Kardinálský purpur není v dnešním světě mrtvým symbolem. Každý den umírají křesťané za svou víru, podle statistik je jich 170 tisíc ročně.18. února Benedikt XVI. položí na bedra dvaadvaceti hierarchů tíži této krve. Od nynějška mají být věrní víře, Církvi a papeži jako mučedníci - až k prolití krve.

Je příznačné, že tuto věrnost žádá Benedikt XVI. především od svých nejbližších spolupracovníků. Mezi 22 novými kardinály, z nichž 18 je voličů (mladších 80 let), celá desítka pracuje v římské kurii. Podobně tomu bylo už na předchozí konzitoři. Málo je oproti tomu kardinálů z těch regionů, kde skutečně teče krev pro víru. Vyjímkou jsou biskupové z Indie a Hongkongu, ale vůbec není zastoupena Afrika, Latinská Amerika či Blízký východ. Ačkoli například z naposled jmenovaného regionu byl téměř jistým kandidátem na kardinálský biret nový patriarcha maronitů z Libanonu, Béchara Boutros Raï.

Dominance kurialistů mezi nominovanými vyvolala negativní reakce. Tím spíš, že jde zároveň o převahu italskou. Ačkoliv II. vatikánský koncil mluvil o internacionalizaci Vatikánu, Italové zůstávají nejvýraznější skupinou ve sboru kardinálů-voličů. Je jich 30, tedy čtvrtina eventuálního konkláve. Pro srovnání všech kardinálů z Asie je 9, z Afriky 11, ze Severní Ameriky 15 a z Latinské Ameriky, kde žije více než polovina světové katolické populace, pouhých 22. Z této sestavy je zřejmé, že kardinálský sbor nemá nic společného se standardy přijatými například v OSN. Početní převaha s sebou nenese právo zasednout v kardinálském kolegiu. Odkud se bere tak velké zastoupení Italů? Na jedné straně je jisté, že ve Vatikánu mohou počítat s určitými preferencemi. Příkladem mohou být metropolité Florencie a Janova, na které se nevztahovala nepsaná zásada, že papež nejmenuje kardinály v těch diecézích, jejichž bývalí biskupové jsou ještě kardinály voliči a byli kupříkladu povoláni k práci ve Vatikánu (jak se to naopak respektovalo např. v Toledu a Quebecu, bývalých arcidicecézích kardinálů Cañizarese a Ouelleta). Podobnou vyjímku dostali na současné konzistoři také metropolité Prahy a New Yorku. V obou těchto případech ale kardinálové-senioři dovrší osmdesátku za několik měsíců. Ona nepsaná zásada se ovšem netýká kuriálních kardinálů. Fakt, že bývalý prefekt některého z kongregací nedovršil 80 let, neblokuje postup jeho nástupce.

Otázka italského zastoupení v kardinálském kolegiu je do značné míry otázkou po výrazné italské přítomnosti na předních místech římské kurie. Jistě, historicky byli první kardinálové papežským poradním sborem z řad římských presbyterů, ale dnes, v době zkrácených vzdáleností, jdou logistické problémy stranou. Určitou roli jistě hraje snadnější aklimatizace ve Vatikánském prostředí a jazyk – italština je dnes v podstatě úředním jazykem Církve a úřední jazyk má v Itálii tak hlubokou a bohatou tradici, že s ním leckdy mají potíž i sami Italové.

Ostatně italská převaha v kardinálském sboru byla zachována i v nedávných dějinách Církve. Jak ukazují statistiky, nejochotněji zdobil purpurou své krajany a spolupracovníky Jan XXIII. Italové představovali 44% jeho kardinálských nominací, kurialisté celou polovinu. Naopak nejzdrženlivější v této věci byl Pius XII. (24 % Italové, 18% kurialisti). V kardinálských nominacích současného papeže jsou Italové zastoupeni 30% a kurialisté 41%. Tato statistika se ale bude ještě měnit při příští konzistoři, protože v nejbližších dvou letech žádný z římských kardinálů, s vyjímkou kard. Williama Levady z Kongregace pro nauku víry, nekončí ve svém úřadu.

Ke statistikám je třeba ještě dodat, že po této konzistoři budou kardinálové jmenovaní Benediktem XVI. tvořit většinu na případném konkláve. Kolegium elektorů (papežských voličů) bude mít 125 členů, tedy více než stanovuje norma, ale už v nejbližších měsících se jejich počet vrátí pod právem stanovený práh 120 kardinálů.

Na konzistoři nebudou ani tentokrát chybět čestné nominace, tedy připojení do kardinálského sboru s ohledem na mimořádné zásluhy po dovršení 80 let. Tentokrát jsou čtyři: rumunský biskup východního obřadu Lucian Mureşan a tři významní vědci. Dva z nich jsou řeholníci, poradci vatikánských úřadů a profesoři římských univerzit, maltský augustinán P. Prosper Grech a německý jezuita P. Karl Josef Becker. Posledním je jednadevadesátiletý Belgičan, P. Julien Ries, který se celý život věnoval náboženské antropologii.

Letošní konzistoř bude mít oproštěnější charakter než přechozí. Benedikt XVI. se rozhodl zjednodušit ceremonii spojením všech tří prvků vlastních kardinálské nominaci: předání biretu a prstenu a přidělení titulárního kostela. Konzistoř tedy bude mít slavnostní liturgický ráz, ale bez dvojznačností - aby snad někdo v kardinálském jmenování nehledal další svátost.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky