Na 28. říjen, který mají mnozí u nás spojen jen s volnem díky státnímu svátku, připadá výročí historické události, jejíž dosah lze jistě označit za epochální. Právě před 1700 lety, v roce 312 křesťanského letopočtu, Flavius Valerius Constantinus zvítězil nad Markem Aureliem Valeriem Maxenciem v bitvě u Saxa Rubra, která vstoupila do dějin jako bitva u Milvijského mostu. Oba soupeři válčili o titul Augusta západu, jednoho z tetrarchů, kteří podle systém zavedeného Diokleciámen, vládli římskému impériu. V předvečer bitvy Konstantinovy oddíly spatřily na nebi světelné znamení s planoucím nápisem:
In hoc signo vinces (v tomto znamení zvitězíš). Eusebius z Cesareje (265-340), církevní historik, který se s Konstantinem dobře znal, popisuje událost takto: „Když se slunce chýlilo k západu, Konstantin na vlastní oči spatřil na nebi, výše než slunce, trofeum, světelné znamení kříže, na kterém byla vyznačena slova „In hoc signo vinces“. Zmocnil se ho veliký údiv a spolu s ním celého vojska“.
Konstantin nechal napsat Kristův monogram na praporce svých legií a na labaru, insignii, označující, že císař je uprostřed vojska, vystřídalo toto znamení Jovova orla. Při bitvě se pak Konstantinovi podařilo zatlačit soupeře k řece Tibeře, kde se pak Maxencius marně pokusil o útěk. O den později, 29. října vstoupil Konstantin slavně do Říma jako nový císař.
Necelý rok poté, 13. června 313 vyhlásil Milánský edikt, který rušil veškeré zákony vydané v minulosti proti křesťanům a křesťanství se stalo religio licita, povolené či schvalované náboženství.
Konstantin zemřel 22. května 337 na Letnice, ve své vile v Ancíře, nedaleko Nikomédie (dnes Izmit v Turecku), po té co přijal křest. Jeho tělo bylo uloženo do porfyrového sarkofágu, mezi dvanáct kenotafů s jmény apoštolů, aby se naznačilo, že zemřelý císař byl třináctým z učedníků. Řecká církev jej uctívá jako světce, latinská mu přisuzuje přívlastek Veliký.
Není bez zajímavosti, že po desetiletích, kdy byl tzv. „konstantinovský obrat“ vnímán jako výraz spojení církve s mocí, a tedy symbol, proti němuž se má bojovat, přišla jeho rehabilitace z pera známého francouzského laického historika, profesora Paula Veyneho. Jeho kniha „Když se Evropa stala křesťanskou“ oběhla svět jako bestseller (Quand notre monde est devenu chrétien (312-394), Albin Michel, Paris 2007).
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
