Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

17.6.2012 

O důvěře a konspiraci

Milan Glaser

Dění podávané sdělovacími prostředky je vnímáno jako nahodilé a spontánní anebo naopak jako nevyhnutelné a nezbytné. Pozorní žurnalisté jej vždycky nějak zaznamenají. Platí to nejenom o přítomnosti, ale také o minulosti, v rozsahu domácím i mezinárodním. Lze se však ptát: Plyne z toho tedy, že dějiny lidstva, tak jak vstupují do povědomí člověka zvláště poslední dvě století, tedy skrze média, postrádají smysl? Nebo jinými slovy: není spolu s dějinami chtě nechtě člověku podáván také jejich smysl? Lze nějak shrnout obsah tohoto mediálního podání?

Mnohé z toho, co se člověk takto zprostředkovaně dozvídá, totiž vůbec nemusí být nahodilé, ba ani nutné. Vždyť k některým událostem dochází jen proto, aby byly šířeny v médiích, zatímco k jiným dochází opravdu nezávisle, ale v médiích se objevují zřídka anebo vůbec. Netýká se to jenom politicko-ekonomické sféry. Dokonce ani sektor, který byl v totalitních režimech uprostřed ideologické indoktrinace považován za oázu svobody, už není zcela bezpečný, zejména ten nejsledovanější, jakým je kopaná. Ani zde, jak dokazují případy korupce, už nejsou lidské emoce v bezpečí před možnou manipulací.

Hranice mezi tím, co je zpravodajství, a co fabulace či konstrukce, je při dnešní úrovni komunikačních technologií téměř nerozpoznatelná. Vnímáme sdělení, vytváříme si úsudek a přijímáme rozhodnutí na pozadí scény, které svěřujeme svoji existenci, aniž bychom si uvědomovali, že se nemůžeme obejít bez úkonu důvěry. Otázkou však je, čemu nebo komu důvěřovat. Ocitli jsme se v pasti vlastních technologií, které člověku umožňují, aby ukázal všechno, čeho je schopen. A člověk je schopen opravdu všeho.

Bývá zdůrazňováno, že objektivita neexistuje, pravda je subjektivní a každý má svobodu, ale v určitých tématech a postojích panuje mezi jednotlivci pozoruhodná shoda dokonce napříč kulturami a světadíly. Je to také náhoda? Nebo nutnost? Týká se to například strachu z islámistického terorismu či ekonomické krize anebo kladného postoje k válečným operacím, jež tam či onde ve světě vedou za svobodu a demokracii stále tytéž mocnosti.

Pokud jde o minulost, jsou totalitní systémy nacismu a socialismu obvykle podávány jako dějinná nedopatření, tedy nahodilosti. Tak je podsouvána myšlenka, že lidské dějiny jsou jakýmsi automatickým vývojem, na jehož konci nutně čeká blaženost pro všechny. Povědomí o vzájemné propojenosti celého lidstva, které v dějinách zjevně narůstá, je nepochybně součástí tohoto pohybu, ale budoucí blaženost je vydávána za nutnost stejnou měrou jako jsou hrůzy vražedných sekulárních mesianismů jenom neblahou náhodou. Tato automatika dějin zajisté není slučitelná s křesťanskou vírou; vírou, kvůli níž vtělený Bůh podstoupil umučení a smrt.

Křesťan se účastní dějin, které jsou v rukou Božích, ale to neznamená, že odhlíží od jejich dramatického prvku, totiž od zápasu mezi dvěma láskami, jak tuto dějinnou dynamiku nazval svatý Augustin: zápasu mezi láskou k sobě a láskou k Bohu. Každý výklad, který tuto dynamiku neutralizuje anebo ji převádí na zápas mezi jinými, uměle zesilovanými či vytvořenými protiklady, odvádí člověka od pravdy. Mezi nutností a nahodilostí, které se člověku mediálně vnucují či podbízejí, vede úzká cesta důvěry v Pána veškerého dění.

Křesťan věří v církev nejenom z hlediska starozákonní terminologie, tedy jako v Boží lid, ale především jako v Boží dílo započaté vtělením, smrtí a vzkříšením Božího Syna, Ježíše Krista, tedy v Jeho Tělo, které se rozrůstá a šíří dějinami až ke slavnému rozuzlení na jejich konci Jeho návratem.

Bohužel však i v Evropskou Unii lze věřit podobně jako v církev pojatou jako lid Boží, ale věřit tímto způsobem v tento abstraktní lidský projekt je tristním projevem modloslužby. Takováto idolatrie je v médiích patrná a se znechucením a odporem ji někdy vnímají také ateisté. Ve zcela novém světle se tak ukazuje výtka, s níž se světská moc ve starověku obracela proti křesťanům, kteří odmítali vzdávat bohopoctu hlavě římské říše. Z ateistů a křesťanů tak v určitém smyslu mohou být opět spojenci.

Dějinný automatismus je podsouván umně, teoreticky i prakticky na půdě nejenom světské. Je však projevem pokoušení nepřítelem lidské přirozenosti, který konspiruje o vládu nad světem a dějinami a chce, aby člověk na vzpouře proti Bohu spolupracoval. Nutně však jenom parazituje na Boží vládě. Ďábel je opice Boží a proto se snaží ponoukat člověka ke spolupráci na svém plánu klamným úsudkem, šalbou a předstíráním přátelství jako had v ráji. Člověk však nevznikl z opice. Dějiny je třeba vymanit z věroučného vzduchoprázdna, do kterého jsou vtahovány řečmi, které nemají v úmyslu přivádět ke Stvořiteli a Pánu a klanět se Mu.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.1.21 O naději
20.12.20 Uchováme si lidskou tvář v době sociální nákazy?
13.12.20 Jesle a kříž, který se zachvěl
6.12.20 Církev a svět
1.11.20 Čas pandemie – vzácný čas zmoudření?



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti