Drazí bratři a sestry,

Tuto první neděli postní se setkáváme s Ježíšem, který je vystaven pokušení na poušti (srov. Mk 1,12-13) hned poté, co od Jana Křtitele přijal v řece Jordán křest (srov. Mk 1,9). Markovo podání je velmi zhuštěné a postrádá podrobností, o kterých čteme v Matoušově a Lukášově evangeliu. Poušť, o které je řeč, má různé významy. Může indikovat stav opuštěnosti a samoty, „místo“ lidské slabosti, kde chybí opora a bezpečí a pokušení jsou silnější. Může však označovat také útočiště a úkryt jako tomu bylo v případě Izraelského lidu, který utekl na poušť z egyptského otroctví a zvláštním způsobem tam zakoušel přítomnost Boží. Ježíš „byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana“ (Mk 1,13). Svatý Lev Veliký k tomu poznamenává, že „Pán chtěl podstoupit útok pokušitele, aby nás bránil svojí pomocí a poučil svým příkladem“ (Tractatus XXXIX, 3 De ieiunio quadragesimae).

Čemu nás tento příběh učí? Jak čteme v knize Následování Krista, „dokud člověk žije, nikdy není před pokušením zcela bezpečný… ale trpělivostí a pravou pokorou se stáváme silnější než všichni nepřátelé“ (Kniha I, kap. 13, 3), trpělivostí a pokorou v každodenním následování Pána a tím, že se budeme učit stavět svůj život nikoli mimo Něho nebo jako by neexistoval, nýbrž v Něm a s Ním, protože je zdrojem pravého života. Pokušení odstranit Boha a zavést v sobě a ve světě řád pouze za pomoci svých vlastních schopností, je v dějinách člověka nepřetržitě přítomné.

Ježíš prohlašuje, že „se naplnil čas a přiblížilo se Boží království“ (Mk 1,15), hlásá, že v Něm nastává něco nového. Bůh se neočekávaně obrací k člověku, přibližuje se jedinečným a konkrétním způsobem, naplněn láskou. Bůh se vtěluje a vstupuje do lidského světa, aby na sebe vzal hřích, přemohl zlo a přivedl člověka zpět do světa Božího. Tato zvěst je však provázena požadavkem odpovědět na tento obrovský dar. Ježíš totiž dodává: „obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Je to pozvání mít víru v Boha a obracet každý den svého života k Jeho vůli, směrovat veškeré svoje jednání a smýšlení k dobru. Postní doba je vhodným momentem k obnově a upevnění našeho vztahu s Bohem prostřednictvím každodenní modlitby, gest pokání a skutků bratrské lásky.

Prosme vroucně Nejsvětější Pannu Marii, aby nás v našem postním putování provázela svou ochranou a pomáhala nám vtisknout si do srdce a do svého života slova Ježíše Krista, abychom se obrátili k Němu. Kromě toho svěřuji vašim modlitbám týden duchovních cvičení, které započnu dnes večer spolu se svými spolupracovníky z římské kurie.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Angelus