Nový portál Vatikánského rozhlasu

Velice se těším z toho, že mohu spolu s vámi lámat chléb Slova Božího a eucharistie. Srdečně zdravím vás všechny a děkuji za vřelé přijetí. Zdravím vašeho pastýře, biskupa Riccardo Fontanu, kterému děkuji za jeho úvodní slova, dále ostatní biskupy, kněze, řeholníky a řeholnice, představitele církevních sdružení a hnutí. Uctivě zdravím rovněž starostu, Giuseppe Fanfaniho, jemuž děkuji za úvodní pozdrav, dále senátora Maria Montiho, předsedu vlády a další občanské a vojenské představitele. Zvláštní dík patří těm, kteří velkoryse spolupracovali na přípravě této mojí pastorační návštěvy.

Dnes mne přijímá starobylá církev, bohatá na vztahy a zasloužilá svým staletým úsilím o budování lidského města podle obrazu města Božího. V Toskánsku se totiž obec Arezzo v dějinách mnohokrát vyznamenala smyslem pro svobodu a schopností dialogu různých složek společnosti. Jsem mezi vámi poprvé a chci vám popřát, aby vaše město i nadále a více zužitkovávalo toto drahocenné dědictví.

V minulých stoletích obohacovaly a oživovaly církev v Arezzu rozmanité výrazy křesťanské víry, mezi nimiž je nejvznešenější svatost. Myslím zvláště na svatého Donata, patrona vašeho města. Jeho životní svědectví okouzlovalo středověké křesťanství a je aktuální stále. Byl neochvějným hlasatelem evangelia, aby všichni mohli odkládat pohanské zvyky a znovu nalézat v Božím Slovu moc, jež potvrzuje důstojnost každého člověka a pravý smysl svobody. Svým kázáním, modlitbou a eucharistií vedl k jednotě lid, kterému byl biskupem. Roztříštěný kalich obnovený svatým Donátem, jak o tom vypráví svatý Řehoř Veliký (srov. Dialoghi I, 7, 3), je obrazem díla smíření, které církev uskutečňuje ve společnosti k obecnému dobru. Tak to o vás dosvědčuje svatý Petr Damiani a spolu s ním velká Kamaldulská tradice, která již tisíc let z Casentina nabízí svoje duchovní bohatství této diecézi i všeobecné církvi.

Ve vaší katedrále je pohřben bl. papež Řehoř X., který jakoby ukazoval v různosti dob a kultur kontinuitu služby, kterou chce Kristova církev prokazovat světu. Tento papež opírající se o světlo, které vzešlo z rodících se žebravých řádů, teologů a světců, jakými byli svatý Tomáš Akvinský a svatý Bonaventura z Bagnoregia, se vyrovnával s velkými problémy svojí doby: reforma církve, odstranění schizmatu s křesťanským východem, o což se pokusil Lyonským koncilem; pozornost ke Svaté zemi, pokoj a vztahy mezi národy. Byl na Západě vůbec prvním, kdo si vyměnil velvyslance s čínským Kublajchánem.

Drazí přátelé, první čtení nám podává důležitý moment, který vyjevuje právě všeobecnost křesťanského poselství a církve: svatý Petr v Korneliově domě pokřtil první pohany. Už ve Starém zákoně platilo, že požehnání nemá být výlučné, ale vztahuje se na všechny národy. Už při Abrahamově povolání bylo řečeno: „V tobě budou požehnána všechna pokolení země“ (Gen 12,3). A tak Petr, inspirován shůry, pochopil, že „Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné“ (Sk 10,34-35). Petrův čin se stává obrazem církve otevřené celému lidstvu. Následujte velkou tradici své církve a svých společenství, buďte autentickými svědky Boží lásky ke všem!

Ale jak můžeme tuto lásku přinášet my ve své slabosti? Svatý Jan nám ve druhém čtení důrazně řekl, že osvobození od hříchu a jeho důsledků nevychází z naší iniciativy, ale od Boha. Ne my jsme milovali Boha, nýbrž On miloval nás, vzal na sebe náš hřích a obmyl nás Kristovou krví. Bůh nás miloval jako první a chce, abychom vstoupili do Jeho společenství lásky a spolupracovali na Jeho výkupném díle.

