Perspektivy světové ekonomiky před a po encyklice
Caritas in veritate byly tématem přednášky prof. Gotti Tedeschiho, předsedy Institutu pro náboženská díla (IOR), který v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas shrnul hlavní myšlenky:
„Člověk musí znovu nabýt smyslu pro osobní odpovědnost a naučit se používat prostředky tak, aby měly smysl. To je jedno z mnoha ponaučení této mimořádné encykliky. V nastalém nihilistickém zmatku posledních let byla prostředkům přiznána morální autonomie, takže se z nich staly cíle namísto nástrojů. Člověk už je nedokáže ovládat, nemá znalosti, ani zralost, aby spravoval tak sofistikované prostředky. Netýká se to jenom takzvaného „finančnictví“, ale děje se tak ve všech vědních oborech.“
Původ krize spatřujete v demografické stagnaci západního světa, tedy v situaci narůstání spotřeby a zároveň stárnutí populace a z toho vyplývající zvyšování výdajů a daní, které vedly k zadlužení. Existuje také morální příčina krize?
„Bezpochyby. Papež si okamžitě povšimnul, že příčinou této krize je vytrácející se podstata lidství, tedy lidské důstojnosti. Co jiného může nastat, když nihilismus člověku tvrdí, že je inteligentní živočich, který potřebuje jenom materiální uspokojení? Vede to k anulaci jeho vlastní důstojnosti! Člověk se posledních 20, 30 let konzumně uspokojoval, hověl si v irelevantní a nesmyslné formě konzumismu a zapomíná, že lidská bytost není jenom tělo, nýbrž tělo a duše. Nasycení člověka se neuskutečňuje pouze materiálním pokrmem, ale také duchovním a intelektuálním. Povšimněme si kvalit církevního magisteria… učí člověka spoustě věcem a člověk nenaslouchá…“
Byly tyto postřehy realizovány jednáním mezinárodního společenství například při poskytnutí pomoci Řecku anebo při záchraně bank?
„Ne. Nebyly, protože kdo tyto úvahy neprohloubí, spokojí se s tím, že si řekne: »Je zapotřebí zavést etiku do podnikání a do ekonomických aktivit, etiku do politiky« Když se však někdo zeptá »Co je to etika a co znamená uvést ji praxe?«, už se mu nedostane odpovědi. Člověk nechce slyšet, že musí jednat podle směrnic morální povahy a jako relativista se okamžitě ptá: »ale jaká morálka? Kdo rozhoduje o tom, co je morálka?« V důsledku toho člověk odbourává myšlenkový proces, který mu umožňuje tvrdit: »Toto je dobré, toto je zlé.«“
Řekl jste, že zadlužení států lze překonat jedině ekonomickým růstem a v případě Itálie masovou investicí do malých a středních podnikatelských aktivit. Existuje nějaký křesťanský způsob, jak vyjít z krize?
„Střídmost.“
Říká prof. Ettore Gotti Tedeschi.
Přeložil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
