Nový portál Vatikánského rozhlasu

Evropský soud pro lidská práva uzavřel minulý pátek kauzu křížů v italských školách. Dal za pravdu italskému státu, který symbol křesťanství na veřejných fórech hájí. Zatímco v roce 2009 první rozhodnutí soudu stálo na straně žalující strany, italské občanky finského původu, která přítomnost kříže ve školních místnostech odmítala, odvolání vyznělo ve prospěch Itálie. Veřejná debata na toto téma pokračuje. O komentář jsme požádali učitele církevního práva z univerzity Roma Tre, Carla Cardiu:

?Rozsudek z roku 2009 způsobil značnou ?trhlinu? v zákonodárství evropského soudu. Šlo o zákony platné třicet let, které měly kontinuitu a koherenci a odvolávaly se na evropské normy. V evropských normách pak jsou ? vedle mnoha dalších věcí ? dva pevné body: zaprvé, Evropa respektuje a zhodnocuje tradice jednotlivých zemí. Tak to stojí v Evropské konvenci o lidských právech a v Protokolu, kterým byla ustanovena Rada Evropy. Tedy uznání a respekt k duchovním tradicím. Druhý bod říká, že každý stát má právo ? v souladu s právy na svobodu - interpretovat a zhodnocovat tyto tradice. Jinak by (spojená) Evropa vůbec nevznikla. Tradice par excellence je téměř ve všech evropských zemích křesťanská. A dodat, že italská tradice je katolická, lze říci s lehkostí ještě větší. Tento stěžejný bod byl tedy znovu potvrzen po ?trhlině? způsobené rozsudkem z roku 2009. Jde o záležitost, která se dotýká všech evropských států, ačkoliv rozhodnutí samotné má co do činění pouze s Itálií. Je to vidět i na tom, že na stranu Itálie se postavila před ?grande chambre? celá řady zemí a téměř všechny evropské státy projevily údiv a odmítavý postoj vůči rozhodnutí prvního stupně.?

Rozsudek odmítá tezi o vlivu na žáky, jak ji formulovala žalující strana. Uváděla, že je tak omezováno její právo vychovávat své děti k ateismu. Soud rozhodl, že tak tomu není, protože ve školních osnovách v Itálii neexistuje povinný kurz křesťanského náboženství a školní prostředí je otevřeno i jiným náboženstvím. I v těchto termínech probíhal právnický boj, totiž o uznání otevřenosti italských škol...

?Jde o dva velice relevantní problémy. Rodina Lautsi vycházela z toho, že náboženský symbol by mohl dětem působit psychické problémy. Rozhodnutí soudu je důležité, protože připomíná, že symbol jako takový není symbolem jedné strany, která stojí proti druhé straně, nepodmiňuje svědomí, protože svobodně reflektuje cítění celku, jeho náboženskou tradici. To je bod zcela zásadní. Dalším aspektem ? a dovolím si říct, že právě na něj jsem položil velký důraz, když jsem koncipoval základy italské obhajoby ? je skutečnost, že italská škola patří mezi vůbec nejpluralističtější školy. Především vyučování katolického náboženství je zcela volitelným předmětem, asi 20-30% dětí si ho nevybírá. Alternativou, zakotvenou v platném zákoně, jsou kurzy sledující náboženství z hlediska historického vývoje anebo kurz židovského náboženství. Rozhodnutí evropského soudu nejenom legitimizuje to, že každý stát se má řídit vlastní tradicí ? ale jde k meritu věci, protože tvrdí, že tam, kde je škola svobodná a pluralitní, přítomnost kříže tuto svobodu a pluralismus zdůrazňuje, nepopírá je, ani neuráží.?

Dotýkáme se tady konfliktu mezi laickostí a laicismem. Rozhodnutí soudu obhajuje laickost a zároveň se stalo příležitostí připomenout, že týž koncept hájí i Církev. Proti tomu stojí laicismus, který usiluje o vymizení odkazů k jakémukoliv transcendentnu nebo náboženství. Do jaké míry toto rozhodnutí zasahuje do zmatku mezi laickostí a laicismem?

?Osobně raději používám jiný termín, který se ovšem v podstatě shoduje s těmi, o kterých mluvíte. Mluvím radši o otevřené a pozitivní laickosti na jedné straně a negativní a nepřející laickosti. Ta druhá, kterou nazýváte laicismem tvrdí, že cokoliv má původ v náboženství ? symbol, náboženská praxe apod. ? je urážlivé a má být uzavřeno do jakési krabice. V každém případě, každý ať se tím zabývá u sebe doma. Pozitivní laickost oproti tomu uznává přínos všech náboženství. Tedy těch náboženství, která patří k tradici. V případě Itálie a Evropy je to křesťanství, ale také např. buddhismus, který patří k tradici velké části Asie: a nikoho by nenapadlo požadovat po Asii, aby odstranila všudypřítomné Buddhovy sochy. Otázka náboženského symbolu se tedy stává jedním z prubířských kamenů mezi pozitivní a negativní koncepcí laickosti. Toto soudní rozhodnutí je důležitým hlasem k uznání pozitivní laickosti, která neuráží a nevylučuje nikoho, ale snaží se integrovat všechny kolem pozitivních hodnot, jež mají původ v našich náboženstvích.?

Hovořil Carlo Cardia, učitel církevního práva z Univerzity Roma Tre a spoluautor italské obhajoby u Evropského soudu ve Štrasburku.

Přeložila Johana Bronková