Publicistika
|
Reportáže, reflexe, sloupky |
4.2.2012 |
 Pokoncilní kostely se často zpronevěřují nejen tradici, ale i koncilu
Paolo Portoghesi o sakrální architektuře naší doby
Johana Bronková  Pokoncilní sakrální architektura se z velké většiny zpronevěřila nejen tradici Církve, ale i koncilu samému, domnívá se Paolo Portoghesi, přední italský architekt a nestor postmoderny. Připomíná, že koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium jasně konstatuje, že nové formy mají organicky vyrůstat ze stávajících. Přesto si v posledních desetiletích téměř nikdo nedělal starosti s vůlí koncilu, tvrdí Portoghesi. V dějinách architektury spatřuje dvě konstanty, přítomné v sakrální architektuře od raněkřesťanských dob: perspektivní hloubku, vyjádřenou zpravidla podélným rozvrhem, která upomíná, že křesťan je na cestě ke spáse, a výrazný vertikální rozměr, odkazující k Bohu. Kostel je paradoxní stavbou, říká italský architekt s odkazem na sv. Augustina, nemá totiž své základy dole nýbrž nahoře. Je totiž domem Božím.
Od 60. let minulého století ovšem byla proti sobě stavěna představa chrámu duchovního a chrámu z kamene, ačkoliv v celé křesťanské tradici jde o pojetí komplementární. Zpochybněna byla dokonce sakrálnost kostela samého, postulovalo se křesťanství bez svatyně, abstrahující od toho, co je Eucharistie a reálná přítomnost Krista v této svátosti. Kostel ale byl má i zůstat domem Božím. „Považuji za věc zcela zásadní, aby ve velkém městě byla možnost otevřít bránu a pohledět k oné rozsvícné lampičce, která svědčí o Boží přítomnosti,“ říká italský architekt. Připomíná, že v řadě evropských jazyků sama etymologie slova kostel ukazuje na to, že je Božím domem. Pochází totiž z řeckého kyriakòn, které znamená: „to, co náleží Pánu“.
V Německu ovšem v pokoncilní sakrální architektuře převládá model zvaný communio, a tedy způsob uspořádání kostela, ve kterém lidé sedí proti sobě, jednota liturgického prostoru je rozbitá ve prospěch mnohosti úběžníků a kosmický rozměr liturgie se zcela vytrácí. Podle Portoghesiho je to v rozporu s vůlí koncilu. Na důkaz toho cituje otce koncilní konstituce o liturgii, jezuitu P. Josefa Jungmanna, který na vysvětlení orientace liturgie ustálené už v raněkřesťanské době napsal: „Kněží a lid věděli, že společně směřují k Bohu. Neuzavírali se v kruhu, nehleděli na sebe navzájem, nýbrž jako Boží lid na cestě se obraceli k východu, směřujíce ke Kristu, jenž jim vychází v ústrety.“ Díky tomu, jak připomíná Portoghesi, liturgie a sakrální architektura měla kosmický rozměr, který se v posledních desetiletích vytratil. Zastoupila ho jistá klerikalizace liturgie. V nové verzi se kněz stává centrálním bodem a hlavním hrdinou. Protiváhou k tomu měla být takzvaná aktivní účast a kreativita společenství připravujícího liturgii. Tak se ale stalo, že se Bůh dostal do druhého plánu a veškerá pozornost se soustředila na lidi, kteří při liturgii něco dělají. V těchto stopách jde také architektura nových kostelů.
Podle Protoghesiho přišel čas věci vyjasnit a učinit přítrž zmatkům. Architektura kostelů má respektovat hloubku a vertikalitu, vlastní od pradávna křesťanským chrámům. Kostel není místem k relaxaci či přátelským sešlostem. Vcházíme do něj, abychom se přiblížili k Bohu. Architektura chrámu má tedy připomínat tento rozměr - setkání s Bohem, vysvětluje Paolo Portoghesi. Zároveň každý jednotlivý kostel je částí univerzální církve a toto tíhnutí k univerzalitě by mělo být v architektuře tematizováno, dodává.
Patrně neslavnějšího současného italského architekta oslovil u příležitosti jeho 80. narozenin měsíčník 30 Giorni. Paolo Portoghesi v rozhovoru vyprávěl také o své víře. Vyrostl v katolické rodině. Válečná léta prožil - jak říká – poněkud v izolaci, ponechán svým myšlenkám. Vzpoury a krize mládí mu pomohla projít velká křesťanská kulturu, zejména francouzská: Charles Péguy, Jaques Rivière, Georges Bernanos, ale také Pascal. Právě ti mu také pomohli v 80. letech k plnému návratu do Církve, s nímž přišel také intenzívní prožitek projektování a stavby kostelů. Jedním z jeho posledních projektů je kostel sv. Benedikta, navržený jako pocta papeži Benediktu XVI. u příležitosti 60. výročí kněžství. „Zároveň má jít o prosbu, aby sv. Benedikt chránil svoji Evropu v těchto těžkých časech,“ dodává Paolo Portoghesi.
Na obrázku je strop kostela Madonna della Pace v Terni navrženého P. Portoghesim
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
 odeslat článek  vytisknout článek
|
