Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

26.6.2011 

Dilema jménem Medjugorje

Vittorio Messori

Bylo to na počátku osmdesátých let, autostrády byly kapitalistickým pozlátkem a silnice vedoucí přes Istrii směrem na jih podél Dalmáckého pobřeží byla stará, úzká a nebezpečná. Těsně před cílem jsem byl zastaven komunistickou policií, byly mi kladeny podezřívavé otázky, následovala prohlídka a zabavení Bible, kterou jsem si vezl. Dostalo se mi také varování, abych se vyhýbal jakémukoli „proselytismu“. Byl jsem mezi prvními, kdo přijel na vzdálené a nehostinné místo s příznačným jménem: Medjugorje, tedy mezihoří. Dozvěděl jsem se z doslechu spíše než ze sdělovacích prostředků, které podávaly jen skoupé a nepřesné informace, že skupinka dětí a mladistvých tvrdí, že „vidí Gospu“, Paní, Matku Boží. V tehdejší Jugoslávii bylo náboženství pod přísným dohledem, ačkoli Tito byl už rok po smrti, a celá věc začala postupně přitahovat zástupy lidí. Vydal jsem se tam tedy také, ani ne tak ze zbožnosti, ale spíše jako novinář a badatel fenoménu mariánských zjevení, a jako přítel a student abbé Laurentina, největšího znalce historie Lurd, který se později stal také vyhlášeným odborníkem na Medjugorje.

Protože jsem se vydal na cestu tak pohotově, ocitl jsem se mezi těmi nemnoha šťastlivci, kterým se dostalo privilegia, později záviděného mnoha miliony poutníků. Událost, která je zde nazývána „setkání“, probíhá v potemnělé sakristii moderního a neobvyklého kostela. Neobvyklého, protože obrovského. Uprostřed zdejší stepnaté a kamenité pouště totiž stojí gigantická budova kostela nevelké a chudé farnosti jakoby v předtuše, že se tam budou vydávat zástupy. Sakristie byla přeplněná stojícími lidmi. Mezi františkány byl někdo, kdo četl nějakou moji knihu, a umožnili mi tedy, abych se dostal do první řady. Musel jsem mít ostré lokty, abych si udržel pozici, kterou jsem nechtěl opustit. Poprvé jsem tak mohl být svědkem fenoménu, který jsem znal jenom z knih a ze zaprášené dokumentace. Přišla šestice mladých ve věku 6-16 let, začali se nahlas modlit, také ve stoje. Neměli před sebou sochu ani obraz a dívali se vzhůru. V jisté chvíli modlitbu najednou přerušili, padli na kolena a jakoby zkameněli. Ozvala se přitom taková rána, že jsem si pomyslel, že musí mít zlomená kolena. Na tvářích mladé šestice se však objevily příznaky tajemné proměny: rozzářily se úsměvem a rozvinul se střídavý dialog, který bylo možno odtušit z pohybu rtů, aniž by však ostatní přítomní cokoli slyšeli. Byl jsem tam jako pozorovatel, nezbytně kriticky nastavený, a nepodlehnul jsem atmosféře mysticismu, kterým byla malá a přeplněná místnost nabita. Zkoumal jsem tváře mladých ze vzdálenosti pár metrů. Bylo jich šest, jak jsem řekl, a klečeli jeden vedle druhého. Vidění se muselo pohybovat, protože je sledovali pohledem. Upřel jsem svoji pozornost na jejich oči a zjistil, že se pohybují společně a stejným směrem, ačkoli přitom v té pozici, v jaké byli, nemohli vidět jeden na druhého. Bylo zřejmé, že sledovali „něco“, co viděli všichni a co se pohybovalo před nimi a nad nimi. Stejně synchronní bylo také střídání úsměvů a posmutnělých výrazů. V rozhovoru s Gospou, pokud to byla opravdu Ona, se střídala slova milá i projevy neklidu a mladí reagovali unisono. Jak ale říkám, vzhledem ke své poloze, nebylo možné, aby se vzájemně sledovali a napodobovali. Asi po čtvrt hodině opět naprosto současně nastal konec. Šestici mladistvých se do tváře vrátil obvyklý výraz a slyšitelně se začali opět modlit. Potom vstali a odešli za jedním františkánem, svým duchovním vůdcem, který je očekával na faře, referovali mu o setkání a sdělili mu „poselství“. Poněvadž neznám chorvatštinu, navíc její zvláštní dialekt, kterým se mluví v Hercegovině, nemohl jsem se osobně přesvědčit o tom, co mi řekli řeholníci. Chlapci a děvčata byli ihned a odděleně dotazováni. Jejich podání se shodovala stejně jako se shodovaly jejich pohledy a mimika během „setkání“.

