Drazí bratři a sestry,
dnešní liturgií začíná četba dopisu svatého Pavla Filipanům - členům komunity, kterou apoštol sám založil v městě Filipy, důležité římské kolonii v Makedonii v dnešním severním Řecku. Pavel Filipy navštívil při své druhé apoštolské cestě, při níž prošel pobřežím Anatolie a přeplavil se přes Egejské moře. Evangelium se tehdy poprvé dostalo do Evropy – nacházíme se asi v padesátém roce, tedy zhruba dvacet let po Ježíšově smrti a vzkříšení.
Dopis Filipanům nicméně již obsahuje kristologický hymnus, jenž je dokonalou syntézou Božího tajemství – jeho Vtělení,
kenoze, čili pokoření až ke smrti na kříži, a jeho oslavení. Totéž tajemství se sjednocuje s životem svatého Pavla, který dopis píše ve vězení při čekání na rozsudek, udělující život či smrt. Apoštol tvrdí: „Vždyť pro mne život je Kristus a smrt ziskem“ (
Flp 1,21). Tento nový smysl života a lidské existence spočívá ve společenství s živým Ježíšem Kristem – nikoliv pouze s historickou osobností, moudrým učitelem, nebo náboženským vůdcem, nýbrž s člověkem, v němž přebývá Bůh. Jeho smrt a vzkříšení je radostnou zvěstí, která se šíří z Jeruzaléma a je určena všem lidem a
všem národům, aby zvnitřku proměnila všechny kultury a otevřela je pro zásadní pravdu : Bůh je láska, stal se člověkem v Ježíši a svou obětí vykoupil lidstvo z otroctví zla a daroval mu spolehlivou naději.
Svatý Pavel v sobě slučoval tři světy – židovský, řecký a římský. Není náhodou, že jej Bůh pověřil posláním, aby přinesl evangelium z Malé Asie do Řecka a poté do Říma, a položil tak základy mostu, který křesťanství rozšířil až do nejzazších částí země. Dnešní epocha je časem nové evangelizace. Otevírají se široké obzory pro hlásání evangelia, zatímco oblasti se starými křesťanskými tradicemi jsou povolány ke znovuodhalení krásy víry. Toto poslání je svěřeno mužům a ženám, kteří spolu se sv. Pavlem mohou říci:“Pro mne je život Kristus“. Jednotlivci, rodiny i společenství, kteří souhlasí s prací na Pánově vinici, podle evangelijního podobenství této neděle (viz Mt 20,1-16). Pokorní a velkorysí dělníci, kteří nežádají jinou odměnu než účast na poslání Ježíše a jeho církve. „Avšak kdybych tady žil dál“, píše sv. Pavel, „mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit“ (Flp 1,22) – zda plnou jednotu s Kristem po smrti, nebo službu jeho mystickému tělu na zemi.
Drazí přátelé, evangelium změnilo svět a stále ho dosud mění jako řeka, která zaplavuje nedozírné pole. Obraťme se v modlitbě k Panně Marii, aby v církvi dozrála kněžská, řeholní i laická povolání ve službě nové evangelizaci.
Přeložila Jana Gruberová
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
