveno své důstojnosti a své hodnoty lidské bytosti.
To se vidí v celém procesu výroby dítěte, prověřuje se početí a opomíjí se eventuální pronájem náhradní matky, embryo jako odpadek, a zabití embryí, které nemají ?dobrou kvalitu?, jejich zmrazení atd... Jaké je vhodné prostředí pro lidskou bytost? Zvířata mají svá doupata, ale člověk může důstojně pobývat jenom v jednom domě. Podobně, jaké je místo početí odpovídající důstojnosti lidské bytosti? Pouze jedna osoba může být náležitým místem pro početí druhé osoby, jistě ne skleněná zkumavka. Jenom vřelé objetí a spojení, které dosahuje vrcholu v manželském styku, může být náležitým pro zplození lidské bytosti.
Právo na dítě neexistuje, protože neexistuje právo člověka na jiného člověka, protože s nikým nesmí být zacházeno jako s prostředkem uspokojení druhého: nikdy nesmí být užíván jako nástroj. (Kant)
Jiná argumentace platí pro ty, kdo věří v Boha. V pohlavním styku muž a žena jsou otevřeni životu, ale spojení gamet a plození závisejí na Bohu, který je Stvořitelem a Pánem života: člověk spolupracuje se Svořitelem a stává se jeho spolupracovníkem a tak ploditelem. Takovým způsobem je dítě darem, ba je darem daru, protože vyvěrá jako božský dar v souvislosti s oním darem, kterým je pohlavní styk, který by měl být vzájemným darováním. Umělým oplodněním naopak člověk vědomě nebo podvědomě ze sebe dělá stvořitele a pána života. Místo aby spolupracoval s Bohem, staví se na Jeho místo a pýcha má pro člověka vždy zhoubné následky.
Dnes ráno v hymnu matutina jsme se modlili: ?Prosíme Kriste, vlídně hleď ? na sluhy tebe prosící ? ať víru naši neničí, - zlo kterým naplněn je svět? - nebo pak v evangeliu Maria poté, když počala z Ducha svatého ? ?učinil mi veliké věci ten, který je mocný.... mocné zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil...
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
