Drazí bratři a sestry,
Před chvílí se v bazilice sv. Petra skončila eucharistická bohoslužba, při níž jsem vysvětil devět nových kněžích římské diecéze. Děkujme Bohu za tento dar a znamení jeho věrné a prozřetelné lásky vůči církvi! Semkněme se duchovně kolem těchto novokněží a modleme, aby plně přijali milost svátosti, která je připodobnila Ježíši Kristu, Veleknězi a Pastýři. Modleme se také, aby všichni mladí byli pozorní vůči Božímu hlasu, který niterně promlouvá k jejich srdci a volá je, aby se vzdali všeho a sloužili Jemu. To je také smysl dnešního Světového dne modliteb za povolání. Pán totiž neustále volá, ale častokrát jej neposloucháme. Jsme rozptylováni mnoha věcmi a jinými, povrchnějšími hlasy. Také máme strach naslouchat Pánovu hlasu, protože si myslíme, že by nám mohl odejmout naši svobodu. Ve skutečnosti je však každý z nás plodem lásky. Lásky rodičů, zajisté, ale hlouběji lásky Boží. Bible praví: i kdyby tě tvoje matka nechtěla, já tě chci, protože tě znám a miluji (srov. Iz 49,15). Ve chvíli, kdy si to uvědomím, se můj život změní: stává se odpovědí na tuto lásku, která je větší než jakákoli jiná láska, a plně se tak uskuteční moje svoboda.
Mladí muži, kterým jsem dnes udělil kněžské svěcení, se neliší od jiných mladých lidí, ale hluboce se jich dotkla krása Boží lásky, a nemohli na ní neodpovědět celým svým životem. Jak se setkali s Boží láskou? Potkali ji v Ježíši Kristu, v jeho evangeliu, v eucharistii a ve společenství církve. V církvi se život každého člověka objevuje jako příběh lásky. Jasně to ukazuje Písmo a dokládá svědectví svatých. Příkladem je sv. Augustin, který se ve svých Vyznáních obrací k Bohu a slovy: „Pozdě jsem si Tě zamiloval, Kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si Tě zamiloval! Hle, Tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, … Tys byl se mnou, ale já jsem s Tebou nebyl. … ale Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu“ (X, 27.38).
Drazí přátelé, modleme se za církev, za každé místní společenství, aby bylo jako zavlažená zahrada, v níž mohou růst a zrát všechna semena povolání, která Bůh rozsévá v hojnosti. Modleme se, aby tato zahrada byla kultivována všude v radosti, s níž každý vnímá, že je v různosti svého obdarování povolán. Rodiny jsou prvotním prostředím, které dýchá láskou Boží, jež dává vnitřní sílu i uprostřed životních těžkostí a zkoušek. Kdo prožívá zkušenost Boží lásky v rodině, dostává se mu nedocenitelného daru, který ve svůj čas přinese plody. Kéž nám to všechno vyprosí Blahoslavená Panna Maria, vzor svobodného a poslušného přijetí Božího volání a Matka každého povolání v církvi.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
