„Působení ďábla je fenomén nebývalé hloubky, mnohotvárnosti a zvrácenosti; snaha o vymazání víry z lidského srdce. V mentalitě ovládající dnešní společnost je zajisté ďábel přítomen. Je to v podstatě ateistická mentalita, která ďábelsky našeptává: Odstraníme-li Boha, člověk se plně realizuje. Již bl. Jan Pavel II., když v roce 1976 kázal při duchovních cvičeních pro Pavla VI., věnoval jednu promluvu šíření mentality prvotního hříchu v dějinách moderní kultury. Je tudíž nutné, abychom tento fenomén správně uchopili právě z kulturního hlediska“.
Těmito slovy přiblížil biskup italské diecéze San Marino-Montefeltro, Mons. Luigi Negri, vatikánskému listu L´Osservatore Romano (23.-24.4.2012) kontext sedmého kurzu o službě exorcismu, který od 16. do 21. dubna probíhal souběžně v Boloni a Římě. Pod patronátem Kongregace pro klérus se kurzu pořádaného římskou papežskou univerzitou Regina Apostolorum a boloňským Sdružením sociálně-náboženského výzkumu (Gris) zúčastnilo zhruba dvě stě posluchačů. Více než polovina byli kněží, z nichž někteří se připravují na „službu útěchy“, jak exorcismus nazval Mons. Negri ve své zahajovací přednášce.
„Moc, již má církev nad ďáblem, je tou samou mocí, kterou měl Kristus. Tato síla je součástí misijního poslání církve a vyjadřuje se jako úřad pravdy a lásky. Proto je zapotřebí jasného úsudku o přítomnosti ďábla v normalitě kulturního a sociálního života. Zároveň je nutné dlouhodobě láskyplně doprovázet ty, které ďáblova moc napadla, a v některých situacích přistoupit k exorcismu. Ten je liturgickým úkonem, který provádí biskupem pověřený kněz. Při vymítání zlého ducha je však nutné – kromě daného specifického případu – mít na zřeteli celé lidstvo, které musí být vysvobozeno z omylu a zároveň má zažít tutéž lásku, s jakou se Pán obracel ke svým prvním učedníkům“, připomíná italský biskup.
Společným jmenovatelem všech aspektů ďábelského vlivu, jimiž se kurz zabýval, je nevyslovitelné lidské utrpení. V naší době je možné konstatovat zvýšené působení ďábla, zapříčiněné stále častějším kontaktem mnoha lidí s okultními praktikami, či rituálními obřady. Ze zkušenosti přítomných exorcistů vyplývá, že čarodějnictví, pověrčivost, účast na spiritistických seancích a esoterických obřadech, sektářství a satanské kulty jsou trhlinami, jimiž nehledě na míru účasti dané osoby ďáblovo působení proniká do dnešního světa. Přestože nikoliv všechny sekty lze označit za satanistické, přednášející na kurzu je definovali jako ďábelské již z jejich původu a povahy. Pod pláštíkem tajemství se totiž sekty výlučně snaží zneužít zranitelného člověka a připravit jej o svobodu, pošlapat jeho práva, citově a sociálně jej izolovat a odosobnit. Mají nezřídkakdy kriminální kontext, spojený s užíváníním návykových látek, ústící do svatokrádeže, tělesného poškození či dokonce smrti, zaznělo dále na kurzu o exorcismu.
Náboženskost a sekty se zásadně neslučují – sekty nanejvýš náboženskostí manipulují, aby se přiblížily k nezletilým. Satanismus mladé lidi okouzluje a ačkoliv jeho skutečných následovníků není mnoho, prostřednictvím internetu se značně rozšířila satanistická kultura, která často podněcuje k násilí a sebevraždám.
Substrátem všech uvedených tendencí je šířící se pronikavá touha po moci, která vznáší požadavek oddálení člověka od Boha a spatřuje v něm něco prospěšného. Přednášející přesně vymezili kořeny této mocenské touhy. Jsou jimi nadvláda relativismu, krize mezilidských vztahů v přetechnizovaném kontextu, přepjatá oslava subjektivismu, delírium všemohoucnosti činící z člověka „boha“. Kněz - exorcista by se měl seznámit s touto kazuistikou, aby mohl přistupovat k trpícím s postojem přijetí, naslouchání, doprovázení a mohl jim nabídnout skutečné osvobození, jež požadují, vyplynulo z kurzu.
Vraťme se však ke slovům Mons. Negriho, který působí v komisi pro nauku víry při Italské biskupské konferenci: „Když před téměř čtyřiceti lety Pavel VI. upozornil, že jednou z nejzásadnějších potřeb církve je obrana před oním zlem, které nazýváme ďáblem, byl si zajisté vědom, že toto tvrzení mohlo působit jako zjednodušení, či nereálná pověrčivost. Přesto neváhal a upozornil na zásah tohoto nepřátelského a temného činitele v nás i našem světě. Zlo není pouhým deficitem dobra, nýbrž je efektivní silou, živou duchovní bytostí, která je sama zvrácená a taktéž zvrhlost působí. Je to strašlivá realita, tajemná a hrůzyplná. Kdo odmítá uznat její existenci, vzdaluje se biblickému a církevnímu učení, varoval Svatý otec Pavel VI. Exorcismus se snaží vypudit zlé duchy nebo vymanit člověka z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Chorobná zvědavost se zaměřuje na děsivé známky ďáblova působení, avšak uhýbá před nádherou Boží moci a Pánovým spásonosným působením. Ty si naopak uvědomují jak exorcisté, tak lidé, kteří se na ně obracejí“, upozorňuje biskup italské diecéze San Marino – Montefeltro, Mons. Luigi Negri.
I sami exorcisté vystupující na kurzu se o své službě – navzdory každodenní tvrdé realitě – vyjádřili jako o poslání radosti a naděje. Je to dílo lásky, díky němuž roste víra, souzní kněží exorcisté z italských diecézí: Všichni, kdo se účastní exorcismu, zažívají ryzí útěchu, plynoucí z osvobozující přítomnosti Ježíše Krista – živého a Zmrtvýchvstalého.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
