Publicistika
|
Komentáře "Církev a svět" |
24.6.2012 |
 Korumpování mravů a zednářství
Angela Pellicciari Collen Hammond, bývalá modelka a herečka, která se stala katoličkou, líčí ve své nedávno vydané autobiografii, jak se naprostá ztráta studu v ženském odívání stala cílem, který byl sledován tajnými spolky tzv. zednářů ve snaze vykořenit náboženství. Tato matka čtyřech dětí přitom mimo jiné cituje z časopisu International Review on Freemasonry z roku 1928. Píše se tam: „Náboženství se nebojí meče, ale může zaniknout pod tlakem korupce. Neúnavně se proto věnujme korumpování pod záminkou sportu, hygieny či péče o zdraví. Korupce je nezbytná, aby naše mládež praktikovala nudismus. Aby se však předešlo vyhrocené reakci, je zapotřebí postupovat metodicky. Je třeba začít odhalováním loktů, potom přejít ke kolenům a pak odhalovat nohy, paže a nakonec ramena, hrudník atd.“ (Dressing with dignity, Rockford 2005, p. 53).
Již sto let před zmíněným zednářským časopisem, který cituje bývalá modelka Collen Hammond, byla strategie podobných sekt stejná. Za vlády papeže Řehoře XVI. (1831-46) zabavila policie papežského státu dokumenty a korespondenci zakázaného spolku tzv. karbonářů, kteří zastávali podobnou teorii a tvrdili, že převzetí politické moci je třeba připravit korupcí. Několik výňatků z těchto dokumentů papež nechal publikovat. Stálo tam například: „Rozhodli jsme, že už nechceme křesťany. Nebudeme z nich však dělat mučedníky, ale budeme mezi lidmi propagovat nectnosti všeho druhu“; „podstatné je izolovat muže od rodiny, přivést jej k tomu, aby opustil své mravy“; „muž má rád dlouhé řeči v restauraci a sledování jalové zábavy. Bavte jej tedy, obratně ho zpracujte, aby uvěřil tomu, že je velmi důležitý, učte ho postupně nechuti ke každodenní práci, a jakmile se odloučí od manželky a dětí, když mu ukážete, že plnění vlastních povinností je nesnesitelné, vštípíte mu touhu po jiném životě“…
Proč ovšem zednářství propaguje morální korupci společnosti? Jako odpověď stojí za zamyšlení dvě citace. První je z časopisu Civilta Cattolica, a druhá z encykliky papeže Lva XIII. Obě jsou pozoruhodné. Časopis italských jezuitů v článku z roku 1852 píše, že „účel zmíněných sekt je obecně antináboženský a protispolečenský. Dychtí po zániku a odtětí každého posvátného závazku, který spojuje jednoho člověka s druhým v církvi, ve společnosti a v rodině, aby lidstvo uvrhli do nové formy poroby, ve které se stát stane vším a sektáři stanou v jeho čele“.
V encyklice Humanum genus vydané roku 1884 za účelem objasnit katolíkům povahu zednářství, které ovládalo tehdejší politický i kulturní život Itálie, poukazuje Lev XIII. na propagaci nectností jakožto hlavní zbraň zednářských sekt. Papež tvrdí, že jedině oslabením vůle jednotlivců zotročených vlastními vášněmi, budou „rafinovaní a podlí“ lidé moci bez odporu vnutit svoji vládu druhým. Papež říká doslova: „poněvadž téměř nikdo není ochoten sloužit rafinovaným a podlým lidem tolik, jako ti, jejichž duše je oslabována a dušena závislostmi na vlastních vášních, byli v zednářských sektách vybráni takoví lidé, kteří hlásají a prosazují používání všech možných úskoků a výmyslů, aby bezmeznou povolností uspokojily masy. Tím je totiž podrobují svojí despotické moci a snadno je naklánějí, aby jim bylo nasloucháno“.
Není vyloučeno, že tyto skoro dvě stě let staré polemiky mají co do činění s mnoha důmyslnými kampaněmi, které např. podporují manželství pro homosexuální osoby, ale zároveň tuto nejstarší lidskou instituci nechávají stále více upadat do zapomnění.
Článek italské historičky a publicistky
v internetovém portálu La Bussola Quotidiana ze 30. března 2012
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
 odeslat článek  vytisknout článek
|
