?Drazí bratři a sestry!
Slavnost Všech svatých, která připadá na dnešek, nás vybízí pozvednout oči k nebi a meditovat o plnosti božského života, který nás očekává. ?Už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé.? (1
Jan 3,2) - těmito slovy nás apoštol Jan ubezpečuje o reálnosti našeho hlubokého spojení s Bohem, jakož i o jistotě našeho budoucího údělu. Jako milované děti proto obdržíme také milost, abychom snášeli zkoušky pozemské existence ? hlad a žízeň po spravedlnosti, neporozumění, pronásledování (srov.
Mt 5,3-11) a zároveň již nyní dostáváme to, co slibují evangelní blahoslavenství, ?jimiž prosvítá nový obraz světa a člověka, který otevírá Ježíš? (Joseph Ratzinger-Benedikt XVI.,
Ježíš Nazaretský,Barrister and Principal, Brno 2007, str.61-62). Svatost, Kristův otisk v nás samotných, je smyslem života křesťanů. Blahoslavený Antonio Rosmini píše: ?Vtělené Slovo vtisklo do duší svých učedníků svou vnímavost? a svými slovy.. jim dalo milost? skrze kterou duše bezprostředně vnímá Slovo? (
Antropologia soprannaturale, Řím 1983, str. 265-266). A my zakoušíme dar a krásu svatosti pokaždé, když se účastníme eucharistické liturgie ve společenství s ?nespočetným množstvím? blažených duší, které provolávají v nebi věčnou slávu Bohu a Beránkovi (srov.
Zjev 7,9-10). ?K životu svatých nepatří pouze vyprávění o jejich pozemském životě, nýbrž také jejich život a působení po smrti. Ve svatých se ukazuje, že ten, kdo přichází k Bohu, se lidem nevzdaluje, nýbrž stává se jim opravdu blízkým.? (
Deus caritas est, 42).
Potěšeni společenstvím velké rodiny svatých si zítra připomeneme památku všech věrných zemřelých. Liturgie 2. listopadu a zbožná praxe navštěvování hřbitovů nám připomenou, že křesťanská smrt je součástí cesty k asimilaci Boha a zmizí, až bude Bůh všechno ve všem. Odtržení od pozemských citů je jistě bolestné, ale nesmíme se ho obávat, protože za doprovodu zádušních modliteb církve nemůže zlomit hluboké pouto, které nás pojí s Kristem. V této souvislosti svatý Řehoř prohlásil: ?Ten kdo moudře stvořil všechny věci, dal tuto bolestnou situaci jako nástroj osvobození od zla a možnost podílet se na dobrech, v něž doufáme? (De mortuis oratio, IX, 1).
Drazí přátelé věčnost ?není stereotypní, do nekonečna se opakující sled kalendářních dní, ale spíše něco jako naplněná chvíle, v níž nás celek obejme a my obejmeme celek? bytí, pravdy a lásky (srov. Spe salvi, 12). Panně Marii, bezpečné průvodkyni ke svatosti, svěřme svoji pouť do nebeské vlasti a prosme o její mateřskou přímluvu za věčné odpočinutí pro všechny naše bratry a sestry, kteří zesnuli v naději ve vzkříšení.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
