Řím.
Pokoncilní snaha učinit Vatikán mezinárodnější skončila jeho italianizací. Latina byla vytlačena a na její místo nastoupila italština. K těmto závěrům dospěl prof. Franco Pierno, který analyzoval roli italštiny u Svatého Stolce, na papežských univerzitách a ve všeobecné církvi. Připomíná, že v žádné jiné instituci není italština považována za světový jazyk. Takový status jí nepřiznává dokonce ani Evropská Unie. V církvi ovšem, díky pokoncilním změnám, italština nečekaně zaujala někdejší místo latiny.
Ačkoliv formálně Vatikán stále považuje latinu za oficiální jazyk, komunikace se světem v naprosté většině případů probíhá italsky. Dokonce i právní texty jsou stylizovány v italštině. Stejně tak hlavní vydání Osservatore Romano nebo relace Vatikánského rozhlasu jsou redigovány s myšlenkou na Italy, poznamenává prof. Pierno.
K největšímu přelomu došlo podle italského jazykovědce na papežských školách, kde zanikla pradávná tradice vyučování v latině. Ačkoliv se sporadicky objeví i přednášky v některých dalších jazycích, téměř ve všech disciplínách převládá italština. V tomto jazyce mezi sebou také nejčastěji komunikují teologové. O výlučném postavení italštiny rozhodly praktické otáziky. Církev potřebuje společnou řeč, a proto prázdno zanechané po latině nahradil jazyk italský, uvádí profesor Pierno. Výsledky svého bádání popisuje v nedávno vydané knížce ?Mezi všeobecností a lokálními kompromisy. Vatikán a italština"(Tra universalità e compromessi locali. Il Vaticano e la lingua italiana).
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
