Nový portál Vatikánského rozhlasu

„Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev.“

Ctihodní bratři,
Drazí bratři a sestry!

Tato slova vstupního zpěvu nás uvedla do slavnostního a podmanivého obřadu řádné veřejné konzistoře, na níž budou kreováni noví kardinálové předáním biretu, prstenu a titulu. Těmito působivými slovy Ježíš ustanovil Petra pevným základem církve. Kvalitou tohoto základu je víra, neboť Šimon se stává Petrem – Skálou – protože vyznal svoji víru v Ježíše, Mesiáše a Syna Božího. V Kristově zvěsti je církev spojena s Petrem a Petr je učiněn základem církve, avšak tím, kdo buduje církev, je Kristus sám, Petr má být zvláštním prvkem této budovy. Má být tímto prvkem prostřednictvím věrnosti svému vyznání, proneseného u Cesareje Filipovy, v síle prohlášení: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“.

Ježíšova slova určená Petrovi dobře vystihují církevní charakter dnešní události. Noví kardinálové totiž přidělením titulárního kostela tohoto města či příměstské diecéze, budou se všemi důsledky začleněni do římské církve vedené Petrovým nástupcem, aby s ním úzce spolupracovali na řízení všeobecné církve. Tito drazí spolubratři, kteří se za okamžik stanou součástí kardinálského kolegia, budou novými a silnějšími svazky spojeni nejen s římským papežem, ale také s celým společenstvím věřících, kteří jsou rozptýleni po celém světě. Při plnění své zvláštní služby na podporu petrovského ministeria, budou noví kardinálové přizváni ke zvažování a hodnocení různých událostí, problémů a pastoračních kritérií, týkajících se poslání celé církve. V tomto delikátním poslání jim bude příkladem a pomocí ono svědectví víry, které vydal svým životem a smrtí kníže apoštolů, jenž z lásky ke Kristu dal sebe sama tou nejzazší obětí.

V tomto smyslu je také třeba chápat udělení purpurového biretu. Novým kardinálům je svěřena služba lásky: lásky k Bohu, lásky k jeho církvi, absolutní a bezpodmínečné lásky k bratřím až k prolití krve, bude-li to nezbytné, jak praví formule udělení biretu a naznačuje purpurová barva oděvu. Je po nich dále žádáno, aby sloužili církvi láskou a silou, jasností a moudrostí učitelů, energií a statečností pastýřů, věrností a odvahou mučedníků. Jde o to, aby byli eminentními služebníky církve, která má v Petrovi viditelný základ jednoty.

V přečteném úryvku evangelia se Ježíš prezentuje jako služebník, nabízí se jako vzor k napodobování a následování. Na pozadí třetí předpovědi utrpení, smrti a vzkříšení Syna člověka vystupuje jako příkrý kontrast scéna dvou Zebedeových synů, Jakuba a Jana, kteří se ještě ženou za snem o slávě po Ježíšově boku, a požádali ho: „Dej ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici“ (Mk 10,37). Ježíšova replika je pronikavá a klade jim nečekanou otázku: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji?“ (Mk 10,38). Narážka je jasná: kalich je kalichem utrpení, které Ježíš přijímá, aby uskutečnil Otcovu vůli. Služba Bohu a bratřím: sebedarování, taková je logika, kterou autentická víra vtiskuje a rozvíjí v našem každodenním životě a která není odrazem světského stylu moci a slávy.

