Ministr zdravotnictví Leoš Hegr předložil k připomínkám laické i odborné veřejnosti na podivuhodně krátkou dobu legislativní materiál týkající se tzv. zdravotnické reformy. V jedné z nových norem, konkrétně v zákoně o specifických zdravotních službách, je ale navržena řada diskutabilních opatření a nepřijatelných paragrafů. Návrh evidentně vychází výlučně z medicínských hledisek a postrádá etický rozměr. Předkladatel zcela opomíjí vztah zamýšlené právní úpravy k Listině základních práv a svobod, která deklaruje základní lidské právo – právo na život.
Návrh např. rozšiřuje možnost ukončení těhotenství u potenciálně postižených dětí. Potraty z tzv. zdravotních důvodů, o kterých je řeč, by bylo podle znění reformy možné provést až do porodu. To je mj. i v rámci evropského práva skutečný unikát. Podle současně platné právní úpravy se potraty v ČR u dětí s podezřením na onemocnění vykonávají do 6. měsíce těhotenství. Takových dětí bylo například vloni usmrceno na pět tisíc. I to je samo o sobě hodné reformy - byť ve zcela jiném směru než navrhuje ministerstvo zdravotnictví. Připomínku k návrhu zákona podalo kromě dalších subjektů i Hnutí Pro život ČR. Požaduje mj. přítomnost neonatologa u těchto pozdních potratů, aby bylo možné poskytnout živě narozeným dětem první pomoc. Je zde jasný paradox eugenického charakteru - děti tzv. chtěné, narozené např. ve 22. týdnu těhotenství, se na pracovištích pro předčasně narozené děti s nasazením všech sil zachraňují. Dítě, které si pro podezření z nemoci přejí rodiče usmrtit, je po porodu označeno za potracené a není mu poskytnuta žádná péče.
Česká veřejnost se oprávněně nahlas pohoršuje nad dalším svévolným opatřením, kterým je omezení rodičovských práv. Spočívá v návrhu, který říká, že dívky starší 16ti let mohou podstoupit potrat bez vědomí rodičů. Současná právní úprava toto v podobném režimu umožňuje též, nicméně je zde povinnost zdravotnického zařízení vyrozumět zákonného zástupce nezletilé dívky alespoň následně. Dívce v 16ti letech neprodají v samoobsluze tabák nebo alkohol, nedají řidičské oprávnění, ba dokonce ji nedovolí se bez souhlasu zákonného zástupce např. omluvit z vyučování ve škole, ale potrat by podle návrhu zdravotnické reformy absolvovat mohla. Připomínky k této části návrhu požadovaly zvýšení věkové hranice k podstoupení potratu na 18 let. Dříve by možnost absolvovat umělé ukončení těhotenství existovala výhradně se souhlasem zákonného zástupce. Konflikt, který jistě v praxi čas od času nastává, a sice když se stane, že např. rodič nebo ředitel dětského domova apod. nutí dívku v době mezi 16. a 18. rokem k potratu, přičemž ona sama si nepřeje dítě usmrtit, navrhuje mj. i Hnutí Pro život ČR upravit povinným ustanovením opatrovníka.
Veřejnosti je také předloženo, že musíme provést potrat bez omezení na žádost také všem cizinkám ze zemí EU. Prý pokud bychom toto zákonem neumožnili, dostali bychom se do konfliktu s pro nás závazným evropským právem. Jde o naprosto vylhanou argumentaci, která mate nejen českou laickou veřejnost, ale i řadu ne dostatečně poučených odborníků ve zdravotnictví, politiků či osob, také v církevních kruzích, které mají možnost nyní aktivně pozvednout hlas k navrženému zákonu. Odborná právní stanoviska jasně deklarují, že EU nemá právo zasahovat do potratové legislativy členských zemí. EU proto ani nevede žádné řízení proti ČR kvůli současně platnému zákonu, který cizinkám přístup k potratům omezuje. Dokonce ani vlastní návrh Ministerstva zdravotnictví neuvádí v příslusném paragrafu reformy jediný odkaz na zapracování údajného právního požadavku EU! Jedná se o ryzí argumentační podvod. Pokud by nicméně zmatení laické i odborné veřejnosti bylo úspěšné, a vystrašené kompetentní osoby by této nehorázné lži skutečně uvěřily, znamenalo by to v praxi nepřijatelný přímý zásah do vnitřních záležitostí našich sousedů. Věc je nyní o to absurdnější, že např. v sousedním Polsku probíhá v těchto měsících diskuse o zavedení zákona zcela omezujícího přístup k potratům, tj. bez jakýchkoli, tam teď platných, výjimek. Také nová maďarská ústava chrání život od početí. Stali bychom se tak v očích široké evropské veřejnosti poměrně snadno nikoli centrem kultury a vzdělanosti, o což usilovali naši předkové a měli bychom se snažit též my, ale interrupčním střediskem Evropy.
Argument údajné povinnosti zavést potraty cizinek kvůli souladu s evropskými směrnicemi se ale především v sekulárních médiích aktivně vžil. Vytrvalé výkřiky byrokracie euroinstitucí na téma jakéhosi blíže nedefinovaného práva na potrat byly zásadně vždy pouze v rovině (několika málo vydaných) tzv. rezolucí. Ty však nemají charakter závazného nařízení. V žádném případě nevstupují tato deklaratorní usnesení do konkrétní legislativy členských zemí unie. Ilustrovat to mohu příkladem z r. 2006, kdy Rada Evropy konstatovala, že smlouvy o EU nepropůjčily unijnímu zákonodárství pravomoc regulovat potraty v jednotlivých zemích. Dále Rada Evropy stanovila, že pojem reprodukční zdraví nezahrnuje ve výkladu právo na potrat. V r. 2002 vydal Evropský parlament zprávu o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech, ve které zaznělo doporučení, aby potrat byl učiněn legálním a přístupným všem. Podobné rezoluce Evropský parlament schválil i v roce 2008 a deset. Avšak nezávisle na tomto politickém tlaku nejsou tyto závěry nikterak závazné pro členské státy unie ani Rady Evropy. Jak je vidět, i když se nátlakové skupiny, sdružené kolem evropského politbyra, snaží, nic takového jako právo na potrat v mezinárodním či evropském právu neexistuje. EU se opakovaně vyjádřila, že nemůže diktovat svým členským státům, jak má vypadat jejich potratová legislativa. Česká iniciativa nabídky potratové turistiky je proto ryze soukromým nápadem autorů textu příslušné pasáže zdravotnické reformy. Argument povinnosti pak hloupou lží.
Navržené paragrafové znění zákona o specifických zdravotních službách má mnoho dalších problematických bodů. Upravuje např. podmínky sterilizace, která má být dostupná od 18ti let na žádost bez vážných zdravotních důvodů. Podobně neuváženě velkoryse nabízí také umělé oplození mimo manželství. Stát by tak poslal děti do neúplné rodiny a ještě by start takového dětství, okradeného o jednoho rodiče, vlastně zaplatil. Hnutí Pro život ČR požaduje, aby proces umělého oplození (když jej, zdá se, nyní nelze zcela zastavit) mohl absolvovat pouze manželský pár a jemu byly upraveny stejné povinnosti, jako mají např. žadatelé o osvojení dítěte z dětského domova. Pochybná je dále terminologie v návrhu zákona. U nadbytečných embryí z procesu fertilizace in vitro jsou navrženy podmínky jejich tzv. znehodnocení. Právní experti navrhují, aby se věc nazvala pravým jménem. Požadují nahradit slovo „znehodnocení“ pojmem „likvidace“.
Za zmínku by stála ještě celá řada navržených paragrafů, uvedu však pro účel tohoto seznámení posluchačů už jen poslední, dosti podstatnou, pasáž: Lékařům a zdravotnickým pracovníkům je v podstatě upřena výhrada svědomí. Podle návrhu poskytovatel (a to se týká i církevních zařízení), který nevykonává např. potraty, musí zajistit výkon u náhradního poskytovatele. Jinak řečeno, člověk nemusí zabíjet, pokud sežene toho, kdo to provede za něj, a žadatel bude souhlasit. Je zjevné, že komu svědomí nedovoluje nějaký čin vlastnoručně vykonat, tomu nedovoluje ani aktivně se podílet na sjednání jeho realizace kdekoliv jinde. Příkladem takového již platného upření výhrady svědomí může být např. aktuální situace v Británii, kdy charitní zařízení, umožňující umístění opuštěných dětí do náhradních rodin, byla nucena zavřít svou praxi kvůli tomu, že se neztotožnila s legislativou, která tam nařizuje dát dítě k adopci i homosexuálním párům.
Je stále možné proti návrhu zdravotnické reformy protestovat. Pokud nebudou přijaty zásadní návrhy připomínek, o kterých zde byla řeč, budeme svědky rozmachu smrtící bioetické revoluce. Je nyní vhodné využít příležitosti a psát vyjádření nesouhlasu se zněním zákona o specifických zdravotních službách na poštovní nebo emailové adresy Vlády ČR a Ministerstva zdravotnictví. O to vás velmi prosím.
***
Napsat svůj nesouhlas můžete
a) velmi stručně na adresu verejnost@mzcr.cz a kopii vládě na adresu posta@vlada.cz.
b) pozemní poštou na adresu
Úřad vlády ČR
nábřeží Edvarda Beneše 4,
118 01 Praha 1
a
Ministerstvo zdravotnictví
Palackého nám. 4
128 01 Praha 2
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
