Drazí bratři a sestry,
Dnes spolu s církví začínáme nový liturgický rok. Je to nová etapa víry, kterou prožíváme v křesťanských společenstvích, ale také jako vždy i v dějinách světa, abychom je otevřeli pro tajemství Boha, ke spáse, která přichází z jeho lásky. Liturgický rok začíná adventní dobou, krásným časem, který v srdcích vzbuzuje očekávání Kristova návratu i památku jeho prvního příchodu, kdy ze sebe sňal božskou slávu, aby na sebe vzal smrtelné tělo.
„Bděte!“ – vyzývá v dnešním evangeliu Ježíš nejenom svoje učedníky, ale všechny: „Bděte!“ (Mk 13,37). Je to blahodárná výzva, která nám připomíná, že život nemá jenom pozemskou dimenzi, ale směřuje „vzhůru“ jako rostlina, která klíčí v zemi a otevírá se k nebi. Myslící rostlina, člověk, obdařený svobodou a odpovědností, takže každý z nás bude povolán vydat počet z toho, jak žil, jak využil svoje schopnosti, zda si je nechával pro sebe anebo je nechal, aby nesly plody také k dobru bližních.
Rovněž Izaiáš, prorok Adventu, nám dnes v upřímné modlitbě adresované Bohu jménem lidu umožňuje se zamyslet. Uznává nedostatky svého lidu a praví: „Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas“ (Iz 64,6). Tento popis nás nemůže neoslovit. Jakoby odrážel určitá panoramata postmoderního světa: města, ve kterých je život anonymní a horizontální, kde jakoby chyběl Bůh a člověk se jevil jako jediný pán, jenž je tvůrcem a režisérem všeho: konstrukce, práce, ekonomie, doprava, vědy a technika – všechno jakoby záviselo jenom na člověku. A někdy se v tomto zdánlivě dokonalém světě, v přírodě či ve společnosti, stávají otřesné věci, takže se domníváme, že Bůh odešel a že nás takříkajíc ponechal sobě samotným.
Ve skutečnosti však pravým „pánem“ světa není člověk, nýbrž Bůh. Evangelium říká: „Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte“ (Mk 13,35-36). Doba Adventu nám to každoročně připomíná, aby náš život nacházel správnou orientaci, směrem k Boží tváři. Tváři nikoli „pána“, ale Otce a Přítele. Spolu s Pannou Marií, která nás vede adventní cestou, osvojme si prorokova slova: „Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme – ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!“ (Iz 64,7).
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
