Rádio Vaticana

Věrnost Mám jednu docela blízkou přítelkyni. Je už pár let vdaná, má několik dětí. Manželství jí a jejímu muži před očima den po dni krachuje atrvá to již docela dlouho. Někdy je ten jeden konkrétní den v takovém vztahu s mužem, který ji udělal ze života doslova peklo, až k nepřežití. Tato moje přítelkyně hledala a stále hledá pomoc. Radu, povzbuzení, podporu. Protože je katolička, obrací se samozřejmě v prvé řadě na blízké ve farnosti, v církvi, na své přátele, kteří jsou také Kristovými přáteli. Hledá kromě těch nadpřirozených i obyčejné lidské zdroje, které ji pomohou vydržet.

A tady to začíná skřípat. Když jsme začaly více hledat pomoc a povzbuzení spolu, potkaly jsme nečekaně místo lidí pobízejících k statečnosti nemalý zástup kapitulantů. Mé přítelkyni se dostávalo určitě dobře míněných rad, ale všechny směřovaly k jedinému: vzdej to. Vždyť máš milion dobrých a dokonce i morálně ospravedlnitelných důvodů odejít z takového manželství, máš tolik trápení, které po Tobě přece nikdo, ani Kristus nemůže chtít. To se nedá vydržet. Skonči to. Toto po Tobě Pán Bůh nechce, jistě, to vím! Jen jako sem tam malinká jiskřička se potkal někdo, kdo řekl: ano, to je těžký kříž. To jen ten Tvůj těžký kříž. Pomohu Ti ho nést. Ne odložit.

Začátek školního roku je v mnohém podobný začátku roku kalendářního. Těm, kteří jsou školou povinní nebo mají školou povinné své blízké - především tedy své děti a dospívající studenty, a také pedagogům, přináší řadu nevyhnutelných, zejména praktických a organizačních změn a - přiznejme to - i nepohodlí. Po v jistém ohledu tlumenějším období prázdnin, se znovu zajíždí řád a my mu musíme být věrni. Ať chceme nebo ne, musíme jej respektovat, protože bez něj nelze dobře uskutečnit dílo svěřené deseti školním měsícům. Ze svých studentských let si velmi dobře vybavuji jeden citát sv. Augustina: Zachovej řád a řád zachová tebe. Často si jej opakuji. Dimenze začátku školního roku se samozřejmě vůbec nedá srovnávat s křížem mé přítelkyně a už vůbec ne s opravdovými těžkostmi života. Jsou to jen zářijové maličkosti, které vyžadují vskutku jen symbolický sebezápor, pokud si takové označení odhodlání dělat, co dělat mám v této souvislosti vůbec zaslouží. Ale jsou to první krůčky - učíme je naše děti, osvojují si je dospívající a vybavují se tak správnými návyky do života dospělého člověka, kterého si jeho vlastní a přesto stále Kristův kříž najde. Lidé, kteří respektují řád, nemají svůj uspořádaný život zadarmo. Chtělo by se nám často říci: tento člověk je lépe disponován k vyhýbání se chaosu, nahodilosti, stresu. Je pro něj snadné dodržovat jisté rituály, a v rutině je šťastný. Jistě, povaha každého z nás má jiné vlohy. No - ale nezapírejme před sebou, že každému z nás se čas od času chce bouřit. Někdy vyjet ze železných osvědčených kolejí. Tak rádi bychom někdy zkusili život bez toho nebo jiného závazku, tolikrát si řekneme kdyby...

Jak to bylo s Pannou Marií? Když přišlo fiat, podepsala vlastně prázdný list. Nic na něm neviděla, nic nevěděla. Jen věřila, že to ano je správné a dovede jí tam, kde ji Pán povolal. Tuto neochvějnou jistotu umíme v dobře disponovaném srdci přece většinou taky poznat. A tak i moje přítelkyně ví, že její rodina, i když je poznamenána hluboce nešťastným manželstvím, je cesta, na kterou byla povolána. Také podepsala list, kde jí nebylo přislíbeno víc než jen Boží přání připoutat si ji a její rodinu k sobě.

Věrnost. Ano, to je to slovo, které přináší člověku ubezpečení, že jde dobrou cestou. Věrnost vždy, za všech okolností. Až hrdinská vytrvalost. Už v encyklice Jana Pavla II. dostala přední místo: "Ve jménu pokroku a novosti jsou hodnoty jako věrnost, oběť a čistota považovány za něco, co se přežilo, píše papež, a přece mnohé křesťanské snoubenky a matky jimi vynikaly a dosud vynikají. Díky vám, hrdinné matky, za vaši nepřemožitelnou lásku! Díky za oběť vašeho života ... "

Dát všanc celý svůj život? I když z toho kouká jen člověčí bolest, utrpení, pramálo okamžiků štěstí, když, lidskýma očima viděný, nestojí za nic? Tolik nabídek okolo, tolik, třeba i formálně správných možností, jak z toho ven a zkusit to znovu, opakovat začátek a pokoušet se tentokrát se nesplést, nezklamat. Rozum říká: nedělej hrdinu, nemáš na to. Skonči to, však nikdo se na tebe nesmí a nebude zlobit.

Díky za oběť Vašeho života, řekl papež! V tom spatřujeme klíč k naději. I když každý v těžkostech prožitý den nás pohlcuje, dá se říci stravuje, pořád je to den Boží a naše práce na Pánově vinici. Není divu, že bez správného pohledu na nabídnuté milosti se budeme polozhroucení půl dne litovat, jak je toho na nás naloženo mnoho a druhou půlku dne přemýšlet, jak tomu Božímu dni efektivně uniknout. Do takového denního "řádu" se rozhodně nevejde nejen nechápavý, třeba i zlostný manžel, ale ani žádný svatý.

Měli bychom doprovázet naše trpící blízké, pomáhat jim, ale šetřit pobídkami k dezerci. Celý svět obdivuje hrdiny. Stačí vyhraný hokejový zápas a gólmen je obdivován všemi společenskými vrstvami. Obdivují nejen ten důležitý, krátký, ale významný okamžik úspěšné trefy, ale i to, co je zatím: hodiny tréninku, sebezapírání pro získání sportovní kondice, odříkání - den po dni. Těm tu náročnou cestu obvykle nerozmlouváme. Když vidíme těžce nemocného šéfa velké nadnárodní korporace, jak i v bolestech a posledních fázích boje s vážnou nemocí předává dál své zkušenosti, obdivujeme ho. Když vidíme, jak se nějaká herečka popere s náročnou rolí a co všechno pro ni zakusí, má naše uznání. Když pozorujeme politika, který i přes nepřízeň doby prosazuje dobro a dbá na obnovu lidské důstojnosti tváří v tvář diktátu ekonomické prosperity, zakouší naše srdce velkou radost. Svět čeká na heroická svědectví. Ten dnešní mediální svět je navíc ve výhodě - můžeme ty svědky víry lépe vidět. Jak že to říkal Exupéry ve své Citadele? "Nebudete je přecpávat prázdnými formulkami, nýbrž obrazy, které jsou nositeli struktur. Nebudete je sytit především mrtvými znalostmi. Ale ukazovat jim styl, aby mohli věci uchopit. ...silní se rodí pouze z věrnosti. A není možné být věrný na jedné straně a na druhé ne. Věrný člověk je věrný vždycky."

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"