Řád Maltézských rytířů letos již po osmadvacáté uspořádal letní mezinárodní camp pro mladé lidi se zdravotním postižením. Mladí lidé doprovázení dobrovolníky se letos na konci července sešli v severoitalském letovisku Lignano Sabbiadoro. Dorazily sem delegace z Austrálie, Spojených států, Kanady a dvacítky evropských zemí, mezi nimi i z České republiky.
Vatikánský rozhlas hovořil o této iniciativě se slečnou Ludmilou Bradnovou, která organizačně zajišťovala cestu českých účastníků jako dobrovolnice Velkopřevorství českého Suverénního řádu Maltézských rytířů.
Jak velká byla naše česká skupina a jak jste se do Itálie dopravili?
„Naše česká skupina čítala 21 členů - 8 hostů s tělesným i mentálním postižením (nejčastěji po dětské mozkové obrně) a 10 dobrovolníků včetně kněze. Zbývající tři členové byli VIP hosté - J.J. kníže velkopřevor fra Karel Paar, fra Thomas Hrubý a p. Michael Rainey - rytíř maltézského řádu. Na cestu jsme se vydali letecky z Prahy do Benátek, kde na nás už čekal autobus, který nás dovezl přímo do Lignana.“
S kolika dalšími mladými jste se u moře sešli?
„Na letošním campu se sešlo přibližně 500 mladých lidí - hosté v doprovodu svých pečovatelů, členové organizačního týmu a významní hosté v čele s velmistrem maltézského řádu fra Matthewem Festingem.“
Je to poprvé, co jste se takovéhoto Summercampu účastnili?
„Naše skupina se zúčastnila tohoto campu již podesáté. Poprvé jsme byli v Belgii v roce 1998, od roku 2005 se účastníme pravidelně každý rok. Za těch 10 let se na camp podívalo více než 30 hostů z celé naši republiky v doprovodu více než 50 dobrovolníků. Český tým se stal stálicí mezi účastníky z více než 22 zemí světa.“
Můžete popsat váš každodenní program?
„Náš den začínal přibližně v půl sedmé ráno, kdy jsme museli jako asistenti obstarat ranní hygienu našich hostů a vydat se na snídani. Po snídani nás čekal různorodý program - buď zůstáváme v campu (workshopy, pobyt na pláži, koupání v aquaparku atp.) nebo jedeme ven na výlet. Pokud zůstáváme v campu je režim trochu volnější a po obědě si můžeme dopřát i siestu.
Pokud se v programu našla chvilka, měli jsme mimo jiné svoji českou mši v místní kapli. Po večeři nás většinou čekal koncert, diskotéka nebo nějaké překvapení. Dva večery byly také vyhrazeny pro prezentace jednotlivých týmů - ochutnávky národních specialit. Náš tým tradičně zabodoval českým pivem, perníčky, karlovarskými oplatkami, sýry, uzeninami a domácími buchtami. Hosty ukládáme dle situace okolo půlnoci, my asistenti se do postele dostaneme zhruba ve dvě hodiny. Přiznávám, že na konci týdne je únava všech opravdu znatelná.“
Kromě koupání a památek bylo jistě pamatováno i na duchovní program a obnovu...
„Duchovní program je nedílnou součástí této akce. Skoro každý tým má s sebou kněze, který je všem kdykoli k dispozici. Po celý týden je možnost svátosti smíření nebo jen nezávazného rozhovoru, několikrát týdně mše svatá v našem jazyce a také společné mše. Letos jsme kromě tradiční zahajovací a závěrečné slavili také mši svatou v bazilice sv. Antonína v Padově. Ve středu večer byla tzv. "tichá noc" - všichni se společně modlí růženec a následuje adorace. I přesto, že se campu účastní i nevěřící lidé, jsou tyto chvíle ztišení dojemně krásné a působí hlavně na ty, kteří svoji víru třeba zatím hledají. Každý camp má svoje ústřední téma, od kterého se také vše odvíjí. Letos bylo hlavním mottem: "Vy jste světlo světa". Všechny mše i středeční motlitba růžence s adorací byly prodchnuty tímto heslem. Pro naše hosty i nás dobrovolníky je to velké povzbuzení. Toto motto si odnášíme i do všedního života - neseme světlo víry i tradice Maltézského řádu, který trvá již 900 let, a my máme tu čest být jeho součástí.“
Byla možnost setkat se a komunikovat s mladými z jiných zemí - nemuseli jste překonávat jazykové a kulturní bariéry?
„Setkání se členy ostatních týmů je vlastně permanentní - v hotelu, v autobuse, u jídla, na mši... Všude jsme promícháni. Jazykové bariéry se snadno překonávají, skoro všichni mluví anglicky a pokud ne, pomohou ostatní nebo si pomohou rukama, nohama. Kulturní bariéry jsou zanedbatelné. Je spíše zajímavé objevovat zvyky a tradice jednotlivých národů - k tomu skvěle napomáhají mezinárodní večírky. Pravdou ale je, že v některých oblastech přetrvávají trochu předsudky a některé týmy si prostě sedí víc a některé míň. Naše skupina se nejvíc přátelí se švédským týmem.“
Jak jste spolupracovali vy dobrovolníci se stovkou italských dobrovolníků, kteří zajišťovali logistiku v táboře?
„Každý tým má tak zvaného styčného důstojníka z organizačního týmu, který poskytuje všechny důležité informace vedoucímu týmu a je vždy po ruce, pokud potřebujeme pomoci. Každý den se koná setkání vedoucích týmu s hlavními organizátory - camp leadery, kde se probere program na příští den, hlavní organizační problémy atp. Organizační tým fungoval i letos naprosto dokonale.“
Předpokládám, že týden u moře s postiženými mladými jste čerpala z vaší dovolené. Co vám tato služba osobně dává?
„Ano, jako všichni dobrovolníci, si i já na tuto akci beru dovolenou, protože mám své civilní zaměstnání. Lidem s postižením se díky Maltézskému řádu věnuji od svých patnácti let. Služba lidem s postižením a nemocným mi dala smysl života, přátele, zkušenosti a především mi ukázala skutečnou Boží lásku.“
Kdyby někdo chtěl také pomoci, kam se má obrátit?
„Naše pomoc má hned několik podob. Samostatné České velkopřevorství Řádu maltézských rytířů vedle mnoha svých aktivit pořádá každoroční pouť do Lurd pro nemocné poutníky (www.lurdy.eu) a naši účast na tomto Malta campu. Dále pomáhá hlavně skrze svoji charitativní společnost Maltézskou pomoc, o.p.s. - ta zajišťuje programy hlavně pro seniory a lidi s postižením, děti. Pomáhá také při živelných katastrofách. Více informací najdete na www.maltezskapomoc.cz“
A na závěr - vzpomenete si na nějaký pěkný moment, něco, co se vám vrylo do paměti z tohoto týdne...
"Zážitků, které se mi vryly do paměti, je velké množství. Je ale moment, který mě velmi dojal a zároveň povzbudil do další práce.
Je to poděkování a vděčnost jedné klientky, jejíž osud je tak strašný, že člověku přebíhá mráz po zádech. Kvůli děsivému zacházení svých rodičů je dnes na vozíku a žije sama v ústavu. Celý ten týden v Itálii zažívala neuvěřitelnou radost, měla úsměv na tváři, byla spokojená a i přes velké psychické problémy byla velmi vyrovnaná. Její vděk se nedá popsat slovy. A nebyla sama. Pro nás všechny to je neuvěřitelná odměna!
Celá akce je naprosto jedinečná a úžasná. Všichni, kteří se jí účastní, jsou každoročně nadšení a nejednomu z nás alespoň trochu změnila život. Hosté poznají nové možnosti, přátele, rozšíří si obzory. Je zajímavé pozorovat posun, který za ten týden zaznamenají. Dobrovolníci poznají nový rozměr pomoci - celá akce je velmi dynamická a program úzce propletený - duchovní program, výlety, workshopy, party, diskotéky, koupání, exkurze, debaty.. Je to jako Babylón, kde ale vládnou jasná pravidla. Bohužel se po návratu domů musíme všichni vyrovnávat s tvrdým dopadem do reality. Spousta z nás výrazně přehodnotila žebříček hodnot.“
Za rozhovor poděkovala Jana Gruberová.
odeslat článek
vytisknout článek
