Už jen několik málo dní mají občané České republiky možnost vyplnit formulář Sčítání lidu, domů a bytů 2011 a vyhnout se tak desetitisícové pokutě. Zemí obcházejí sčítací komisaři a v propagačních spotech nás celebrity i takzvaní lidé prostí přesvědčují, jak důležité a dobré je zúčastnit se a vyplnit formulář. Jako bychom snad měli na výběr, když hrozí nemalá penalizace.
Sčítání lidu má být důležitým společenským a ekonomickým nástrojem, tvrdí jeho zastánci. Historicky vzato, mají pravdu - vždyť během jednoho z antických sčítání se narodil Kristus v Betlémě a naplnil tak slova starozákonních proroků. Ovšem jen stěží lze příchod vykupitele označit za výsledek přepočtu obyvatel s cílem vybrat více na daních. Šlo spíše o vedlejší produkt, o náhodu.
Ale těžko můžeme čekat, že podobný zlomový okamžik zažijeme při tom našem sčítání. Od počátků jej totiž provází řada zvláštních okolností, zanechávajících po sobě zvláštní pachuť. Už od roku 2009 se v souvislosti se zakázkou na provedení sčítání a zpracování dat mluví o korupci, některé tuzemské týdeníky upozorňují na další manipulace. A jak už ukázalo mnoho jiných, ve sčítacím dotazníku není téměř žádná otázka, která by se nedala zjistit z jiných zdrojů. Bylo nebylo, kdysi existovalo Ministerstvo informatiky, které přišlo s projektem e-Government a utratilo za něj spoustu peněz. Na jeho dnes už archivovaných internetových stránkách se píše, jakou roli má tento projekt hrát: „Tvorba koncepce a budování základních registrů veřejné správy (Registr obyvatel, Hospodářský registr, Registr územní identifikace, adres a nemovitostí) v rámci systému sdílení dat při výkonu veřejné moci, včetně integrace stávajících evidencí, rejstříků a seznamů.“ A dále: „koordinace mezirezortních projektů v oblasti budování informačních systémů veřejné správy (např. Registr živnostenského podnikání, Jednotný systém dopravních informací).“ E-Government samozřejmě ještě není kompletně dobudován, ale mnohé jeho části už fungují více než dobře. A obsah těch všemožných registrů centrálních evidenčních úřadů nápadně připomíná otázky ze sčítacího formuláře.
Snadno v nás může zůstat dojem, že celé sčítání by se vlastně dalo odbýt korespondenčním lístkem, na němž by byly dvě otázky, které státní správa ze svých záznamů vydoluje s obtížemi: otázka národnostní a otázka náboženského vyznání. A jsou to snad jediné dvě otázky, u nichž si lze říct, že by snad bylo lépe na ně neodpovídat. Protože představa, jak takové informace lze zneužít (a zvláště u nás, kde média běžně přetiskují utajené dokumenty politiků, policie i armády), je dost děsivá.
Ale budiž, zodpovědět je musíme. Řada lidí se však netají tím, že otázka národnostní je pro ně především možností vyjádřit nespokojenost se stavem veřejných věcí i financí. Ukázat, že se přestali cítit plnoprávnými občany jednoho státního útvaru. Proto se předpokládá, že po letošním sčítání například výrazně vzroste počet Moravanů v zemi, někteří z nich budou dokonce mít jako rodný jazyk moravštinu. Směšné? Ani ne, když zvážíme příčiny a následky.
Podobně je tomu s otázkou náboženskou. Panuje u nás svoboda vyznání, každý v podstatě může věřit, čemu chce, a náboženské vyznání není žádnou utajovanou informací. Například u křesťanů by jejich víra měla být jasná a patrná z celého jejich života, ať už soukromého či veřejného. Ale ptát se dotazníkem na náboženskou víru, k níž se hlásím? O čem to má vypovídat? Mnohem užitečnější by bylo použít údaje, které pravidelně sbírají jednotlivé farnosti a diecéze - o návštěvnosti nedělních bohoslužeb. Víra bez skutků je mrtvá, píše svatý Pavel. A chození do kostela samozřejmě není ani jediným ani hlavním projevem víry. Ale víra, kterou žiji, navíc ve společenství, nemusí být nutně vždy tou vírou, k níž se na veřejnosti hlásím.
Ostatně co to vlastně je, takový statistický křesťan? Je stejný jako ten, vedle nějž sedáváme na bohoslužbách a s nímž spolufinancuji budování charitních zařízení? O skutečném duchovním životě českého národa se nedozvíme nic. Nedozvíme se, kolik z nás věří astrologům a horoskopům, kolik z našich bližních praktikuje nejrůznější asijské rádoby duchovní techniky a kolik sčítaných Čechů jen tak cítí, že nad námi musí něco bejt (mimochodem, těmto věřícím se říká něcisti).
A ještě z jiného soudku. Je nutné důrazně odmítnout pseudoargumenty, podle nichž údaje z probíhajícího sčítání vyřeší aktuální společenské a politické problémy. Poslední takové sčítání se konalo před deseti lety. Vyřešil se snad na základě z něj získaných demografických údajů problém s nedostatkem školek, zanedbaných regionů a nedostatečných služeb. Přinesl snad tehdy zjištěný počet lidí s náboženským vyznáním dohodu mezi státem a církvemi a vypořádání církevních restitucí? Neexistuje žádný důkaz, že tentokrát tomu bude jinak.
Mnoho organizací a institucí, které se snaží oživovat regiony a venkov, si stěžuje na převládající centralizovaný systém, který rozhoduje podle pochybných údajů (často právě získaných ze sčítání lidu), a nikoli podle skutečných potřeb, se znalostí poměrů. Opět tedy lze pochybovat o přínosu celé akce. Nejde přece o společenský reset - zavedené mechanismy a vzorce budou dále pokračovat, jen s novými čísly.
Podobné informace, jako jsou ty ve sčítacích formulářích, po nás často žádají nejrůznější velkoobchodní řetězce. S řádově nižšími náklady si tyto firmy dokáží o svých zákaznících zjistit prakticky tytéž údaje. Ovšem výměnou za ztrátu soukromí nabízejí alespoň kupony nebo slevovou kartičku. Český statistický úřad za vyplnění nenabízí nic; naopak za neodevzdání hrozí drakonickými pokutami. Přitom s příslibem slevy na daních či levnějších pohonných hmot by občané jistě vyplňovali formuláře dobrovolně, s radostí a nadšením.
Většina solidních formulářů firem, které zjišťují názory veřejnosti nebo podnikají nějaké průzkumy, obsahuje pole s názvem Jiné sdělení. Škoda, že něco takového nemá sčítací blanket. Byla by to krásná možnost, jak přímo oslovit vládu svého státu. Představuji si, že všichni katolíci by do takového pole mohli parafrázovat kus svatováclavského chorálu: „Svatý Václave, ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ni budoucím!“
Možná by modlitba statisticky nezanedbatelné části českých občanů měla na rozvoj země větší dopad než pochybné sčítání.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
