Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

23.9.2011 

Nechce se mi, proto půjdu!

Homilie ke 26. neděli v mezidobí

Richard Čemus

V hagiografické literatuře se vyskytují dva tipy životopisů svatých. Ten první líčí světce, kteří z Boží milosti jimi byli od narození, či dokonce už před narozením. O ruském mnichu Sergii Radonežském legenda vypráví, že třikrát radostně poskočil v lůně matky, když při byzantské liturgii zaznělo trishagion (třikrát svatý). Po narození pak důsledně odmítal sát z matčina prsu ve středu a v pátek, ve východní tradici dny půstu. Boris a Gleb, synové sv. Vladimíra, utrpěli násilnou smrt, když byli prakticky ještě děti. A i Západ má světce, kteří prožili celý svůj – byť jen krátký – život bez hříchu. Patří k nim Terezie z Lisieux, Dominik Savio, Jan Berchmans či Alois Gonzaga nebo Gabriel dell’Addolorata.

Druhý hagiografický tip líčí velké hříšníky, kteří se obrátili až v dospělém věku, pak ale dosáhli vysokého stupně svatosti. Nejznámější je snad sv. Augustin, který své hledání a proměnu popisuje v autobiografickém spise Confessiones (Vyznání). A patří sem i zakladatel Tovaryšstva Ježíšova sv. Ignác z Loyoly a z nových svatých zejména Charles de Foucault, světák ze kterého se stal svatý poustevník.

U východních Slovanů lze pozorovat od prvopočátku jistou zálibu v druhém tipu. Nestorova kronika barvitě líčí nemravný život velkoknížete Vladimíra před obrácením, aby o to sugestivněji vylíčila radikální proměnu přijetím křtu, která dovedla Vladimíra k takové svatosti, že si vysloužil titul rovný apoštolům. Těžko zkoumat historickou realitu, ale teologický záměr je tu jasný: oslavit moc Boží milosti, která působí divy. Zcela v této starověké tradici mluví soudobý ruský teolog Sergej Bulgakov o „vtržení milosti do tohoto hříšného světa“. Krásně to vyjadřuje teskná ruská píseň Dvěnádcať razbojnikov, která líčí zpustlý život zbojníka, který zasažen Boží milostí se obrátil, dal se na pokání jako mnich a nyní vypráví svůj příběh. Svatost je tedy zázrak Boží v člověku.

Zázrak Boží! Možná je dobré si to připomenout, abychom se vyhnuli omylu, považovat svatost toliko za výsledek lidského snažení. Jistě, bez spolupráce lidské svobody s Boží milostí to nejde. Nicméně svatost je vždy dar, neboť dává podíl na svatosti Boha, který jediný je Svatý. A tato svatost Boží, kterou je Duch svatý, proniká postupně do života člověka. Někdy silně jak uragán, jindy pozvolna, jemně a tiše – vždy však naprosto nevysvětlitelně, neodvoditelně a svobodně. Bůh má čas a trpělivost čekat. Síla Boží milosti je natolik veliká, že by mohla všechny donutit nehřešit, konat vůli Boží a být „hodní“. Znamenalo by to však jakýsi posvátný totalitarismus, kde by všichni nemohli, než zachovávat Boží zákon. Nebyl by pak ale svět lepší?

Zřejmě si farizeové, velekněží a starší lidu něco takového mysleli, byli to přece oni kdo udávali tón ve věcech víry jako správné aplikaci Zákona. Ježíšova svoboda, se kterou v chrámě hlásal je dráždila, nabourávala jejich představy o pořádku. Nebyla to touha přiblížit se Kristově osobě, co je k Němu přivádělo, leč snaha mít vše pod kontrolou. Ne náhodou právě jim Pán položí otázku: „Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: ,Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ On odpověděl: ‚Mně se nechce!‘ Ale potom toho litoval a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane!‘ Ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Odpověděli mu: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.“ (Mt 21,28-32) Vyvstává otázka, proč Ten, o Němž žalmista říká: „nalomenou třtinu nedolomí“ (srov. Iz 42, 3) volí tak silná slova na adresu takzvané elity izraelského lidu?

Ježíš staví proti sobě dvě „mentality“. Na jednu stranu ty, kteří jsou bezúhonní, „spravedliví“, jsou to však oni, kdo pro svoji dvojakost a snahu taktizovat nejsou schopni opravdově uvěřit a kát se. Na stranu druhou pak ty, o kterých už všichni ostatní „ví své“, tedy lidé nacházející se na okraji společnosti… a tito uvěří! Slova „celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království“ jsou jasnou výzvou nám všem k vlastní zodpovědnosti. Už u proroka Ezechiela (18,25-28) čteme varovná a zároveň povzbudivá slova: „Toto praví Hospodin: „Říkáte: ‚Pán nejedná správně!‘ Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíše vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil se od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.“

Rozbor postojů obou bratrů v evangeliu je lahůdkou pro psychology. Nás však zajímá duchovní stránka věci. Bůh od nás nevyžaduje slepou poslušnost, nechce abychom se stali mechanickými vykonavateli jeho rozkazů bez možnosti reflexe nad tím, jestli to, co děláme, vlastně vůbec chceme. Svatý Ignác sice takovou poslušnost od členů svého řádu vyžaduje, předpokládá ovšem duchovní zralost toho, kdo se pro ní svobodně rozhodne. Ví, že ji může žádat od sv. Františka Xaverského, se kterým jej vázalo hluboké přátelství. A snad právě proto, neboť kde chybí vztah vzájemné lásky, tam poslušnost degeneruje na vojenský dril. Každý lidský čin, aby byl skutečně lidským ve své ontologické podstatě, musí být vědomý a svobodný. Bůh je Otec, a skutečně milující otec snese, aby mu syn protiřečil. Jen nerozumní rodiče si udělají raději všechno sami, protože bez diskusí, domluv a přesvědčování je to jednodušší a rychlejší. Moudrý rodič jakožto dobrý pedagog se snaží motivovat, a to osobním vztahem podle vzoru Krista: Ne co mám dělat, ale: pro koho?

Takovým pedagogem byl apoštol národů Pavel, když Filipanům otcovsky domlouvá: „Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.“ (Flp 2,1-11)

Jednomyslnost – to není nabádání k uniformitě, ale snaha o společné dobro. Pokora zde není míněna jako sebepodceňování, ale ochota ke službě. V tom je vrcholným příkladem sám Kristus, a proto Pavel zakončuje chvalozpěvem o Jeho ponížení z lásky k lidem, v jejich prospěch: „Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.“

Být poslušný „až k smrti na kříži“ je vrcholným aktem poslušnosti a zároveň svobody, předpokládající vztah bezmezné důvěry a lásky mezi Otcem a Synem. Když Petr v entusiasmu prohlásí „svůj život za Tebe dám“ (srov. Jan 13, 37) Ježíš ho schladí předpovědí “... ještě této noci... mě zapřeš“. I nám klade Kristus na srdce „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království Božího, ale ten kdo plní vůli mého nebeského Otce“ (srov. Mt 7,31). Je to pozvání k růstu v konkrétnosti a svobodě. Říct „ano Otče“ a skutečně jít, je možné jenom v plné míře Kristovy zralosti. Na cestě k ní je už velkým vítězstvím říci: „Nechce se mi, přesto půjdu. Snad se pak probojuji jako sv. Ignác k agere contra, tedy ke svobodě učinit pravý opak toho, než co se mi vlastně chce: nechce se mi, proto půjdu. Ale to není pouhý cvik vůle! Jde to opravdu jen tehdy, když vím pro koho.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, – nepřestávám v tebe důvěřovat. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, – pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě (Žl 25).

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti