Tichý, modlící se a sloužící středobod sourozenců Ratzingerových - tak na první pohled působí starší sestra obou významných bratří, načrtává portrét málo známé Marie Ratzingerové německý historik a publicista Michael Hesemann. Zdá se, jako by zůstávala ve stínu dvou skutečných géniů, světově proslulého sbormistra a největšího teologa německého jazyka. Při bližším prozkoumání se však setkáváme se ženou, která si vědomě zvolila svou vlastní cestu. Byla skromná, obětavá, avšak též sebejistá a zvídavá. V tom se ostatně příliš nelišila od své matky, která dlouho žila samostatně v Salcburku, Mnichově a Hanau, byla výdělečně činná a provdala se na svou dobu nezvykle pozdě – až ve 36 letech. Rodinné fotografie ukazují papežovu matku jako krásnou a hrdou ženu, která si dovedla poradit v každé situaci. Když oba její synové nastoupili do semináře a rodině nestačil otcův výdělek, neváhala si najít zaměstnání, aby finančně vypomohla.
Její nejstarší dcera Marie se narodila 7. prosince 1921 v Pleiskirchen; od mladšího Georga ji dělily více než dva roky (nar. 15.1.1924), zatímco nejmladší Joseph přišel na svět o pět a půl roku později (16.4.1927). Po základní škole v Marktlu a Tittmoningu toužila po dráze učitelky, avšak tento záměr opustila ze dvou důvodů. Musela by studium absolvovat v době nacismu a nepřímo tak sloužit jeho ideologii, což, stejně jako její bratři i otec, odmítla. Druhá příčina byla prozaická – seminární studia obou bratří zatížila již nemálo rodinný rozpočet. Marie tedy navštěvovala klášterní školu v Au am Inn, kde se učila vedení domácnosti, avšak rovněž účetnictví, těsnopisu a psaní na stroji. Po absolutoriu pracovala jako sekretářka v jednom traunsteinském obchodě a po válce jako sekretářka v mnichovské advokátní kanceláři. Když byl její bratr Joseph povolán jako profesor dogmatiky na bonnskou univerzitu, rozhodla se jej Marie následovat a kromě vedení domácnosti mu pomáhat i jako sekretářka, korektorka a asistentka.
Historik Michael Hesemann, který je spoluautorem knihy Georga Ratzingera „Můj bratr papež“
( Herbig, Mnichov 2011), se přitom domnívá, že tato nová role papežovu starší sestru lákala a naplňovala. Život v univerzitním městě a akademickém prostředí jí vynahradil její vlastní neumožněné vzdělání. Existuje mnoho fotografií, při nichž sedí v první řadě, po boku svého bratra, na přednáškách a konferencích. Přepisovala a redigovala Ratzingerovy rukopisy, vyhledávala odkazy a prameny, přijímala univerzitní profesory i studenty. Se svým bratrem posléze odešla také do Mnichova a Říma – v Itálii s ním prožila devět let, až do své smrti.
Marie Ratzingerová čerpala svou životní sílu a odvahu z hluboké a žité víry, zdůrazňuje německý historik. Při vší intelektuálnosti nikdy neztratila své sepětí s venkovem a domovinou. Byla členkou třetího řádu sv. Františka, což jí umožnilo žít ve světě, avšak zároveň dostát svému vnitřnímu povolání k životu v modlitbě.
V postojích všech tří sourozenců Ratzingerových se v neobyčejné míře snoubí čistota srdce, skromnost, ochota ke službě a duchovní brilantnost. Stejně jako mladší Joseph také Marie se držela spíše v pozadí a neprodírala se kupředu. Jistě zde svou roli sehrál i příklad jejich otce, jehož chování jeho současníci nikdy neoznačovali za „panské“ či „povýšené“, ačkoliv mu k tomu jeho postavení četníka na malém městě mohlo skýtat leckterou příležitost. Od svědků víme, že otec dnešního papeže vystupoval – i při výkonu úřední moci – vždy zdvořile, korektně a skromně.
Marie Ratzingerová zemřela 2. listopadu 1991 v Řeznu, poté co o svátku Všech svatých navštívila hroby svých rodičů. Podlehla mozkovému krvácení v důsledku srdečního infarktu. Bylo jí necelých sedmdesát let. Smuteční oznámení formuloval její bratr Georg. Mimo jiné na něm stálo: „ Po 34 let sloužila svému bratru Josephovi na všech zastávkách jeho života v neúnavném odevzdání, v dobrotě a velké pokoře.“
Zpracováno na podkladě rozhovoru Michaela Hesemanna pro agenturu Kath.net, 11.1.2012
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