V dnešním čtení z evangelia zní Pánova výzva: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý“ (Jan 15,16). Tato slova jsou určena zvláště apoštolům, ale v širším smyslu se týkají všech Ježíšových učedníků. Celá církev je poslána do světa, aby přinášela evangelium a spásu. Iniciativa však vždycky patří Bohu, který povolává k rozmanitým službám, aby každý přispíval ke společnému dobru. Ti, kteří jsou povoláni ke služebnému kněžství, k zasvěcenému životu, k manželskému životu, k nasazení ve světě – po všech je žádáno, aby odpověděli Pánu velkoryse s pomocí Jeho Slova, které vnáší pokoj: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás“ (ibidem).

Drazí přátelé. Vím o nasazení vaší církve při prosazování křesťanského života. Buďte kvasem ve společnosti, buďte křesťany účastnými, tvořivými a důslednými. Město Arezzo zahrnuje ve svých několik tisíc let trvajících dějinách smysluplné výrazy kultur a hodnot. Mezi poklady vaší tradice patří hrdost na křesťanskou identitu, o níž svědčí mnohá znamení a zakořeněná zbožnost, zejména k Panně Marii, Matce Útěchy. Tento kraj, kde se narodily velké renesanční osobnosti od Petrarky po Vasariho, se aktivně podílel na utváření onoho pojetí člověka, které ovlivnilo dějiny Evropy a čerpalo sílu z křesťanských hodnot. I doby nedávné akumulovaly v myšlenkovém odkazu města to, co jeho nejlepší synové v univerzitním úsilí a v institucích dovedli zpracovat za pomoci pojmu civitas skloňováním křesťanského ideálu městského období do kategorií naší doby. V kontextu italské církve a jejího úsilí na poli výchovy během posledního desetiletí, je třeba si zejména v kraji, kde se zrodila renesance, klást otázku: jakou vizi člověka jsme s to předkládat novým generacím? Boží Slovo, které jsme dnes vyslechli, nás mocně nabádá, abychom prožívali Boží lásku ke všem. Rozlišovacími znaky kultury tohoto kraje je solidarita, pozornost vůči slabým a respekt k důstojnosti každého. Známa je pohostinnost, kterou jste v nedávných dobách dovedli poskytnout těm, kteří přišli hledat svobodu a práci. Být solidární s chudými znamená uznávat plán Boha Stvořitele, který ze všech činí jedinou rodinu.

Jistě i váš kraj je silně zkoušen ekonomickou krizí. Složitost problémů ztěžuje rozpoznávání rychlých a účinných řešení, aby bylo možné vyjít z nynější situace, která doléhá zvláště na nejslabší vrstvy a působí nemálo starostí mladým lidem. Pozornost vůči druhým pohání církev již od dávno minulých staletí k tomu, aby se konkrétněji solidarizovala s tím, kdo je v nouzi, dělila se o zdroje, prosazovala plnější životní styl, odporovala kultuře povrchnosti, která mnohé oklamala a způsobila hlubokou duchovní krizi. Kéž je tato místní církev, obohacená zářivým svědectvím prosťáčka z Assisi, nadále pozorná a solidární vůči potřebným, ale dovede také vychovávat k přemáhání čistě materialistických logik, které často poznamenávají naši dobu a vedou právě k zamlžení smyslu pro solidaritu a lásku.

Dosvědčovat Boží lásku pozorností vůči druhým se pojí také s obhajobou života od jeho početí do jeho přirozeného skonu. Kéž je poskytování záruk důstojnosti, zdraví a základních práv všem lidem, pociťováno jako neoddiskutovatelné dobro. Obrana rodiny pomocí spravedlivých zákonů schopných chránit i ty nejslabší, je stále důležitou položkou pro udržení společenského tkaniva a nabízí budoucnosti perspektivu naděje. Stejně jako byla ve středověku statuta vašich měst nástrojem k zajištění nezcizitelných práv mnohých, ať je také dnes budováno toto město s lidštější tváří. Církev k tomu přispívá, protože láska k Bohu se vždycky pojí s láskou k bližnímu. Drazí bratři a sestry. Nadále služte Bohu a člověku podle Ježíšova učení, zářivého příkladu vašich světců a tradic svého lidu. Kéž vás v tomto úkolu provází a pomáhá mateřská přímluva Matky útěchy, kterou tolik milujete a ctíte.
Amen

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie