Kongregace pro nauku víry ustanovila od 1. ledna personální ordinariát pro ty anglikány Spojených států, kteří chtějí vstoupit do plného společenství s katolickou církví. Jak jsme už referovali, Benedikt XVI. jmenoval do čela ordinariátu P. Jeffreyho Steensona, uznávaného patrologa a otce tří dětí, který přestoupil do katolické církve už v roce 2007 v době, kdy byl biskupem episkopální církve. Svátost kněžství v katolické církvi přijal o dva roky později. Základní ideou ordinariátu je jednota s Petrem a Apoštoly, říká P. Steenson v rozhovoru pro náš rozhlas:

„Myslím, že v anglikanismu byla vždy hluboce zakořeněná touha po jednotě v katolicismu. Je to v naší DNA, protože jsme z katolické církve vyšli! Napadá mě srovnání s instinktem tažných ptáků: tažní ptáci se vracejí domů. A ve skutečnosti právě to je srdcem a duší ordinariátu. Je to totéž, co najdeme také v Lumen gentium, v apoštolské konstituci o církvi, kde se mluví o vnitřní dynamice, která směřuje ke katolické jednotě a která existuje v jiných křesťanských tradicích. Právě tato vnitřní síla nás přivádí „domů“, do Říma. Podle mě je v základu ordinariátu touha po jednotě s Petrem a s Apoštoly, s jeho nástupci a s těmi, kdo jsou shromážděni kolem něho. Mám rád výrok Sv. Ireneje z Lyonu, který zdůrazňuje jako nezbytné, aby všechny církve byly v jednotě s touto Církví, s Církví římskou, právě pro její apoštolské kořeny. Je to Církev postavená na Petru a Pavlu, tak to vnímáme a to je náš cíl. Chceme vstoupit do plnosti života katolické církve s radostí v srdci!“

Co je to vlastně personální ordinariát?

„Snažíme se nějak vyrovnat s technickým jazykem kanonického práva, který není pro většinu z nás obvyklý. Idea ordinariátu, jako specifické struktury, se nabízela, protože už existuje ve vojenské prostředí – vojenský ordinariát. Je to struktura, v jejímž rámci slouží vojenští kaplani bez ohledu na územní uspořádání a hranice. Odtud tedy inspirace, kterou Svatý stolec využil při ustanovení našeho ordinariátu. Říká se mu „personální“, protože má sdružovat osoby, které mají jinou liturgickou a církevní kulturu než diecéze, která spravuje vždy určité území. Když tedy říkáme „personální“, odkazujeme ke určité skupině lidí, kteří vyšli z anglikánské tradice, zatímco výraz „ordinariát“ naznačuje, že jde o podobnou právní strukturu jako je diecéze.“

Vy jste byl povolán do čela tohoto ordinariátu. Rozdíl mezi vámi a například vojenským ordinářem spočívá v tom, že nejste biskupem...

„To je pravda. Byl jsem vysvěcen v katolické církvi s pastorační klauzulí, protože jsem ženatý kněz. Jako takový nemohu přijmout biskupské svěcení, vzhledem k prastarým tradicím této církve. Lidé mi ale říkají, že v podstatě je to takhle lepší: mám všechny povinnosti biskupů, ne jejich pocty... Mám ale za to, že se ode mě očekává především péče o duše, starost o kněze, kteří budou inkardinováni do ordinariátu, stejně jako o věřící laiky, kteří budou jeho členy. V praxi se tedy veškerá odpovědnost biskupa sejde v práci a v rukou ordináře.“

Pro vatikánský rozhlas hovořil P. Jeoffrey Steenson, představený personálního ordinariátu anglikány, kteří se vrací k jednotě s Římem, ve Spojených státech.

Přeložila Johana Bronková