Nový portál Vatikánského rozhlasu

V září 2010 během své čtyřdenní návštěvy ve Velké Británii se papež Benedikt XVI. zúčastnil večerní modlitby ve Westminsterském opatství. Plodem těchto událostí je dnešní přítomnost westminsterského sboru v Římě. Proslulý sbor přijel zpívat po boku Sixtinské schóly na hlavní poutní slavnost papežské baziliky sv. Petra, během níž se tradičně udělují pallia nově jmenovaným arcibiskupům metropolitům. Ve zvacím listu do Londýna Benedikt XVI. zdůraznil, že tato událost bude příležitostí ke vzájemnému obohacení obou liturgických a kulturních tradic. Vzhledem k tomu, že oficiální název prastarého westminsterského opatství zní: Kolegiátní kostel sv. Petra ve Westminsteru, budou tak vlastně slavit svůj patronátní svátek společně.

O historii sboru i o repertoáru, který připravil pro svou římskou cestu, nám poví více děkan Westminsterského opatství, reverend John Hall.

Můžete nám povědět něco o historii opatství, k níž hudba a zpěv neodlučitelně patřily, po více než tisíc let jeho existence:

Benediktinští mniši byli na tomto místě od roku 960, nebo dokonce ještě dříve až do rozpuštění klášterů v roce 1540. Pak se vrátili do obnoveného opatství v roce 1556 na tři roky, do roku 1559. Víme však, že už předtím od 14. století existoval při kapitule mužský sbor. Sbor, který máme dnes a který byl obnoven královnou Alžbětou I. v roce 1560, odvozuje svůj původ od tohoto kapitulního sboru, který zpíval každý den při všech oficiích a bohoslužbách v hlavním chrámu.

Současný sbor na tuto tradici bezprostředně navazuje, jeho hlavním úkolem je právě zpívat při každodenních bohoslužbách...

Přesně tak. Zpívají na osmi bohoslužbách týdně: tedy třikrát v neděli, matutinum, eucharistická slavnost, večerní modlitba, a pak každý den při večerních bohoslužbách kromě středy, kdy máme takzvanou veřejnou modlitbu. Je to tedy náročná služba. Ve sboru zpívají profesionálové, kteří mají často ještě další angažmá, ale mají s námi takto uzavřenou smlouvu. Věnujeme se také výchově chlapců v naší chorální škole. V současné době v ní máme 31 chlapců a 22 z nich zpívá každý den ve sboru.

Sbor už zpíval pro papeže Benedikta XVI. během jeho návštěvy ve Westminsteru, není to tedy poprvé, co papež sbor slyší, ale jde o jeho první vystoupení ve Vatikánu... což je jistě významná událost.

Ano, je to poprvé, co přijíždějí do Vatikánu. Papež byl ve Westminsteru během své cesty do Británie v září 2010, kdy se zúčastnil také velké ekumenické bohoslužby. A mohu říci, že hudba tenkrát na papeže skutečně zapůsobila, byl potěšen muzikou, která tam zazněla. Po bohoslužbě mi pak řekl, že má několik nahrávek našeho sboru a našemu varhaníkovi se svěřil, že by si rád pořídil další. Tak jsme tedy nějaké další nahrávky poslali a jeho to skutečně potěšilo. Ba dokonce byli jsme pozváni, abychom zazpívali v Bazilice, což daleko předčilo naše očekávání.

Budete tedy zpívat při papežské mši, na slavnost sv. Petra a Pavla, společně se Sixtinskou schólou. To je další primát...

Je to pro nás nesmírná čest, a myslím, že to bude skvělé. Pro chlapce i pro dospělý sbor to bude také mimořádná zkušenost. Už proto, že uvidí takovou bohoslužbu. Věřím, že to bude vzájemné obohacení a zároveň určitý signál, upozornění na to, že existuje anglikánská, anglická hudební tradice. Snad tak také přitáhneme pozornost veřejnosti, upozorníme na význam velké hudební tradice. A pak je to privilegium zpívat na tomto místě, tak důležitém pro každou křesťanskou tradici, katolíky, i pro reformaci a všechno, co se dělo později. Kromě toho si myslím, že všechny může tato událost inspirovat k tomu, aby si uvědomili, že tato hudba může oživovat každou liturgii.

Můžete nám říct pár slov k výběru hudby. Co jste pro tuto příležitost zvolili:

Papež se vyslovil velmi jasně – spolu s dirigentem Sixtiny – totiž že oba sbory by při mši měly vytvořit jediný. Bude se zpívat Palestrinova mše, Missa papae Marcelli, kterou tedy budou oba sbory zpívat společně. Zároveň si ale papež také přál, aby zazněla rovněž nějaká anglikánská, anglická hudba. K tomu bude příležitost ve chvíli, kdy budou na ramena arcibiskupů metropolitů vkládána pallia, tedy na začátku mše, a pak na jejím konci. Něco budeme zpívat latinsky, něco anglicky, ale samozřejmě půjde o anglikánskou tradici. Což je myslím také úžasné.