Jakub a Jan svým požadavkem ukazují, že nechápou logiku života dosvědčovanou Ježíšem, onu logiku, která má – podle jejich Mistra – charakterizovat učedníka v jeho duchu i v jeho jednání. A tato pomýlená logika nepřebývá jenom v obou Zebedeových synech, protože, jak podotýká evangelista, nakazila také „ostatních deset“ apoštolů, kteří se „rozmrzeli na Jakuba a na Jana“ (v. 41). Rozmrzeli se, protože je nesnadné vstoupit do logiky evangelia a opustit logiku moci a slávy. Svatý Jan Zlatoústý říká, že všichni apoštolové byli ještě nedokonalí, jak ti dva, kteří chtěli být výše než oněch deset, tak ti ostatní, kteří jim záviděli (srov. Komentář Matouše, 65,4). A svatý Cyril Jeruzalémský v komentáři paralelních pasáží evangelia dodává: „Učedníci upadli do lidské slabosti a diskutovali mezi sebou, kdo bude hlavou a představeným ostatních… Stalo se to a bylo nám to předáno k našemu prospěchu… Co se přihodilo svatým apoštolům, může být pro nás podnětem k pokoře“ (Komentář Lukáše, 12,5). Tato epizoda dává Ježíšovi příležitost obrátit se ke všem učedníkům, „zavolat je k sobě“ a jakoby je semknout a vytvořit z nich a ze Sebe jediné a nedělitelné tělo, ukázat jim jaká cesta vede k opravdové slávě, Boží slávě: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech“ (Mk 10, 42-44).

Panování a služba, egoismus a altruismus, vlastnictví a dar, zájem a nezištnost: tyto logiky jsou v hlubokém rozporu a střetávají se v každé době a na každém místě. Není pochyb o cestě, kterou zvolil Ježíš. On se neomezuje na to, že ji tehdejším a dnešním učedníkům ukazuje, ale prožívá ji na svém těle, neboť vysvětluje: „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“ (v. 45). Tato slova osvěcují jedinečnou silou dnešní veřejnou konzistoř. Znějí v hloubi duše a představují pozvání a odkaz, sdělení a povzbuzení zvláště pro vás, drazí a ctihodní bratři, kteří budete připočteni do kardinálského kolegia. Podle biblické tradice je Syn člověka tím, kdo dostává moc a vládu od Boha (srov. Dan 7,13). Ježíš interpretuje svoje pozemské poslání tak, že nadřazuje nad postavu Syna člověka trpícího Služebníka, jak jej popisuje Izaiáš (srov. Iz 53,1-12). Moc a slávu dostává pouze jako „služebník“. A je služebníkem, neboť na sebe bere úděl bolesti a hříchu celého lidstva. Jeho služba se uskutečňuje v naprosté věrnosti a úplné odpovědnosti vůči lidem. Jeho svobodné přijetí násilné smrti se proto stává cenou za osvobození pro mnohé, stává se počátkem a základem vykoupení každého člověka a celého lidského rodu.

Drazí bratři, kteří budete připočteni do kardinálského kolegia! Kristovo naprosté darování sebe sama na kříži ať je pro vás principem, podnětem a silou víry, která se projevuje láskou. Vaše poslání v církvi a ve světě ať je stále a jedině „v Kristu“, odpovídá Jeho logice a nikoli logice světa, ať je osvěcováno vírou a oživováno láskou, která k nám proudí ze slavného Pánova kříže. Na prstenu, který vám za okamžik předám, jsou znázorněni svatí Petr a Pavel, a v jeho středu hvězda, která evokuje Pannu Marii. Nošením tohoto prstenu jste denně voláni připomínat si svědectví, které tito dva apoštolové vydali Kristu mučednickou smrtí zde v Římě a svou krví tak propůjčili plodnost církvi. Připomínka Panny Marie pro vás vždycky bude pozváním následovat tu, která měla pevnou víru a byla pokornou Pánovou služebnicí.

Závěrem této krátké úvahy bych rád srdečně pozdravil všechny přítomné a poděkoval vám, zejména oficiálním delegacím z různých zemí a představitelům četných diecézí. Noví kardinálové jsou svojí službou povoláni být věrni Kristu a řídit se jedině Jeho evangeliem. Drazí bratři a sestry, modlete se, aby v nich mohl být živě přítomen náš jediný Pán a Mistr, Pán Ježíš, zdroj veškeré moudrosti, která všem ukazuje cestu. A modlete se také za mne, abych mohl stále nabízet Božímu lidu svědectví jisté nauky a mírnou pevností řídit bárku svaté církve.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy