Nový portál Vatikánského rozhlasu

Ctění bratři,
Vážení pánové a dámy,
Drazí bratři a sestry,

Slavnost eucharistie, výsostné díkůvzdání Bohu, má pro nás, kteří jsme dnes shromážděni u hrobu sv. Petra mimořádný důvod: totiž milost uvidět poprvé společně na synodálním zasedání kolem římského biskupa a univerzálního pastýře biskupy regionu Blízkého Východu. Tato jedinečná událost dokazuje zájem celé církve o cennou a milovanou část Božího lidu, který žije ve Svaté zemi a na celém Blízkém Východě.

Naše poděkování patří především Pánu dějin, protože dovolil, aby navzdory často obtížným a bouřlivým událostem byli křesťané na Blízkém Východě od Ježíšových dob až do dneška nepřetržitě přítomni. V těchto krajích se Kristova církev vyjadřuje v různých liturgických, duchovních, kulturních a disciplinárních tradicích šesti ctihodných katolických církvích východního obřadu sui iuris jakož v latinské tradici. Bratrský pozdrav, kterým se s velkou vroucností obracím k patriarchům každé z nich, patří nyní také všem věřícím, svěřeným jejich pastorační péči v jednotlivých zemích i v diaspoře.

Tuto 28. neděli v mezidobí nabízí Boží Slovo téma k meditaci, které příznačně zapadá do synodálního zasedání, které dnes zahajujeme. Postupující čtení z Lukášova evangelia nás přivádí k epizodě uzdravení deseti malomocných, z nichž jen jediný, samaritán, se vrací, aby Ježíšovi poděkoval. V souvislosti s tímto textem vypráví první čtení vzaté z druhé knihy královské o uzdravení Námana, velitele aramejského vojska, rovněž malomocného, který se uzdraví sedmerým ponořením do vod řeky Jordán podle pokynu proroka Elizea. Také Náman se vrací k prorokovi, uznává v něm Božího prostředníka a vyznává víru v jediného Pána. Dva nemocní leprou, nikoli židé, se tedy uzdraví, protože uvěří ve slovo Božího vyslance. Uzdravují se na těle, ale otevírají se víře, která je uzdraví na duši a spasí.

Responsoriální žalm tento fakt opěvuje: ?Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu? (Žl 98,2-3). Takové je tedy téma: spása je univerzální, ale je konkrétně a historicky zprostředkována: prostřednictvím lidu Izraele a pak Ježíše Krista a církve. Brána života je otevřena všem, ale je branou, to znamená určitým a nezbytným přechodem. Synteticky to shrnuje pavlovská formule, kterou jsme slyšeli v druhém listu Timotejovi: ?spása skrze Ježíše Krista? (2 Tim 2,10). Tajemství univerzality spásy a současně jeho nezbytné spojení s historickým prostřednictvím Ježíše Krista, jemuž předchází prostřednictví Izraelského lidu a je následováno prostřednictvím církve. Bůh je láska a chce, aby všichni lidé měli účast na jeho životě. On, který je Jediný a Trojí, aby uskutečnil tento plán, tvoří ve světě tajemství lidského a božského, historického a transcendentního společenství. Tvoří jej takříkajíc ?metodou? smlouvy, tím že se spojí věrnou a nevyčerpatelnou láskou s lidmi, utvoří si svatý lid, který se stane požehnáním pro všechny rodiny země (srov. Gen 12,3). Tak se zjevuje Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův (srov. Ex 3,6), který chce dovést svůj lid do ?země? svobody a pokoje. Tato ?země? není z tohoto světa; úplný božský plán přesahuje dějiny, ale Pán jej chce budovat spolu s lidmi, pro lidi a v lidech, počínaje časoprostorovými souřadnicemi, v nichž žijí a které daroval On sám.

Tyto specifické souřadnice jsou součástí toho, co nazýváme Blízký Východ. Také tento region světa Bůh vidí z odlišné perspektivy, takříkajíc ?shůry?. Je to země Abrahama, Izáka a Jákoba; země exodu a návratu z exilu; země chrámu a proroků; země, v níž Jednorozený Syn narozený z Marie žil, byl zabit a vstal z mrtvých; kolébka církve ustanovené přinášet Kristovo evangelium až na konec světa. A také my jako věřící hledíme na Blízký Východ tímto pohledem, v perspektivě dějin spásy. Tato vnitřní optika mne vedla na apoštolských cestách do Turecka, Svaté země ? Jordánska, Izraele, Palestiny ? a Kypru, kde jsem mohl zblízka poznat radosti a starosti křesťanských společenství. Také proto jsem rád přijal návrh patriarchů a biskupů svolat zasedání biskupské synody, abychom se společně zamysleli ve světle Písma svatého a tradice církve nad přítomností a budoucností věřících a obyvatel Blízkého Východu.

Hledět na tuto část světa v perspektivě Boží znamená rozpoznat v ní ?kolébku? univerzálního plánu spásy v lásce, tajemství společenství, které se uskutečňuje ve svobodě a proto žádá od lidí odpověď. Abraham, proroci, Panna Maria jsou protagonisty této odpovědi, která se ovšem naplnila v Ježíši Kristu, synovi této země, jenž však sestoupil z nebe. Od Něho, z jeho Srdce a z jeho Ducha se zrodila církev, která je v tomto světě poutnicí, ačkoli do něho patří. Církev je ustanovena, aby byla uprostřed lidí znamením a nástrojem jediného a univerzálního spásonosného plánu Boha; plní toto poslání jednoduše tím, že je sama sebou, tzn. ?společenstvím a svědectvím?, jak praví téma biskupské synody, která dnes začíná a která odkazuje ke slavné lukášovské definici první křesťanské komunity: ?Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši? (Sk 4,32). Bez společenství nemůže existovat svědectví: právě život společenství je velkým svědectvím. Ježíš to řekl jasně: ?Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem? (Jan 13,35). Toto společenství je životem samého Boha, který se sdílí v Duchu svatém prostřednictvím Ježíše Krista. Je tedy darem, nikoli něčím, co musíme nejprve my sami vlastními silami vytvořit. A právě proto interpeluje naši svobodu a očekává naši odpověď: společenství po nás stále požaduje obrácení. Je to dar, který je třeba stále lépe přijímat a uskutečňovat. Prvních křesťanů v Jeruzalémě bylo několik. Nikdo by si nedokázal představit, co nastalo později. A církev žije stále toutéž mocí, která jí dala zrod a růst. Letnice jsou počáteční událost, ale také trvalý dynamismus, a biskupská synoda je privilegovaným momentem, ve kterém je možné obnovit milost Letnic v putování církve, aby Dobrá zvěst byla směle hlásána a mohla být přijata všemi národy.

Proto je účel tohoto synodálního zasedání převážně pastorační. Přestože nemůže ignorovat delikátní a někdy dramatickou sociální a politickou situaci některých zemí, chtějí se pastýři církví Blízkého Východu soustředit na aspekty, které přísluší jejich poslání. V tomto ohledu dokument Instrumentum laboris vypracovaný předsynodální radou, jejíž členům vřele děkuji za vykonanou práci, podtrhnul církevní účel tohoto shromáždění a zdůraznil, že jeho smyslem je oživit pod vedením Ducha svatého společenství katolické církve na Blízkém Východě. Předně uvnitř každé církve, mezi jejími členy: patriarchou, biskupy, kněžími, řeholníky osobami zasvěceného života a laiky. A potom ve vztazích s ostatními církvemi. Takto upevněný církevní život bude moc přinést velmi pozitivní plody v ekumenickém hnutí s jinými církvemi a církevními společenstvími přítomnými na Blízkém Východě. Tato příležitost je pak vhodná ke konstruktivnímu rozvinutí dialogu se židy, s nimiž nás nerozlučně pojí dlouhé dějiny Smlouvy, jakož i s muslimy.

Práce synodálního shromáždění jsou dále orientovány na svědectví křesťanů v rovině osobní, rodinné a sociální. To si žádá posílení jejich křesťanské identity skrze Boží Slovo a svátosti. Všichni očekáváme, že věřící pocítí radost ze života ve Svaté zemi, požehnané přítomností a oslaveným velikonočním tajemstvím Pána Ježíše Krista. Během staletí přitahovala ona místa množství poutníků a také řeholních, mužských a ženských komunit, které pokládaly za velké privilegium, že mohou žít a vydávat svědectví v Ježíšově zemi. Přes všechny těžkosti jsou křes´tané Svaté země povoláni oživit vědomí toho, že jsou živými kameny církve na Blízkém Východě poblíž posvátných míst naší spásy. Žít důstojně ve svojí vlasti je především základní lidské právo. Proto je třeba favorizovat podmínky pokoje a spravedlnosti, jež jsou neodmyslitelné pro harmonický rozvoj všech obyvatel regionu. Všichni jsou tedy povoláni odevzdávat vlastní přínos: mezinárodní společenství podporou věrohodné, poctivé a konstruktivní cesty k pokoji; náboženská vyznání, jež v tomto regionu převažují, prosazováním duchovních a kulturních hodnot, které sjednocují lidi a vylučují každou formu násilí. Křesťané budou nadále přispívat nejenom díly sociální pomoci, jako jsou školy a nemocnice, ale především duchem evangelních blahoslavenství, který oživuje praxi odpuštění a smíření. V tomto nasazení budou mít vždycky podporu celé církve, jak to slavnostně potvrzuje zdejší přítomnost delegátů episkopátů ostatních kontinentů.

Drazí přátelé, svěřme práce synodálního shromáždění pro Blízký Východ početným světcům a světicím oné požehnané země; vyprošujme jí ustavičnou ochranu Blahoslavené Panny Marie, aby nastávající dny modlitby, reflexe a bratrského společenství přinesly dobré plody přítomnosti i budoucnosti drahému blízkovýchodnímu obyvatelstvu. Jemu adresujeme z celého srdce přání: ?Pokoj tobě, pokoj tvému domu a pokoj všemu, co máš!? (1 Sam 25,6).
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie