Drazí bratři a sestry,
V každé době zasvěcovali muži i ženy svůj život Bohu jako mniši a mnišky, zakládali svoje komunity v místech obzvláště krásných na polích, návrších, v horách, na břehu jezer či moře, nebo i na malých ostrovech. Tato místa v sobě spojují dva prvky, jež jsou pro kontemplativní život velmi důležité: krásu stvoření, která odkazuje ke kráse Stvořitelově, a ticho, zaručené odlehlostí od měst a rušných cest. Ticho je podmínka prostředí, které má usnadňovat usebrání, naslouchání Bohu, meditaci. Již samotné okoušení ticha, kdy se takříkajíc necháme „naplnit“ tichem, nás naladí k modlitbě. Velký prorok Eliáš byl na hoře Oreb, tedy Sinaj, svědkem větrné bouře, po níž následovalo zemětřesení a nakonec ohnivé blesky. Avšak nenašel v nich Boží hlas. Ten rozpoznal naopak v šumu jemného vánku (srov. 1
Král 19,11-13). Bůh mluví potichu, ale je třeba mu umět naslouchat. Kláštery jsou proto oázami, v nichž Bůh promlouvá k lidstvu, a jejichž součástí je také klášterní dvůr, symbolické místo, jež je prostorem uzavřeným, ale zároveň otevřeným směrem k nebi.
Zítra, drazí přátelé, si připomeneme svatou Kláru z Assisi. Rád bych se proto zmínil o jedné z těchto duchovních „oáz“, které jsou obzvláště drahé františkánské rodině a všem křesťanům: malý konvent svatého Damiána, jenž se nachází těsně pod městem Assisi, uprostřed olivové zahrady, která se svažuje směrem Panně Marii Andělské. U tohoto kostelíka, který svatý František opravil po hned po svojí konverzi, založily Klára a její první družky svoji komunitu, žily modlitbou a drobnými pracemi. Nazývaly se „Chudé sestry“ a jejich „životní forma“ byla stejná jako u Menších bratří: „Zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista“ (Řehole sv. Kláry, I, 2), pečovat o jednotu vzájemné lásky (srov. ivi, X,7) a dbát zejména na chudobu a pokoru, jakou žil Ježíš a jeho nejsvětější Matka (srov. ivi, XII, 13).
Ticho a krása míst, ve kterých žije mnišská komunita – krása prostá a strohá – představují jakýsi odlesk duchovní harmonie, kterou se tato komunita snaží uskutečňovat. Svět je poset těmito oázami ducha, z nichž některé jsou velmi starobylé, zvláště v Evropě, jiné jsou teprve nedávné a jiné byly zrekonstruovány novými komunitami. Díváme-li se na věc duchovní optikou, pak tato stanoviště ducha tvoří jakousi nosnou strukturu světa! A není náhodou, že mnozí lidé, zvláště v době dovolené, navštěvují tato místa a na pár dnů se v nich zastaví. Také duše, díky Bohu, má své nároky!
Připomeňme si tedy svatou Kláru. Ale vzpomeňme také na další postavy svatých, které nám ukazují smysl obrácení našeho zraku k „nebeským věcem“, jako svatá Edith Stein, Terezie Benedikta od Kříže, karmelitánka a spolupatronka Evropy, kterou jsme si připomněli včera. Dnes, 10. srpna, na svatého Vavřince, jáhna a mučedníka, nemůžeme opomenout blahopřát zejména Římanům, kteří jej odedávna ctí jako jednoho ze svých patronů. A nakonec obraťme své zraky k Panně Marii, aby nás učila milovat ticho a modlitbu.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
