?Svět si často cení plodů, vzešlých z křesťanství, aniž by chápal kořeny těchto hodnot? ? řekl Benedikt XVI. minulý pátek v promluvě ke členům Mezinárodní teologické komise, tedy poradního grémia učitelského úřadu církve. Jako příklad papež jmenoval ?ideu demokratické rovnosti? a dodal, že teologové mají především za úkol ukazovat, že ?tyto plody odumřou, pokud budou odříznuty kořeny stromu?, na němž vyrostly.
Papežova věcná připomínka může překvapit mnohé. Zmíněná ?myšlenka demokratické rovnosti? je totiž jednou z těch hodnot, jejichž křesťanský původ se nejenom nepřipomíná, ale dokonce bývá předstíráno, že mají kořeny zcela jinde. Jejich skutečný původ tak bývá neznámý už nejenom těm, kdo se ocitli v bezcestí ateizmu či agnosticismu, ale dokonce i mnohým z těch, kteří křesťanství ještě praktikují. Někteří z nich pak jakoby z této svojí nouze činili ctnost, ucházejí se o dialog s nevěřícím světem a ?velkomyslně? mu připisují původ těchto hodnot. Skládají sofistikované komplimenty ?myšlence demokratické rovnosti? a dalším výdobytkům moderní doby jakoby vlastně vůbec neměly být plodem křesťanství; tváří se jakoby se neustále omlouvali a své vlastní nedostatky nebo konkrétní nedostatky křesťanů vydávají za mezery samotného Kristova poselství víry, které je přitom nepřetržitě a neporušeně v dějinách předáváno učením církve i prostřednictvím chybujících lidí. Stromu potom opravdu zbývá stále méně naděje, pokud jsou mu takto odřezávány kořeny.
Jiným obrazem by také bylo možné říci, že myšlenka demokratické rovnosti je jedním z tažných koní stále militantnějšího ateizmu, který se rozmáhá v euroatlantické civilizaci. Je to ovšem kůň kradený. Stejně jako další z těchto hodnot: sekularizace, která není ničím jiným než praktikováním křesťanské víry ve Stvořitele a Spasitele uprostřed lidského světa. Právě díky této víře se začala odstraňovat z nekřesťanského světa falešná božstva, čímž začal vznikat prostor pro svobodného člověka a jeho aktivitu. Sekularizace otevřela lidskému poznání to, co bylo dříve nedotknutelné tabu, a tak mohly vzniknout přírodní a jiné vědy. A podobně je tomu i ve světě politiky.
Dějiny ukazují, že demokratický prvek je jedním z nosných prvků samotné křesťanské věrouky a to již od starověku na církevních koncilech, které jsou svého druhu parlamentem, složeným z osob, které byly vybrány a posvěceny Bohem k tomu, aby ručily za Jeho poselství. Demokratická diskuse na církevních koncilech byla ovšem věcná. Jejím cílem nebylo nalézt kompromis v nějakém sporu či vykonstruovat něco nového, nýbrž vysvětlovat za pomoci racionální argumentace a na základě společně vyznávaného základu víry.
Euroatlantická civilizace má dosud fungující demokracie a instituce jenom proto, že jejich občané stále ještě drží na křesťanský ethos, tedy na určitý ideál životního stylu, založeného na důvěře a úctě ke všem lidem, na potřebě odpuštění přijímaného i udělovaného a na vzájemné lásce, která má být vědomým odrazem osobní lásky Boha Stvořitele a Spasitele. Mimo tento prostor demokracie přestává fungovat a stává se džunglí. Demokracie ovšem tento prostor a tento ethos nevytváří, není schopna vytvořit a není to ani jejím úkolem.
Připomínat světu, který ztratil paměť, odkud pochází a kam jde, je tedy úkolem teologů, přičemž teologem, jak zmínil papež v téže promluvě s odkazem na církevní otce, se ?nezbytně stává každý, kdo miluje Boha, protože mluví s Bohem, přemýšlí o Bohu a snaží se myslet spolu s Bohem?. A to je také vlastní smysl dialogu se světem: připomínat mu, co zapomněl, co nezná nebo se zdráhá připustit. Ovšem s jemnocitem a skromností, jak připomíná svatý Petr (1 Petr 3,15-16), a také za důležité podmínky ?dobrého svědomí?.
První papež, když píše o připravenosti obhájit se před každým, kdo se nás ptá po důvodech naší naděje?, spojuje tuto pohotovost s ?posvátnou úctou ke Kristu jako k Pánu.? Bez ní se připravenost k obhajobě projeví jako pouhá sebeobhajoba, tedy plané a prázdné mluvení, které je k ničemu.
Důvody naděje patří všem lidem a přebývají v posvátné úctě ke Kristu, který přijde.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
