Politickou a náboženskou situaci v Nigérii od sebe nelze oddělovat, říká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas
Mons. Ignatius Kaigama. Muž, který se stal symbolem boje nigerijské katolické církve s islámskými integralisty a který je zároveň prostředníkem mezi křesťany a muslimy v odporu vůči teroristické skupině Boko Haram. Tato role mu přinesla uznání a vedla k jeho zvolení předsedou Nigerijské biskupské konference v březnu tohoto roku, avšak zároveň jej vystavila opakovaným hrozbám smrti. Den po napadení katolického kostela, základní školy a policejní stanice v Damagunu na severovýchodě země, arcibiskup diecéze Jos vystoupil na Mítinku přátelství mezi národy v italském Rimini. Jeho příspěvek nesl příznačný titul: „Mučednictví Nigérie a potřeba Božího zázraku“.
Nigérie je z mnoha důvodů Bohem požehnanou zemí, musí však čelit velkým problémům. Od roku 2009 trpí útoky fanatické skupiny Boko Haram, která útočí proti představitelům vlády, bezpečnostním složkám a křesťanům. Jejím cílem je islamizace země a nahrazení ústavy právem šaríja. Vláda a pořádkové síly se nedokáží s hrozbou vypořádat. Jejich útoky trpí věřící zejména na severu země, kteří již nemají odvahu chodit na mši svatou, nebo se raději stěhují do jiných částí země. V pojetí Boko Haram jsou totiž křesťané nevěrci a jako takoví zasluhují smrt. Lidé žijí v napětí, strachu a nedůvěře, neboť ozbrojené zásahy sekty doprovází násilí, atentáty a zabíjení.
Přesto Mons. Kaigama varuje před tím, aby se krize v Nigérii redukovala na náboženský problém. Konflikty vznikají často jako důsledek kmenových sporů – např. kvůli krádežím dobytka. Rovněžtak není správné popisovat Nigérii jako stát, rozdělený na křesťanský jih a muslimský sever. Obě náboženství žijí vedle sebe v celé zemi, zdůrazňuje arcibiskup Jos, a dodává: Sám jsem toho dokladem. Ač katolík, pocházím ze severu.
Ve skutečnosti nelze přesně oddělovat politické otázky od náboženských. Je tudíž mylné zjednodušit dění v Nigérii na náboženský rozpor. Krize má sociální, politické a ekonomické aspekty; mohou jí rozpoutat také problémy mladé generace. Samozřejmě existují i náboženské zájmy a v Nigérii jistě trvá napětí tohoto druhu, avšak nelze hovořit o válce mezi křesťany a muslimy. Boko Haram bojují proti křesťanům, které považují za odpadlíky od víry, a přísahají na jejich smrt. Nejedná se však o celou islámskou komunitu!
Mons. Kaigama, jehož diecéze Jos leží ve středu země a tudíž na hranicích relativně klidného jihu a zkoušeného severu země, poukazuje na spornou úlohu nigerijské vlády v celé otázce. Státní představitelé nejsou schopni uspokojivě určit, kdo stojí za sektou Boko Haram, dodává jí peníze a zbraně. Nigerijská vláda dokonce odmítla zápis skupiny na seznam teroristických organizací, který vydávají Spojené státy americké.
Situce už měla být dávno vyřešena. Místo toho však z nějakého podivného důvodu řetězec násilí pokračuje a stupňuje se. Zdá se, že vláda neví, odkud začít. Policie, ačkoliv je přítomna v celé zemi, není schopna zaručit minimální bezpečnost, která by umožnila klidný každodenní život. Popravdě řečeno se tedy lidé obávají nejhoršího – otevřeného konfliktu či dokonce občanské války, která by proti sobě postavila sever a jih země. Pokud by k tomu došlo, mělo by to nevyhnutelný dopad na ostatní regiony západní Afriky, ne-li na celý kontinent. Z tohoto důvodu se bráníme válce v Nigérii a apelujeme na mezinárodní společenství, aby se zasadilo o vyřešení naší bezpečnosti.
Církev v Nigérii již třetím rokem podstupuje mučednictví, upozorňuje arcibiskup Kaigama. Od ledna letošního roku si atentáty sekty Boko Haram vyžádaly osm set obětí z řad křesťanů. Název fundamentalistické skupiny v africkém jazyce hausa znamená: „Západní společnost je zakázána“.
Připomeňme si, že celý sever Afriky byl převážně křesťanský. Nyní jsou křesťané v menšině a pokud nezačneme něco dělat, bude to tak všude. Islámská komunita se silně zaměřuje na náboženský aspekt a dělá vše možné, aby podporovala a bránila svou víru, zatímco křesťané v Africe i Evropě jsou spíše neteční. Nejpřísnější kritiky křesťanstva a křesťanství často vycházejí od nás samých. Země, které byly kdysi křesťanské, se ke Kristu nehlásí a definují se jako postkřesťanské. Naopak islám se šíří a roste. V mé rodné vesnici nebyli nikdy muslimové – a nyní tam stojí mešita. Šíření islámu stojí v rozporu s laxností, s jakou křesťané praktikují svou víru.
uzavírá předseda Nigerijské biskupské konference, Mons. Ignatius Kaigama, z mítinku v Rimini.
Připravil Luca Collodi, přeložila Jana Gruberová
odeslat článek
vytisknout článek
