„Co mám vlastně dělat?“ Ta otázka nebyla snad nikdy tak těžká jako dnes, ve svobodě a v rozmanitosti dříve netušených možností. Mnoho mladých se nedokáže vůbec rozhodnout. A není divu. Je-li mé jediné kriterium, jak si dobře vydělat, stačí mi „job“. Hledám-li však své životní povolání, musím se obrátit k tomu, kdo mne volá: k Bohu. Ten ovšem nedává návod ke kariéře, ale povolává ke službě. Povolání se stává posláním. To není pasivní sledování předem určené cesty, ale strhující spoluúčast na díle spásy-vykoupení. A nemusí se člověku vždy hned líbit. Biblické příběhy povolání jsou někdy dramatickým zápasem člověka s Bohem, ba útěkem před Ním.

Poutavým vyprávěním na toto téma, je Kniha Jonáš. Bůh Jonáše povolal, aby ho poslal hlásat pokání Ninivanům. Prorok prchá před Bohem a před jemu svěřeným ůkolem na moře, kde jej zastihne bouře. Zděšení námořníci hledají viníka losem. Ten padne na Jonáše a námořníci ho svrhnou do moře. Je spolknut velkou rybou a po třech dnech vyvržen na souš. Tentokrát Jonáš Božího hlasu uposlechne a vydá se do Ninive, aby tam hlásal Boží trest. Ninivané se obrátí a Bůh od trestu upustí. (srov. Jon 3,1-5.10)

Slyšet slovo Boží a jednat v jeho síle, je podstata spirituality Starého zákona. V Novém zákoně nabývá slovo Boží ještě větší sílu: je „živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho [člověka] myšlenky a úmysly,“ dosvědčuje sv. Pavel. (Žid 4,12) V Ježíši Kristu Bůh osloví člověka Slovem, které se stalo tělem. Kristus je vtělenou poslušností a může o sobě říci: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo.“ (Jan 4,34) V Ježíšově osobě se proto „naplnil čas“ a „přiblížilo se Boží království“. Setkání s Ním se stává neodvratnou výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu!“

Do tohoto kontextu zapadá povolání prvních učedníků, tak jak jej líčí Markovo evangelium: „Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním“ (Mk 1,14-20).

Bezprostřední odpověď prvních učedníků na Kristovo volání vyráží téměř dech. Někdo může ale namítnout: to se snad týkalo pouze apoštolů! A dnes se to týká pouze řeholních osob a kněží, se kterými téměř výlučně spojujeme pojem povolání. To je však omyl. Podle kardinála Špidlíka Bůh povolává každého člověka od věčnosti a svěřuje mu úkol, pro který jej stvořil. Člověk se tedy rodí s určitým posláním. Krok za krokem v něm pak odkrývá smysl svého bytí.

To první a hlavní povolání dostává člověk ve křtu a je to povolání ke sjednocení s Bohem. Jakou cestou jej dosáhne, je druhořadé. Hlavní je, aby kněz žil povolání kněze naplno, a otec rodiny žil povolání otce rodiny do důsledků. To vyžaduje vytknout si jasné priority a podřídit jim vše ostatní. Požadavek na ničem nelpět a srdcem se všeho vzdát sv. Pavel neadresuje pouze duchovnímu stavu, ale žádá to od všech pokřtěných – mužů a žen: „Říkám, (bratři a sestry), toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.“ (1 Kor 7,29-31)

Neznamená to jít na distanc od konkrétního života, ale nenechat se zotročit vlastními zájmy. Jde o svobodu dělat právě to, co v dané chvíli Bůh ode mne žádá. To je umění číst znamení času, mého času, který mi Stvořitel dal spolu s povoláním, abych jej mohl uskutečnit. Čas je krátký ne proto, že bychom věřili v pravdivost nejnovějších předpovědí konce světa, ale proto že setkání s Kristem v nás vzbuzuje naléhavost žít věrohodně evangelium – a to je poslání každého křesťana, každé křesťanky.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách.
Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj Spasitel.
(Žl 25)