Měla to být vláda s jedním z nejsilnějších mandátů v historii České republiky. Výrazná většina v poslanecké sněmovně a společná reformní rétorika před rokem přinášela sjednocující vizi a příslib změn. Voliči je podporovali i přesto, že koaliční strany tehdy slibovaly škrtání, utahování opasků a méně státní podpory. A také nižší daně, omezení byrokracie a korupce, dodejme pro pořádek. Od voleb uplynul pouhý rok, a vláda přišla téměř o veškerou důvěru, koalice se rozpadá, jedna z koaličních stran zmizela pod hranicí volitelnosti.
Na tom, že zaváděné vládní reformy penzijního i zdravotního systému nejsou příliš kvalitní, se shoduje většina odborníků i publicistů. Jejich názory se dají rozdělit přibližně do dvou skupin. Ta první říká: „Než nic, tak aspoň tohle.“ Ta druhá tvrdí: „Než tohle, raději nic.“ V médiích jde momentálně nejvíce slyšet právě ona nesouhlasící skupina.
Měla to být stávka, která ochromí celou zemi. Měla se zastavit železnice i doprava ve velkých městech. Odboráři se tak rozhodli poukázat na fakt, že podle nich současná vláda České republiky ohrožuje zájmy většiny obyvatelstva, a plánované reformy do budoucna pouze zhorší život zdejších občanů. Odborářské rozhodnutí padlo po několika vládních jednáních, kdy od představitelů vlády nezaznělo nic než „můžeme dál jednat, ale neustoupíme ani o krok“.
Taková byla výchozí situace ještě před začátkem tohoto víkendu, stav nula. Následující události pak nabraly rychlý spád a o skutečné situaci v naší zemi možná vypovídají víc, než mnohastránkové analýzy a statistiky.
Zavolejte jim a řekněte jim své. S touto výzvou se ke svým čtenářům obrátil v sobotu jeden z bulvárních deníků, když zveřejnil telefonní čísla tří odborářských předáků. Jak tomu rozumět? Potvrdilo s, že média u nás často slouží konkrétním zájmům a že právo na soukromí je pryč. K vašim osobním údajům se může dostat kdokoliv a zveřejnit je s poukazem na vyšší zájem. Sílí polarizace společnosti, rozdělení na „my“ a „oni“, my nevinné oběti, oni démoničtí kazisvěti. Nenávist a vulgarita se stávají převládajícím společenským komunikačním módem. Bulvárem uměle vytvořená vlna nesnášenlivosti se však nerozlila - dotčení odboroví předáci potvrdili, že 99 procent hovorů a esemesek jim vyjadřuje podporu. Takže vlastně dobrá zpráva.
Odbory politicky vydírají. Tato prohlášení zaznívala často od našich vrcholných politických představitelů, například z úst prezidenta. Je zvláštní mluvit o ústavně zakotveném právu na občanskou neposlušnost - stávku - jako o politickém vydírání. Stávku lze podporovat nebo se stávkou lze nesouhlasit a považovat ji za nešťastnou. A to je tak asi všechno. Vydírání je trestný čin, stávka je zákonné právo.
Ostatně právo a zákonnost se v tomhle případě ocitají v pozici plácačky na mouchy, s níž se každý ohání víc než je zdrávo, a s kterou lze všechno utlouci. Údajně na žádost ministra Kalouska rozhodl Městský soud v Praze o tom, že plánovaná pondělní stávka nebyla nahlášena dostatečně dopředu, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž nezákonná. Jen pro pořádek dodejme, že soud tak rozhodl v sobotu dopoledne. Jde o rychlost v tuzemsku nevídanou - kdyby se stejně bryskně řešily všechny ostatní kauzy, nehrozily by republice miliardové arbitráže, neklesala by důvěra v právní systém a nemohly by existovat postavy typu Vlastimila Rampuly, který na Vrchním státním zastupitelství dokáže zařídit výsledky vyšetřování i soudní rozhodnutí, jak nedávno informoval týdeník Respekt.
Zpátky ke stávce - zdá se, že odbory verdikt soudu přijaly, i když nerady. Žijeme přece v právním státě, kde se soudní rozhodnutí dodržovat musí. „Dlouho tu procházely protesty lidí proti vládě, bude se to muset změnit,“ zaznělo z úst poslance Marka Bendy, kdysi podvodného uživatele titulu doktor práv. Možná opravdu žijeme v právním státě. Důležité je ale zajistit, aby právo bylo přístupné všem a vymahatelné, což, jak dokládají hojně publikované kauzy ze soudních síní, zdaleka není samozřejmé.
Pokud nejde o součást důmyslného plánu a dokonalého spiknutí, pak je radost vlády, že se jim podařilo zamezit pondělní stávce, poněkud krátkozraká a předčasná. Ostatně odbory už oznámily nový termín a rozsah ještě masivnější.
V souvislosti se stávkou a protivládními protesty lze tedy parafrázovat slova evangelia a prohlásit, že nevíme dne ani hodiny, můžeme jen bdít a modlit se. A to je nakonec dobrá rada i pro apokalyptické konce společnosti, které se v současnosti lavinovitě šíří. Můžeme se domýšlet, můžeme hádat a vyvozovat, ale jistotu nemáme. Stávka bude, stejně jako konec světa. Ale termíny jsou pružné. Každopádně se zdá, že zítřejší cestě do práce asi nic nezabrání. Je to dobrá nebo špatná zpráva?
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