Oba sbory už spolu jednou zkoušely...

Ano, Sixtinský sbor navštívil Anglii letos v květnu, právě s cílem zkoušet s naším sborem, a vystoupil na koncertě ve Westminsterské katedrále, v katolické katedrále Londýna, na který přišlo velmi mnoho lidí. Myslím, že společně zazpívají dobře.

Přítomnost v Římě na svátek sv. Petra a Pavla je zvlášť významná i proto, že také westminsterské opatství nese jméno sv. Petra.

Ano, také pro nás je 29. červen velkým svátkem. Slavíme velkou eucharistii o páté hodině a po ní následuje velká recepce, která navazuje na prastarou tradici tzv. svatopetrské ryby. Za normálních okolností bychom nikdy tuto slavnost nevynechali, ale vzhledem k papežskému pozvání jsme ji letos přeložili na 6. července – takže můžeme být v Římě a zároveň zachovat náš velký svátek. Legenda snad ze 13. století, datující založení opatství v 7. století, vypráví, že po té, co byl kostel vybudován, ale nebyl ještě vysvěcen, jeden rybář uviděl kohosi veslovat přes řeku směrem k novému chrámu. Pak spatřil světla a uslyšel hudbu a když vešel do kostela viděl, jak ze stěn ještě kape olej, který se užívá při svěcení. Jak uzavírá legenda: to samotný sv. Petr přišel kostel vysvětit.
Má se za to, že legenda vznikla ve 13. století, kdy se jednalo o tom, aby opatství nepodléhalo londýnskému biskupovi, ale přímo papeži. Jistě, je to legenda, ale okouzlující, která dokládá, že opatství vždy mělo velmi silný vztah ke sv. Petru.

Přestože klíčovou událostí je papežská mše, westminsterský sbor má na programu vystoupení také v několika dalších římských bazilikách a také v benediktinském opatství na Monte Cassinu.

27. června měl koncert v Santa Maria Maggiore, kde byl na programu převážně repertoár anglických skladatelů, jako Taverner, Parsons, Purcel, Philips, Händel, Byrd a některé modernější skladatele, jako James Mullen a William Wilson, a také krásnou hudbu od Williama Harrise, která zazněla při korunovaci. A potom 28. června v Sixtinské kapli je v plánu soukromý koncert pro Vatikán. Hlavní akce je tedy 29. června ráno, jak jsme již řekli, a téhož dne večer budeme zpívat při večerní modlitbě v bazilice Santa Maria sopra Minerva, která je titulárním kostelem anglického kardinála Cormeca Murphy-O´Connora, bývalého westminsterského arcibiskupa, který bude také při této příležitosti kázat. Pak se vydáme na Monte Cassino, abychom upevnili vztahy s tamní mnišskou komunitou. Jsme věrní benediktinské tradici a považujeme ji za velmi důležitou. Sám jsem zapaloval pochodeň na cestu k Benediktovu hrobu v roce 2011 a navázali jsme tehdy dobré vztahy. Tam tedy budeme zpívat při nešporách v sobotu večer a pak při nedělní mši, než se vrátíme do Londýna.

Jaký význam mají podle vás tyto výměny pro další rozvoj ekumenického dialogu?

Papež během své návštěvy v září 2010 i při dalších příležitostech mluvil o velmi dlouhé cestě k plné a viditelné jednotě mezi římskými katolíky a anglikány. Spolupracujeme tedy natolik, nakolik je to možné na cestě k cíli, kterým je jednota. Víme, že na této cestě je mnoho překážek a někdy se zdá, že se dokonce zvětšují. Nicméně odhodlání pracovat společně a jít společně po cestě k plné viditelné jednotě, je velmi zřetelné na obou stranách. Abychom mohli pokračovat, potřebujeme větší vzájemné porozumění pro tradice toho druhého. A musíme se o to pokoušet mimo anglicky mluvící svět a jsem opravdu potěšen z této příležitosti rozvíjet tyto vztahy na Monte Cassinu a v Římě. Vidím v tom přímé plody návštěvy Svatého otce v roce 2010 a je to znamení důležitosti, jakou společné cestě přikládá Řím i my. Každý si možná nemyslí, že je to tak důležité, ale já jsem přesvědčen, že je to velmi důležité. A věřím, že až přijde pravý Boží čas, skrze jeho milost, vyústí do plné viditelné jednoty. Mezitím sdílíme stále více, uznáváme navzájem křest, chápeme se navzájem jako součást církve v nejširším významu, jsme křesťané, kteří k sobě navzájem chovají úctu – a můžeme se od sebe navzájem učit, můžeme ze svého dávat druhému. A tato vzájemná výměna darů je příslibem budoucí eucharistické jednoty, která nastane až přijde ten pravý Boží čas. Jsem nesmírně vděčný, že se tato možnost objevila.

Hovořil děkan Westminsterského opatství, reverend John Hall.

Připravila Philippa Hitchen, překlad Johana Bronková