Uplynulo třicet let od onoho června 1981, kdy všechno začalo. Víckrát jsem se na toto místo nevrátil, ale nepřestal jsem se zajímat a především kontaktovat každého, kdo tam byl: lidé všech věkových kategorií, stavu či kulturní úrovně. Všichni si přinesli zkušenost, kterou považovali za důležitou a nemálo lidí dokonce za převratnou. Byl jsem svědkem životních změn, zrodu řeholních povolání a návratů k náboženské praxi. O „pravdivosti“ Medjugorje by se nemohlo pochybovat, kdyby se aplikovalo kritérium, které podává sám Ježíš: „Není dobrý strom, který dává špatné ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci..“ (Lk 6,43). Zkušenosti třech desetiletí ukazují, že sklizeň produktů ze stromu, který nečekaně vyrostl na Balkáně, byla a je duchovně hojná a výjimečná.

Avšak v Medjugorje došlo k něčemu naprosto opačnému než v Lurdech a Fatimě, kde pochyby a popírání vycházelo od ateistů a antiklerikálů. Oba biskupové, kteří se vystřídali ve vedení diecéze, měli postoj vždycky negativní a hovoří dokonce o „jednom z největších podvodů v dějinách církve“. Jinak: obrana soukromých zjevení charakterizovala vždycky spíše katolické tradicionalisty, zatímco ti takzvaní „otevření“ vyjadřovali pochybnosti. I tady se postoje obrátily: právě stoupenci mons. Lefébvra horlivě popírají, že by se mohlo jednat o „pravou“ Madonu, v jejichž poselstvích čtou to, co pokládají za „heretické koncilní deviace“. Jedni věřící vydávají časopisy a tvrdí o Medjugorje, že je pravdivé. Jiní věřící však okamžitě namítají: Medjugorje je naprosto falešné. Samotný episkopát je rozdělen. Existuje biskup, dokonce kardinál z Vídně, který se do Medjugorje osobně vydal na pouť, ale přitom vyzývá své kněze, aby respektovali zákaz Říma, jenž nabádá, aby tam kněží nevodili oficiální poutě.

Pro Svatý stolec je Medjugorje patrně mučivé dilema. Na jedné straně jsou s radostí uznávány hojné duchovní plody, na druhé straně se však neopomíjí ani choulostivý problém kanonického práva, který se dnes týká již celosvětového hnutí, které přitom zakazují ti, kterým přísluší rozlišovat, totiž místní biskupové. Situace je nyní v takovém stadiu, že kdyby Řím oficiálně neuznal pravdivost Medjugorských událostí, vedlo by to ke katastrofě na pastoračním poli. Katastrofální by však byl také opačný verdikt, totiž oficiální vyvrácení postoje obou biskupů, kteří neochvějně odmítají nadpřirozenou povahu celé události a mluví nikoli o zázracích, ale o podvodech a klamech. Takové rozhodnutí by mělo neslýchané a nepředvídatelné konsekvence v církevním právu. Opravdu tedy není co závidět kardinálu Ruinimu, předsedovi oficiální papežské vyšetřovací komise. A je otázkou, zda si jeho velká zkušenost a proslulá rozvážnost dovede poradit s objasněním tohoto svérázného „tajemství“, podobajícího se tomu růžencovému: radostnému i bolestnému zároveň.

Z deníku Corriere della Sera, 22. června 2011
přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
15.8.20 Nový biskup diecéze, do níž patří Medžugorje
3.8.20 Kéž vás uchvátí a vede Mariin příklad, napsal papež mladým do Medžugorje
19.8.19 Mons. Hoser: Počet poutníků přibývá
2.8.19 Ryzí křesťan není tradicionalista, ani pokrokář – je to nové stvoření
1.8.19 Delegace Svatého stolce na festivalu mládeže v Medžugorje



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti